Élisa
Réžia:
Jean BeckerScenár:
Jean BeckerKamera:
Étienne BeckerHrajú:
Vanessa Paradis, Gérard Depardieu, Clotilde Courau, Florence Thomassin, Michel Bouquet, Philippe Léotard, Melvil Poupaud, Bernard Verley, Gérard Chaillou (viac)Obsahy(1)
Francouzské psychologické drama režiséra Jeana Beckera ELISA pojednává "banální" téma sblížení dospělé dcery a jejího neznámého otce zajímavým, nevšedním způsobem. Vyprávění se opírá o postavu dcery, která je obtížena těžkým traumatem z dětství a která se rozhodne je radikálně řešit. Dospívající dívka Marie je sirotek: otce nikdy nepoznala, a když jí byly tři, pokusila se ji její zoufalá matka Elisa zabít, a sama pak spáchala sebevraždu. Dítě však přežilo a dětství prožilo ve výchovných ústavech. Teď se potlouká pařížskými ulicemi ve společnosti kamarádky Solange a arabského kluka Ahmeda, a střechu nad hlavou i obživu si zajišťuje drobnými krádežemi a podvody. Život ze dne na den však dívku neuspokojuje, a když náhodou narazí na stopu svého neznámého otce, rozhodne se dát svému osudu smysl: chce otce najít a pomstít matčin (a snad i svůj) zmarněný život vraždou. Jediným vodítkem je dívce pohlednice s majákem, již otec poslal matce a na niž místo vzkazu načmáral pár taktů ze své kdysi populární písničky o Elise. Marie se rozloučí s přáteli a s nabitou pistolí se vypraví na skalnatý ostrůvek Ile de Seine v Bretani. Nejdřív to vypadá, že nebude těžké zmáčknout spoušť: Jacques Lebovitch je odpudivý hrubec a místní opilec. Marie však nevystřelí - a mezi otcem a dcerou se začne pomalu rodit zvláštní citové i tělesné pouto...
Snímek vyniká přesnou kresbou charakterů a prostředí; především jeho "pařížská" část představuje přirozenou a autentickou výpověď o životě mladých lidí "bez střechy a bez zákona", kteří zoufale hledají své místo ve světě a svou vlastní identitu. Vynikající představitelku hlavní role našel režisér ve francouzské pop hvězdě Vanesse Paradisové, která hraje Marii s velkou dávkou přirozenosti a naléhavosti. Hrdinčin otec, který většinu vyprávěcího času existuje jen jako abstraktní viník a objekt dceřiny nenávisti, se nakonec ukazuje být vnitřně složitou osobností, "padlým" umělcem, ve kterém dívka probouzí naději na lepší život. Pro tuto roli si režisér vybral vynikajícího Gérarda Depardieua, který na malé ploše stvořil dalšího ze svých hrubců s citlivým srdcem. V zájmu zmírnění ostrých disproporcí mezi "Kráskou a Zvířetem" však tvůrce Lebovitche postupně "polidšťuje". I přes jistou násilnou artistnost, patrnou především v závěru, je ELISA zajímavým snímkem, který nabízí divákům jinou alternativu, než četné hollywoodské komerční snímky. Film je věnován Sergi Gainsbourgovi, ve skutečnosti autorovi titulní písně o Elise i druhého písničkového alba Vanessy Paradisové. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (22)
Vanesse bych sežral i hovno s navijákem. Doslova andělská mrcha. Ale tak nějak sympatická. Výborná proměna rozpustilého na první pohled "bezstarostného" pouličního dramatu v slzotvorný doják. Výborné herecké obsazení s parádními výkony, dvojkou Paradise-Depardieu v čele a mou oblíbenou Clotilde Courau. A navíc ve filmu zazní jedna z nejlepších písní vůbec. ()
Tohle jsou vlastně první počátky francouzského multi-kulti ve filmu. První půle je jasná reklama na hodného muslima prezentovaná černým kloučkem jak od Matela. I kvůli tomu mi první polovina tohoto filmu přišla o dost slabší. Nicméně druhá, ve které se objeví Gérard začala mít konečně úroveň. Nejdříve do filmu vstoupí jednou velkou pijatikou, aby si mě po chvíli svým herectvím absolutně získal. On to prostě umí a zachránil tím celý film. A Vanessa Paradis taky nebyla úplně hloupá. Šla na herectví chytře, přes kozy..a dneska je z ní uznávaná herečka. ()
Becker je jeden z mých oblíbených režisérů, protože je to jedna z osob, která umí svými filmy na mě dýchnout takovou tou krásnou člověčinou a to je dnes už někdy umění. Nemůžu říct, že by Elisa patřila zrovna mezi ty nej filmy, které jsem s ním viděla, ale stejně mě dokázal udržet na židli celou dobu, takže z trochu děravého scénáře nebudu dělat žádnou vědu. Vanessa tady předvedla celou škálu svého hereckého umu v postavě Elisy, od rozmarné, vrtošivé, provokativní, ale i bystré a citlivé dívky, která neměla v životě vůbec ustláno na růžích a i to bububu na sociálce předvedla suprově. A i když se přidal Gérard, drsňák a opilec s citlivou duší tam někde uvnitř sebe hluboko ukrytou až v té finální třetině, tak za sebe můžu napsat, že oni dva byli obrovským magnetem a už jen kvůli nim stojí za to tenhle filmek vidět."Zjistíš, že bolest a strádání ti dají sílu dát svému životu nový směr." ()
Vanessu Paradisovou (čili Rajskou) jsem dosud znal v podstatě jen podle jména. A z počátku se mi ani nelíbila. Ovšem, co se všechno může během promítání jednoho filmu změnit... Příběh je ovšem prostý: žena s dítětem hledá pomoc, ale nenachází ji. Nikdo jí neubližuje, ale nikdo jí také nepomáhá. Dítě v tom vidí zločin a chce všechny tyto nepomahače potrestat, dokonce plánuje i particidu. Nad tím ale leží ještě jedna vrstva, regulační vrstva, která všechno zmírňuje a zpochybňuje, vrstva laskavosti, i když ne lásky - ta by tu byla příliš velkým přepychem. ()
Becker drámy vie, to sa musí uznať. Aj z jednoduchej príbehovej premisy - mŕtva matka, nešťastné dievča v detskom domove s túžbou po pomste, neznámy otec ožran, predieranie sa životom ako sa dá.... dokázal namiešať emotívny koktejl rôznych pocitov a to na pozadí zvláštností jednotlivých scénok a v niektorých momentoch aj na prvý pohľad "čudného" správania sa Marie (napr. rozlúčkové vianoce). Ale to všetko je naozaj len prvý dojem, všetko má svoj dôvod. Elisa je preto jeden z filmov, ktorý si vyžaduje okrem iného aj veľkú dávku empatie s postavami, dokonca by som sa mu nebál prideliť nálepku psychologická dráma. Koniec s Depardieu a finálnym rozuzlením pozitívny dojem ešte vylepšil, to bola nádhera. Niekedy vážne nemusia byť veci také ako sa zdajú a kým si na niečo alebo na niekoho utvoríme názor, je treba poznať aj tú druhú stranu. 80/100 ()
Reklama