The King's Man: Prvá misia

Je velmi snadné mít rád filmy Matthew Vaughna. Filmy režiséra Hvězdného prachu, prvního Kick-Asse či X-Menů: První třídy jsou vždy plné kreativních nápadů a působí, že je točí mladík s ADHD, který si rád vyhrává s atrakcemi a přitom dokáže pracovat i s emocemi, tempem a celkovým materiálem. Posledních pár let poté Vaughn strávil režií dvou filmů ze série Kingsman a ze světa Kingsmanů neodešel ani u svého 7. celovečerního filmu. S tím rozdílem, že místo klasické trojky se rozhodl natočit prequel, který se odehrává během 1. světové války a ukazuje, jak tahle nezávislá služba vznikala. A působí to přesně jako film mladíka s ADHD, který se na hodině dějepisu nudil a historii Velké války okořenil o nějaké to spiknutí, divoké nápady a trocha toho Kingsmanství. Není ovšem přeci jen na čase, aby šel Vaughn o dům dál?     Kingsman: První mise skutečně působí jako dvouhodinová přednáška dějepisu. Jen pochopitelně velmi volná, při opisování z ní byste ve školním testu dostali přinejlepším známku 3. Historici budou brblat, že se skutečné historické figurky objevují na místech, kde zrovna být nemohli a chovají se jinak, než dokládají dochované historické prameny. Jenže je to jako odsuzovat Hanebné pancharty kvůli tomu, co Quentin Tarantino spáchá v jejich finále. Ne, takhle daleko Vaughn nikdy nezajde. Jeho scénář, který napsal společně s Karlem Gajduskem ovšem nepřišel o divokost, kterou nabízeli již předchozí dva Kingsmani a ten starý dobrý Vaughn je tam prostě cítit. Zároveň je ovšem První mise výrazně dospělejší.     První Kingsmani byli film, kde byl záporák v podstatě variace na šišlajícího Stevea Jobse, odměnou za záchranu světa byl anální sex se švédskou princeznou a Vaughn celou dobu tak přeskakoval mezi regulérní parodií na bondovky a ryzí špionážní jízdou. Až takhle divoká První mise není, je ovšem zajímavé sledovat styčné plochy, které má právě s prvními Kingsmany. Vaughn si z prvního filmu bere jisté pasáže scénáře a jisté z nich zcela pozměňuje. Scénář tak v tomhle ohledu dokáže šokovat a především ukáže, že Vaughn skutečně netočí jen další porci téhož a třetí Kingsmani skutečně přináší jistou redefinici série. Tento prequel má ke klasickým Kingsmanům nejblíž až vyloženě v poslední třetině, skutečně se poté bere více vážně a v některých momentech jde skutečně o vyložené drama. Což ovšem neznamená, že by První mise neobsahovala velmi zábavné momenty a především tak trochu bizarní momenty, kdy některé z nich jdou dost možná ještě více za hranu než oba předchozí Kingsmani.     Zasadit zábavný blockbuster do prostředí 1. světové války není snadné. Vaughn je přitom pořád tak trochu uličník, který si v jistých momentech nejspíš sám uvědomuje, že riskuje přechod za hranu dobrého vkusu a přitom pořád zná svou míru. Vaughn ovšem skutečně dokáže opět prodat i ty vážné momenty a dokonce dokáže prodat vážně fungující scénu v zákopech, ze které je zoufalost a strach skutečně cítit. Přitom všem Vaughn pořád nepřišel o vizuální nápady a například jeden šermířský souboj se v jistých momentech odehrává z pohledu jakoby vedle kordu. Vaughn o svou pozici jednoho z nejkreativnějších akčních režisérů současnosti rozhodně přijde těžko.     