Tenkrát v listopadu

Naprosto nefunkční film, který se snaží napasovat fikční příběh na reálné události, aniž by bylo jasné, jak spolu tyhle dvě vrstvy mají korespondovat. První polovina, která se věnuje jen dvěma protagonistům, je ještě silná, ale v druhé přestává dávat smysl vše od pohybu postav prostorem po jejich motivace. (19.09.2018)

Bolo asi nevyhnutnosťou pre mňa vidieť tento film, aby som opäť a zasa si uvedomil, aký je to blahobyt mať strechu nad hlavou, teplú posteľ, handry na seba, chladničku plnú žrádla, tečúcu vodu, kúrenie... Dokonca ani moji uvrieskaní susedia schádzajúci sa pod mojimi oknami a ktorí mi nedajú po nočnej šichte spať, mi už po tomto poľskom kúsku nevadia. (17.07.2020)

Čím jiným přesvědčivěji ukázat, jak nebezpečné je hrát na strunu nacionalismu (ač je to hrdě a velmi zavádějícím způsobem nazýváno "Pochod nezávislosti") a jaká nálada se pak šíří společností, než autentickými záběry zmíněné akce, na které je zcela elegantní formou navázán příběh hlavních hrdinů. Ti nejsou typickými sociálními případy, mají v podstatě jen jedno (přirozené) přání - mít kde spát. Jinak nikam nechodí s nataženou dlaní, nikoho citově nevydírají. Jde o něco, co se u sociálně laděných filmů jen tak nevidí, a Andrzej Jakimowski dokázal obě roviny propojit tak geniálně, že se tomu snad ani nechce věřit. Nelze pominout nádhernou formální stránku - kameru a hudbu, která dává celému filmu ještě silnější atmosféru. Po třetím zhlédnutí filmu neměním názor a dojem, který na mě film udělal hned napoprvé. (21.09.2018)

Úmysl podat zprávu o naprosto disfunkčním sociálním systému se mi - coby levicově orientovanému liberálovi - zamlouvá. Blbé je, že provedení prostě nedrží pohromadě. 20 minut záběrů na naroubovaný pochod polských nacionalistů patří spíš do nějakého dokumentu a hledání zaběhnutého psa mě zajímalo tak pět minut z celkové stopáže. (06.08.2018)

Moji oblíbení uživatelé dávají za tři, dám také za tři. Moji oblíbení uživatelé říkají, že film není konzistentní, přidám se k nim, protože tu také nacházím tři problémové okruhy, které mi nejdou zcela sladit: 1. Adorace psa, 2. Vyhoštění ze společnosti, 3. Velké katolické Polsko. Ad 1: Pes nalezenec (tedy neznámý, neznáme ho od štěněte, stejně jako matka), pes tulák, pro nějž se riskuje existence a později i život, je jakýmsi (nejspíš už jediným) pojítkem mezi matkou a synem. Nespíš nečím podobným, čím je pro Velkopoláky katolická církev. Ad 2: Matka a syn přišli o přístřeší. Divákům přitom vstávají hrůzou vlasy na hlavě, ale zdá se, že jim to ani příliš nevadí, že pes je dobrou záminkou propátrat všechny možnosti azylů. Matka se nakonec uchytí ve squatu a synek u dívky, ale víme, že obě existence jsou jen dočasné. Ad 3: Manifestace spojená s pogromem, avizovaná již na začátku filmu, diváka spíš zaskočí, než aby si rychle dokázal uvědomit, o co se tu vlastně jedná... Aktuální závažnost filmu tím nechci nijak popírat a také se domnívám, že nám Polsko brzy nabídne, tak jako již nabídlo (např. "Edi"), další filmy s podobnou tématikou. (24.10.2020)