Élisa
Réžia:
Jean BeckerScenár:
Jean BeckerKamera:
Étienne BeckerHrajú:
Vanessa Paradis, Gérard Depardieu, Clotilde Courau, Florence Thomassin, Michel Bouquet, Philippe Léotard, Melvil Poupaud, Bernard Verley, Gérard Chaillou (viac)Obsahy(1)
Francouzské psychologické drama režiséra Jeana Beckera ELISA pojednává "banální" téma sblížení dospělé dcery a jejího neznámého otce zajímavým, nevšedním způsobem. Vyprávění se opírá o postavu dcery, která je obtížena těžkým traumatem z dětství a která se rozhodne je radikálně řešit. Dospívající dívka Marie je sirotek: otce nikdy nepoznala, a když jí byly tři, pokusila se ji její zoufalá matka Elisa zabít, a sama pak spáchala sebevraždu. Dítě však přežilo a dětství prožilo ve výchovných ústavech. Teď se potlouká pařížskými ulicemi ve společnosti kamarádky Solange a arabského kluka Ahmeda, a střechu nad hlavou i obživu si zajišťuje drobnými krádežemi a podvody. Život ze dne na den však dívku neuspokojuje, a když náhodou narazí na stopu svého neznámého otce, rozhodne se dát svému osudu smysl: chce otce najít a pomstít matčin (a snad i svůj) zmarněný život vraždou. Jediným vodítkem je dívce pohlednice s majákem, již otec poslal matce a na niž místo vzkazu načmáral pár taktů ze své kdysi populární písničky o Elise. Marie se rozloučí s přáteli a s nabitou pistolí se vypraví na skalnatý ostrůvek Ile de Seine v Bretani. Nejdřív to vypadá, že nebude těžké zmáčknout spoušť: Jacques Lebovitch je odpudivý hrubec a místní opilec. Marie však nevystřelí - a mezi otcem a dcerou se začne pomalu rodit zvláštní citové i tělesné pouto...
Snímek vyniká přesnou kresbou charakterů a prostředí; především jeho "pařížská" část představuje přirozenou a autentickou výpověď o životě mladých lidí "bez střechy a bez zákona", kteří zoufale hledají své místo ve světě a svou vlastní identitu. Vynikající představitelku hlavní role našel režisér ve francouzské pop hvězdě Vanesse Paradisové, která hraje Marii s velkou dávkou přirozenosti a naléhavosti. Hrdinčin otec, který většinu vyprávěcího času existuje jen jako abstraktní viník a objekt dceřiny nenávisti, se nakonec ukazuje být vnitřně složitou osobností, "padlým" umělcem, ve kterém dívka probouzí naději na lepší život. Pro tuto roli si režisér vybral vynikajícího Gérarda Depardieua, který na malé ploše stvořil dalšího ze svých hrubců s citlivým srdcem. V zájmu zmírnění ostrých disproporcí mezi "Kráskou a Zvířetem" však tvůrce Lebovitche postupně "polidšťuje". I přes jistou násilnou artistnost, patrnou především v závěru, je ELISA zajímavým snímkem, který nabízí divákům jinou alternativu, než četné hollywoodské komerční snímky. Film je věnován Sergi Gainsbourgovi, ve skutečnosti autorovi titulní písně o Elise i druhého písničkového alba Vanessy Paradisové. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (22)
Vanesse bych sežral i hovno s navijákem. Doslova andělská mrcha. Ale tak nějak sympatická. Výborná proměna rozpustilého na první pohled "bezstarostného" pouličního dramatu v slzotvorný doják. Výborné herecké obsazení s parádními výkony, dvojkou Paradise-Depardieu v čele a mou oblíbenou Clotilde Courau. A navíc ve filmu zazní jedna z nejlepších písní vůbec. ()
