Zkáza Dejvického divadla

Sympatická hra s divákem, která v každém díle přinese řadu vtipných situací a fórků. Dada styl, který se v 90. letech očekával především od divadla Sklep a který v následujících dvou dekádách Sklepáci dovedli až do suterénu a zkompromitovali ho. Dejvický tým je nesrovnatelně profesionálnější, má větší sebereflexi a tvůrčí potenciál. Tenhle styl se mi líbí a kdyby se Dejvičtí nevyvarovali slabších momentů ve scénáři, bylo by to pět hvězdiček jako vyšitých. Ale i takhle Zkáza Dejvického divadla vyčnívá v české produkci jak maják nad oceánem. Celkový dojem: 85 %. (02.04.2019)

Musím říct, že až na poslední díl se mi to opravdu moc líbilo, ale tím posledním dílem to trochu celé poslali do kytek, jako vážně až takové nadpřirozeno? Ano jsou to herci = trochu magoři, ale až tak moc? No nevím teda, jinak předchozí díly byly opravdu fajn, jelikož mám Trojana moc rád tak toho jsem si opravdu užíval, takže bez posledního dílu to mohla být opravdu pecka. (08.04.2019)

Zpět od pasivních ztracenců k činorodým šílencům, od lhostejných k těm, kdo milují až příliš. Na ose mezi seriály Hrdinové seriálu se snaží zachránit své milované divadlo za každou cenu, všemi prostředky, ať už mají zpívat nové songy Evy s Vaškem, štěkat v kostýmu Žeryka, zkoušet pod vlivem hypnózy, shánět bizarní přivýdělky nebo prodávat důchodcům předražené hrnce. Přitom řeší ještě vzájemné vztahy i flámy, hromadnou nákazu AIDS, záhadné zmizení nemilosrdného recenzenta či ještě záhadnější zápach, který se divadlem šíří. Pointy zásadně směřují proti důstojnosti, vážnosti, poctám, mramoru. Oslavovaný, těžko však pojmenovatelný duch uznávaného souboru se raději přimkne ke Smradu, jak se jmenuje jedna z epizod, neboť navoněného sebeokouzlení se Dejvičtí bojí jako čert kříže. Zato v sebeironii se předhánějí tím více, že seriál v podstatě představuje vnitropodnikovou soutěž. Každý tu totiž hraje a mocně shazuje sám sebe, od hvězd typu Ivana Trojana, Hynka Čermáka, Jaroslava Plesla, Václava Neužila či Marthy Issové až po zaměstnance, rodiče, děti i psy. Nikdo nic nepředstírá. Se dvěma drobnými rámcovými výjimkami, úvodem na grantové komisi, která divadlu odmítne příspěvek, a náznakem pomocné ruky od „nejbohatšího Čecha“ naopak ve finále, se důsledně vyhýbá politice, aktivismu, komunální satiře. Neschovává se za vyšší umělecké cíle, nehoní se za společensky žádanými tématy. Ani sociální, potažmo romská otázka z Mostu!, ani uprchlíci versus mafiáni z druhé řady Rapla, ani varovná domobrana z filmu Úhoři mají nabito: nic takového se ve Zkáze nepěstuje. Naprosto jí stačí látka založená na oddanosti profesi, které sluší také rozumná metráž jednotlivých epizod a jako bonus vždy ukázka výtečného divadla. Třebaže umějí být neskutečně drastičtí, ze všech hrdinů vyzařuje, jak své malé potrhlé království milují – a jak upřímně mají své postavy rádi jejich autoři. Všeobecně pak odzbrojuje odvaha herců k sebevýprodeji od trapasů přes pomíjivost slávy po vyloženou hořkost. Třeba Trojan pyšnící se, že točí „Anděla trojku“, je pro mladé slečny neznámou nulou a pro kolegy pokrytecký svatoušek vyobcovaný ze stáda hříšníků nadávkou „Ty četnická humoresko!“. Sice i Zkáza vychrlí pořádnou nálož běžných vulgarit, ale její slovník obsahuje daleko vynalézavější kolekci jazykových hříček. Každý si tu projde sarkastickým očistcem pod vlastním jménem: Plesl coby „alkáč“, Trojan hrbící se před Skupovými dědici, Neužil konfrontovaný s prostitutkou, Issová posedlá kouzelnými kameny, raplovský hřebec Čermák, David Novotný během ponižujícího nákupu „bytelného“ kondomu, Simona Babčáková lačná po penězích, Martin Myšička sahající k cynickému vydírání penzistů i sám Krobot coby autor potupné zájezdové revue.Ale přitom neustálý balanc mezi vnější fasádou a vnitřním zmarem skýtá spoustu humoru od hororového přes existenciální až po vděčné hlášky typu „Vyplačte se mi do podprsenky. Tady žádná není.“ (15.04.2020)

Asi není náhoda, že když se sejde partička vynikajících a nejen komediálních, ale i komických charakterů, musí kolem nich vznikat samé kvalitní dílo. A to je případ kolektivu Dejvického divadla. Umí si udělat srandu i sami ze sebe a to takovým způsobem, že nevíte, jestli je to ještě fikce nebo už ne. Navíc jsou strašně přirození a role jsou jim psané stoprocentně na tělo - ano, v tomto seriálu je to opravdu 100%. "A má se psát i orál?" "No raději pište i ten orál." Už dlouho se mi nestalo, že bych se u něčeho od srdce zasmál a tady se mi to povedlo hned několikrát. Pochvala jak prase. (12.05.2023)

Natočit o sobě v dnešní době seriál si podle mě může aktuálně dovolit jen Dejvické divadlo, které je zřejmě asi komerčně nejúspěšnějším českým divadlem současnosti. Kde jinde naleznete tolik hereckých perzón a génia loci něčeho, co se zřejmě jen tak někde opakovat nebude a i v Dejvickém divadle jednou skončí. Teď to ale jde, tak proč o sobě nenatočit mírně sarkastický a silně absurdní seriál a udělat si legraci ze všech, včetně sebe? Dílů je celkem šest a na podobný úlet je to akorát. Některé díly jsou výborné (třeba Šmejdi), jiné jsou třeba totálně ulítlé (třeba poslední díl). Celkově vzato ale hodně slušný počin se specifickým humorem, u kterého se ani nedá říct, že je reklamou pro divadlo, protože popírá vše, co by správná reklama měla mít. (10.04.2019)