Nightmare Cinema

Hororové antalogie jsou fajn věc. A taky příležitost, jak vzít žánr s nadhledem, aniž by bylo nutné vymýšlet komplexní příběh ospravedlňující stylizaci. Zde ale segmenty s jen minimem výjimek (černobílá pasáž) vypadají ne jako hrátky zručných filmařů, ale jako nepříliš umné pokusy o parodii na horor. (27.06.2019)

Úplne pohodová antológia, síce s naozaj dosť slabým rámcovým príbehom, ale zase na druhej strane mi to vynahradili jednotlivé segmenty, ktoré sú podľa mňa dostatočne zábavné a kvalitatívne rozhodne vyššie, ako ich hodnotí kolega podo mnou. Prvá lesná vyvraždovačka s prvkami sci-fi zaujala kvalitným gore a dostatočnou akciou (80%), druhá o vtipnom plastickom chirurgovi kvalitnými maskami a pointou (70%), tretia je nenáročná splatterová vyvražďovačka deciek, čiže super, opäť krv a gore, to je moje (80%), štvrtá čiernobiela mi síce úplne nesadla, ale ženská potulujúca sa po špinavých chodbách a vidiaca znetvorených ľudí má taktiež niečo do seba. Prišlo mi to síce menej napínavé, ale dejovo celkom zaujímavé (65%). Posledná - kvalitka. Hra na mačku a myš medzi zabijakom a faganom po nemocničných chodbách v spoločnosti duchov. (80%). Nie že by som sa z tohto filmu išiel pototo, ale vo väčšine súčasných poviedkových hororov je sledovateľných iba minimum / menšia časť / polovica (veľmi zriedka väčšina) poviedok. Tuto to neplatí, a všetci režiséri do jedného odviedli slušnú robotu. Áno, je to podobné ako podarený starší Trapped Ashes, a hodnotím preto rovnako. (21.06.2019)

Z Nightmare Cinema se nakonec vyklubala jedna z těch slabších (podprůměrnějších) hororových antologií. První povídka mi přišla jako né příliš vtipná parodie na slashery řízlá Sci-Fi  v podobě pavoučího teroru. 2 hvězdy. Druhá povídka dala zavzpomínat na časy kdy v bedně běžel seriál Plastická chirurgie s.r.o. Oproti seriálu tady máme tak trošku pošahanýho plastickýho chirurga, kterej má evidentně tak trošku jinej názor na krásu. Tahle povídka vypráví o ženě, která prošla pod rukama tohohle "chirurgpošuka". No udělal z ní pěknou zrůdičku + poprsí alá Total Recall. Nakonec se k mamá svýho nastávajícího ale hodila. 2 hvězdy. Třetí povídka vypráví o knězi kterej v pohodě klátí jeptišku a na konci zabije spoustu dětí. I tohle na mě působilo jako špatná parodie na filmy o posednutí ďáblem a exorcismu. 2 hvězdy. Čtvrtá povídka má sice líbivej černobílej look ale obsahově je to strašná nuda. Nic nevysvětlující konec taky na kladným hodnocení nepřidá. Navíc mi byla herečka v hlavní roli krajně nesympatická. Nejslabší povídka. 1 hvězda. Pátá povídka mi přišla opět jako parodie. Tentokrát na šestej smysl. Bonusem tady byl neschopnej killer, kterej neumí zabít jednoho blbýho puberťáka. 2 hvězdy. Všechny povídky propojuje promítač smrti(Mickey Rourke), kterej taky vypadá jakoby se na něm vyřádil plastickej chirurg z druhé povídky. (08.11.2021)

Zatímco jiné hororové antologie působí rozpačitě, protože kvalita jejich segmentů je nevyrovnaná, Nightmare Cinema působí rozpačitě spíše proto, že všechny její části balancují kolem úplného průměru. Co ovšem film stahuje dolů, je rámcový příběh The Projectionist (Mick Garris): Děsivý promítač (Mickey Rourke) láká do svého kina (ne)náhodné kolemjdoucí. Tento námět působí jen jako nezbytná omáčka, která má zaštítit jinak nesouvislé příběhy a která absolutně postrádá jakoukoliv jinou myšlenku, což ve finále pro diváka působí jako zklamání - 30%. Další jednotlivé segmenty jsou: The Thing in the Woods (Alejandro Brugués): Úmyslně překombinovaná a odlehčená parodie na „kempové/chatové“ slashery, která ale působí mírně nesoustředěně a které by sedla ještě notnější dávka humoru, přesto koukatelná zábava - 55%. Mirari (Joe Dante): Jednoduchá povídka s jasným poselstvím „plastika je zlo“. V roli démonicky milého plastického chirurga září charismatický Richard Chamberlain a Danteho schopná režie přináší zřejmě nejpovedenější segment - 60%. Mashit (Ryûhei Kitamura): Řádění démona v katolické škole a masakrování posedlých dětí. Prvoplánově krvavá blbina s poměrně špatnými výkony dětských herců - 40%. This Way to Egress (David Slade): Vizuálně nejzajímavější část, v níž je hlavní hrdinka postižena jakousi poruchou, kvůli níž vnímá své okolí děsivě deformovaně. Být tento černobílý segment o něco sofistikovanější, byl by rozhodně highlightem filmu - 60%. Dead (Mick Garris): Postřelený chlapec po několika minutách klinické smrti začíná v prostorách nemocnice vidět mrtvé, což ovšem pro příběh nemá skoro žádný přínos, protože kluk bude muset bojovat se střelcem, který ho přišel dodělat. Tak trochu mix Šestého smyslu a Hráčů se smrtí bez jakékoliv přidané hodnoty - 40%. Celkově by pak Nightmare Cinema sedlo ještě víc odlehčení a humoru, některé segmenty se zbytečně berou až moc vážně. Tematicky podobné Trapped Ashes jsem si užil o kousíček víc. [Sitges 2018] (15.10.2018)

První povídka byla slušným rozjezdem ve stylu parodie na slashery, svářeč mě fakt rozesmál, nechybělo Gore a finále s pavouky bylo výborné (5*). Druhá povídka o dívce, která postoupí plastiku a nedopadne to zrovna podle její představy, též nebyla špatná, finále, kdy se podívá na povedenou prácičku šíleného chirurga (tři kozy top !) mi vytvořila také úsměv na tváři (4*). Třetí povídka (katolická škola) byla ze všech nejslabší, potěší maximálně dobře krvavé finále, ale jinak mě moc nebavila (2*). Čtvrtá, černobílá, to bylo dobrý psycho, byla myslím nejkratší ale dost slušná (3*). Pátá povídka z nemocničního prostředí se mi zdála co se týče kvality asi nejlepší, bylo to napínavé a scéna v pitevně výborná. (4*). Potěší Mickey Rourke, jako promítač smrtí. Průměr mi říká 3,6 ale při té šílené délce, jsem se nestihl nudit, takže zaokrouhluji. Slabší čtyrečka a klidně bych si dopřál Nightmare Cinema 2 (178. hodnocení) (12.05.2020)