Metropolis

snažím si představit, že žiju před osmdesáti lety, čumím na to jako puk a jsem z toho úplně na větvi... ale pořád se mi to nějak nedaří. historickou hodnotu a jakousi myšlenku snímku nelze samozřejmě upřít, ale očima současného zhýčkaného diváka jde jen o prastarý film s teatrálními hereckými (?) výkony a celkem nudným průběhem... na druhou stranu, pár zdařilých efektů na tu dobu, hudební složka a fakt, že jsem od tohoto snímku zas tak moc nečekal, jsou větrem do plachet pomyslné sumární lodi s názvem Šedý (spíš možná Černobílý) průměr. 50% (08.04.2009)

Uf, tak konečně mám za sebou kompletní Metropolis (tedy kompletní z dochovaného, žel bohům nemám ve sklepení ukrytý kinosál vybudovaný za nacistické okupace, kde se skrývají jinak nedochované fragmenty filmu. A funkční Maschinen-mensch ve verzi Maschinen-Mädchen taky ne. Klatě), upřímně jsem se trošku bál, fragmenty které jsem viděl dříve na mě nepůsobili nijak zábavně (fragmenty díky tomu, že některé filmy na čt jsou uváděny pro ty, kteří nepotřebují takové zbytnosti jako spánek), jenže jako celek je to překvapivě funkční a na svou dobu zcela jistě geniální. Mohl bych tu blábolit o mnoha a mnoha věcech, které jsou tu super (triky, biblické odkazy, et cetera), ale omezím se pouze na konstatování, že pokud takovýto němý film téměř bez výhrad funguje i o devadesát let později, značí to, o jak výjimečné dílo se jedná. A to i pro mě, který nejsem na němé filmy moc zvyklý, ale i tak jsem si po chvíli navykl na specifické herectví a doufám, že si na Metropolis budu moct za pár let při stém výročí zajít do kina. Vhííííí. (28.06.2014)

Viděl jsem jak starší neúplnou tak i novější verzi filmu. Tu pátou hvězdičku si film vysloužil především ve spojení s původní hudbou Gottfrieda Huppertze (přičemž kladu důraz na ono spojení). Hudbou vycházející z velké symfonické a operní leitmotivické tradice, která není ve kombinaci s němým filmem (a filmem obecně) nijak běžná. I bez obrazu by totiž svou zvukomalbou a motivy velkoleposti, lásky, zla, přátelství, revoluce či jednotlivých postav mohla fungovat jako jakási symfonická báseň. Pominu-li ono obrazové vizionářství, dostanu totiž typický nabubřele naivní příběh z pera They von Harbou, který v sociálním akcentu předčí nejedna obyčejná Chaplinova groteska. Nedávný nález prakticky všech chybějících částí filmu zacelil určitou fragmentárnost motivů a postav a posunul film více k dramatu a melodramatu, podobně, jako je tomu u pozdější Langovy "Ženy na Měsíci". (24.03.2007)

Fascinuje mne že takto technicky brilantní, promyšlené a vizionářské sci-fi dokzal někdo natočit už před takřka sto lety. Víc netřeba dodávat, stačí odkázat k výstižnému komentáři Ajantise. (viděno dvakrát - poprvé v kině za hudebního doprovodu MIDI LIDI, podruhé doma v restaurované kompletní verzi) 9/10 (19.04.2014)

Zdlouhavé dílo, které diváka odpuzuje kromě stopáže i afektovaným přehráváním Gustava Frohlicha v hlavní role Fredera. SPOILER: Freder žije v Klubu synů, vidí Marii a děti dělníků, vydá se za ní, vidí obří stroj, který se změní v Molocha a vybuchne, jde to říct do Nové věže babylonu svému otci Johovi, ten dá padáka Josaphatovi a dá svého syna sledovat hubeným mužem. Freder se opět vydá do hlubin a ovládá obří hodinový stroj. V domě vynálezce Rotwanga se objeví Joh, vynálezce mu ukáže robota, kterého stvořil jako náhražku na svou mrtvou lásku Hel, která zemřela, když Johovi rodila Fredera. Joh i Rotwang se tajně vydají do katakomb na tajné shromáždění dělníků. Je tam i Freder a opět vidí Marii. Ta vypráví příběh Babylonské věže. Joh chce mezi Marii a dělníky zasít nesvár a přikáže Rotwangovi, ať dá androidovi vzhled Marie. Rotwang to provede a Joh přikáže falešné Marii ať svůj předobraz zdiskredituje. Dělníci začnou pod vlivem falešné Marie protestovat. Joh porazí Rotwanga a pravá Marie uteče. Dělníci se rozhodnou zničit Centrální stroj, ačkoliv to způsobí zatopení dělnického města. Rozzuření dělníci pronásledují omylem pravou Marii. ___ Konec Spoileru Viděl jsem restaurovanou verzi na DVD z roku 2002 o délce 119 minut, vydanou Nadací Murnau k 75. výročí. Ve filmu se objevuje téměř nekonečné množství odkazů ke konkrétním uměleckým dílům, ať už co se týče architektury, sochařství a malířství. Výsledek měl být blockbusterem 20. let, ale vyšla z toho patetická zplácanina. Dodnes probíhají pokusy o vytvoření jakési originální verze, které jsou už od počátku poněkud ztíženy tím, že Lang natočil strašně moc materiálu (údajně každý záběr alespoň třikrát). (13.06.2010)