Po čom muži túžia

Už jsem z toho věčného kritizování českého filmu, které kolem sebe neustále slyším, tak zmatená, že přestávám umět posoudit, co je, a co není dobrý film. Když si nebudu hrát na odborníka a budu hodnotit čistě na základě pocitů z filmu, vyjde mi, že jsem se pobavila, párkrát nad něčím protočila oči, párkrát se pořádně zasmála, a že se mi film jako celek vlastně líbil. Na druhou stranu mi přijde škoda, že když už někdo nakousl téma postavení žen ve společnosti, že nešel trošku dál, a nedal tomu i jinou hodnotu. Ale tyhle ambice film asi od začátku vůbec neměl. Vystačit si tak musíme s mírně křečovitým rozuzlením a koncem, který asi nikoho nepřekvapí. I tak je to ale dobrý filmový počin a Anička Polívková předvedla hodně slušný výkon. 3* (06.10.2018)

Mnohokrát viděné jak muž se “ vcítí do myšlení žen. Vidíme milostnou linku z pracoviště, pánské trampoty s punčochami a lodičkami a mnoho vět product placementu: „Roztrhl jste mi šaty od Bandiho.“. Děj je nulový. Chybí jediný nápad, který by příběh rozvinul nečekaným směrem. Místo celku snímek spoléhá na jednotlivosti, na pár hezkých slovních vtipů – Udělám ti ze života Ugandu – a na několik již mnohokrát viděných, nicméně stále vděčných situací. Všichni jsou zde hezcí, styloví a výkonní ve vyleštěném světě. Samé otravné stereotypy pohlaví. Vidíme hned v úvodu zesměšnění celých zástupů žen, jedné ve dveřích výtahu rozepnout knoflík na výstřihu, aby více lahodila mužskému oku. Část kina se směje, část zvrací. Celkově velmi řídký materiál. Největší potíží snímku, který sice sem tam umí načasovat fór a předstírá, že nestraní ani mužům, ani ženám, je právě jeho vykreslení obou pohlaví. Tady Po čem muži touží pokračuje v tradici současné české kinematografie typu Teorie tygra, v níž se soužití muže a ženy vykresluje jako bitevní pole, v němž se obě strany naučily vytvořit přechodný, vratký stav smíru. (20.02.2019)

Na to, o jak provařené téma jde, jsem se až podezřele dobře bavil. Výškou hodnocení jsem zaskočil i sám sebe, chvíli jsem přemýšlel nad tím, jestli už nějak neměknu, ale co už... Hrouzek se Sidem mě dokázali mnohokrát rozesmát, a to se mi u různých Špindlů, Bajkerů a Volh rozhodně nepoštěstilo. Jasně, nebyl to zrovna humor pro náročného diváka, ale dneska na mě moc dobře fungoval. Nebýt některých trapných momentů a ruční brzdy v podobě Noci talentů (která navíc probíhala ve dne), byla by ta čtyřka pevnější. 4*- (06.03.2019)

Čemu jsem se zasmál já aneb nejlepší hlášky z nejlepších hodnocení na ČSFD: "Velmi perfektní film" "Kinosál propukal v histerický smích" "Divák nesmí uvažovat o detailech" "Langmajer standardně ostřílený" "Šlo o humor a ten zde je a já jsme se zasmál" "Více chlapským narážkám se smály muži" "Chlapy se tomu smát nebudou" "Tak takto může a má vypadat český film dnešní doby" "Asi jedno z nejlepších děl, co česká kinematografie vyprodukovala za posledních 10 let" (26.11.2018)

Po čem muži touží nepřináší co do námětu "záměny těl" nic nového, přesto se na poli českého filmu jedná o veskrz svěže napsanou komedii, která těží hlavně z hereckých výkonů Polívkové a částečně i Langmajera. Divák sice od počátku tuší, jak to celé dopadne, přesto bylo humorné sledovat, jak se Karel a.k.a. Karla postupně vyrovnával/-i/-a s nově nabytým tělem - charismatické Polívkové role vážně sedla a byla opravdu skvělou volbou. Oddychová jednohubka o úskalích ženského pohlaví v mužské kůži. (31.12.2021)