Retro výlet do let 1914-1918 nezklame v ohledu velkolepé výpravy a v jistých momentech akorát zamrzí v tom ohledu, že se Vaughn možná neutržil ze řetězu zase tolik. Nejvýrazněji je to poznat na postavě Grigorijho Rasputina v podání Rhyse Ifanse. Tenhle známý mystik s pověstí sexuálního ďábla je i díky podání Rhyse Ifanse naprosto fenomenální a výraznou postavičkou, kdy souboj s ním patří mezi akční vrcholy filmu a předvádí u Vaghnových filmů již známou kameru v pohybu. Ifans si roli tohohle magora očividně užívá a je škoda, že skutečně nedostává více prostoru. Ve srovnání s Matou Hari v podání Valerie Pachner či Erikem Jan Hanussenem v podání Daniela Brühla ovšem ještě pořád není důvod si vyloženě stěžovat.     Bob Odenkirk se stal v roce 2021 díky filmu Nikdo objevem roku v kategorii nečekaný akční hrdina a Ralph Fiennes by ho v rámci loňského roku mohl ihned následovat. V posledních třech bondovkách se z Fiennese stal M, nadřízený Jamese Bonda. V První misi se ovšem Ralph Fiennes jako Orlando Oxford stává akčním hrdinou, kterého by se po vzoru Colina Firtha z předchozích dvou Kingsmanů mohl obávat i samotný agent 007. Fiennes ve vážných scénách pochopitelně nezklame a opět předvede své vrcholné herectví, právě i v pozici akčního hrdiny je ovšem Fiennes parádní. Představitel jeho syna Conrada Harris Dickinson se poté nedokáže zcela vyrovnat Taronu Egertonovi z předchozích dvou Kingsmanů, je ovšem ve finále též solidní a především má k postavě Eggsyho skutečně daleko.     Scénář vlastně dokáže předvést spousty nových postav a dát jim jejich momenty slávy. Scénáře Vaughna a Gajduska přitom dokáže novým postavám jiné charakteristiky než těm z původních Kingsman filmů a zároveň je skutečně divákovi prodat. Platí to i o Gemme Arterton v roli Polly (nejlepší role Arterton od Jeníčka a Mařenky: Lovců čarodějnic) i Djimonu Hounsouovi v roli Sholy, který si většinu momentů krade pro sebe. A za zmínku pochopitelně stojí i Tom Hollander v trojroli krále Jiřího V./císaře Viléma II/cara Mikuláše II., kdy ovšem ve finále vlastně Hollander nemá zase tolik prostoru, aby se ve všech třech rolích dokázal předvést a každého z vládců prodat tak trochu jiným způsobem. U všech zmíněných herců ovšem stojí za zmínku snaha o cizí přízvuk. Ten je sice výrazný, přesto i to je ovšem nejspíš tak trochu záměr v oblasti zábavnosti. Možná!   Vaughn se skutečně od historie zas tak výrazně neodklání a i proto je ta osudovost o poznání menší než v případě dvou předchozích Kingsmanů. Vaughn si je pořád více jistější spíše v akčních scénách a pořád jsou v tom tak trochu cítit dva filmy v jednom. A pořád je tak možná trochu škoda, že se někdo tak šikovný jako Vaughn již skoro dekádu věnuje čistě jedné a té samé sérii. Přesto ovšem Vaughn přeci jen dodal něco tak trochu jiného a dokázal potencionálně připravit půdu pro zajímavá pokračování (což naznačí i povedená po-titulková scéna). Potěší také menší odkazy, které odkazují na předchozí dva první Kingsmany a přitom nejsou vyloženě na sílu do očí bijící. Mattheweu Margesonovi mimochodem tentokrát místo Henryho Jackmana se soundtrackem pomohl Dominic Lewis a i tentokrát se velmi pěkně poslouchá.     Vaughn ani u svých třetích Kingsmanů neztratil zásobu vizuálních nápadů a kreativní akce a dodal solidní akční blockbuster, který v rámci série skutečně zkouší něco výrazně jiného. Ten fištrón původních Kingsmanů je přeci jen tak trochu pryč a fakt, že to celé tak trochu působí jako dva filmy v jednom je těžké zapřít. Vaughn ovšem pořád umí pracovat s akcí, humorem i vážnými momenty a ani po 15 letech zřejmě nepřišel o svou tvůrčí dravost. Přeci jen ovšem budu rád, že chystaným Argyllem konečně zkusí (minimálně žánrem tedy ne) i něco trochu jiného. U takhle šikovných ševců je přeci jen škoda, aby se pořád drželi jednoho kopyta...... (06.01.2022) (menej) (viac)