Becker je jeden z mých oblíbených režisérů, protože je to jedna z osob, která umí svými filmy na mě dýchnout takovou tou krásnou člověčinou a to je dnes už někdy umění. Nemůžu říct, že by Elisa patřila zrovna mezi ty nej filmy, které jsem s ním viděla, ale stejně mě dokázal udržet na židli celou dobu, takže z trochu děravého scénáře nebudu dělat žádnou vědu. Vanessa tady předvedla celou škálu svého hereckého umu v postavě Elisy, od rozmarné, vrtošivé, provokativní, ale i bystré a citlivé dívky, která neměla v životě vůbec ustláno na růžích a i to bububu na sociálce předvedla suprově. A i když se přidal Gérard, drsňák a opilec s citlivou duší tam někde uvnitř sebe hluboko ukrytou až v té finální třetině, tak za sebe můžu napsat, že oni dva byli obrovským magnetem a už jen kvůli nim stojí za to tenhle filmek vidět."Zjistíš, že bolest a strádání ti dají sílu dát svému životu nový směr." ()
Becker drámy vie, to sa musí uznať. Aj z jednoduchej príbehovej premisy - mŕtva matka, nešťastné dievča v detskom domove s túžbou po pomste, neznámy otec ožran, predieranie sa životom ako sa dá.... dokázal namiešať emotívny koktejl rôznych pocitov a to na pozadí zvláštností jednotlivých scénok a v niektorých momentoch aj na prvý pohľad "čudného" správania sa Marie (napr. rozlúčkové vianoce). Ale to všetko je naozaj len prvý dojem, všetko má svoj dôvod. Elisa je preto jeden z filmov, ktorý si vyžaduje okrem iného aj veľkú dávku empatie s postavami, dokonca by som sa mu nebál prideliť nálepku psychologická dráma. Koniec s Depardieu a finálnym rozuzlením pozitívny dojem ešte vylepšil, to bola nádhera. Niekedy vážne nemusia byť veci také ako sa zdajú a kým si na niečo alebo na niekoho utvoríme názor, je treba poznať aj tú druhú stranu. 80/100 ()
Příběh o tom, že člověk nemá soudit vlastní rodiče (zvlášť, pokud je nezná) a o tom, že pomsta je sladká, ale geny jsou geny. Elisa je chytlavá hitovka a Marie dcera té, která byla jejímu autorovi inspirací. Na dívku, která přežila pokus o vraždu rukou vlastní matky, odmítnutí od pokrevních příbuzných a dětský domov, působí docela vyrovnaně. S kamarády se potuluje Paříží, žije z drobných krádeží a přimhouřených očí drobných obchodníků. A v srdci jí doutná plamínek nenávisti, a když se rozhoří naplno, Marie se vydá se na cestu a v hlavě má jasný záměr s mozkem svého otce a pistolí v hlavní roli. Nehrát ji Vanessa Paradis, neměla by tato postava velkou šanci na divácké sympatie. Dívka ostrá jako žiletka, s andělskou tváří, nádhernými vlasy, křehkým tělem, chováním divokého zvířete a zraněnýma očima. Napohled zcela sobecká a morálně nezatížená, za hrubým slovníkem a drzým chováním se ale skrývá věčná starost o kamarády, které je třeba nakrmit a hlídat, aby se nedostali do maléru, a bezradnost nad vlastním životem. Gérard Depardieu tu sice hraje druhou hlavní roli, ovšem vyskytuje se až v poslední třetině filmu – a úplně to stačí. Jeho kreace lihového násilníka s duší umělce je totiž natolik přesvědčivá, že dívat se na ni delší dobu, by slabší žaludky nemusely ustát. Když se pak ale ukáže, jak to mezi ním a Elisou bylo-nebylo, člověk mu ledacos odpustí (až na ty mastné vlasy). Příběh je doprovázen pečlivě namixovanou hudební směsí, ale žádné brnkání na divákovy city se nekoná. Ale některé momenty – třeba scéna u prarodičů nebo Mariina incestní koketerie – byly na mě ale přeci jen trochu příliš. 8/10. (více zde) ()
REzisera jeana Beckera /Sympaticky dareba, Rozhovory s mym Zahradnikem/ uznavam rovnako ako dalsieh ofrancuzskeho rezisera Yves Boisseta /Canicule 1984/. Gerard Depardieu ako otec tej holky, ona sama /Vanessa Paradise - Une chance sur deux/ rolu stvárnila viac nez dobre. Postupne zistila, ze zivotne prusery a stradanie jej dali silu aby jej zivot ukazal smer : 87 % ()
Reklama