Mars

Tohle fakt bolí, zejména proto, že potenciál ten film měl vážně obrovský. Nápad vzít pár Čechů na mezinárodní misi a vytvořit kvalitní komedii založenou na parodování velkých bijáků z vesmíru, kde, daleko od Země, hrdinové přicházejí na rádobyhluboká moudra a uleptané pravdy, mohl být skvělý. K tomu nadějné charaktery, kvalitní herecké obsazení, můj oblíbený Jiří Havelka! No...a absolutně, absolutně vůbec nic z toho nevyšlo! Snad jen ze dva dobré vtipy by šlo ocenit a Vendy je chvílemi opravdu kouzelná, celý ten film ale upřímně vůbec nedává smysl a poenty vyšumí do prázdnoty Marsu. Jako by si po pár kvalitních myšlenkách celý štáb začal jet na drogách a vzdal jakýkoliv ohled na diváka nebo ambici přinést smysluplný film. (06.07.2018)

Tuček se tady snaží zkřížit komedii s uměleckým dílem, ale moc mu to nejde. V průběhu se od srdce nezasmějete ani jednou, a to je špatně. Když už se něčemu pousmějete, začnete doufat, že už to určitě bude lepší. Jenže chyba lávky. Humoru je tady poskrovnu a film se snaží neustále ukazovat, jak je něčím "větším". Nápad je to sice zajímavý, ale naprosto nezvládnutý. Hodnocení se tak reálně pohybuje mezi jednou a dvěma hvězdičkami. Prvně jsem byl shovívavý, ale po druhém zvážení by to tvůrci měli zadarmo.. Kdo na tohle půjde do kina, bude s největší pravděpodobností litovat. (19.10.2018)

Takže výlet do Utahu s velmi omezeným rozpočtem, kdy i páni herci se chopili techniky. S velkým očekáváním jsem na tenhle film čekal, ovšem námět a možnosti dalece převýšily výsledek. Kolegové už se rozepsali o nekvalitách, podrobně se tu rozebraly i pochybné praktiky posouvání filmu do popředí žebříčků. Asi nejvíc otravná hláška filmu byla speak english. Skvělá angličtina herce který namluvila bota, a velká vědecká osobnost v jeho postavě. Tolik asi pozitivního o téhle blbosti, jež bohužel ale ještě nedosahuje dna kam se dostalo mnoho jiných tuzemských filmů. (19.11.2020)

Párkrát jsem se zasmál, ale jinak mi to přišlo nesnesitelně nudné a v podstatě nekoukatelné, musel jsem se do toho šíleně nutit. Strašně mě tam rozčilovalo to neustálé (a nesmyslné, vzhledem k tomu, že všechny postavy jsou Češi + 1 Slovenka) přepínání mezi češtinou a angličtinou, některé repliky nebo momenty jsou tak trapné, až to není možné ("Whitney Houston, máme problém"; "Tvoje oči September"; sex psycholožky s velitelem, chlebové těsto ve tvaru penisu, došlý toaletní papír...), a celkově na mě ten film ve svém vyznění působí až arogantně - tím, jak je divácky neuchopitelný a fungující dle svých bizarních pravidel, s kterými souzní (?) zřejmě jen vyvolení (navíc je tu i po těch 3 letech pachuť z těch fejkových profilů a jejich 5 hvězdičkových hodnocení a nadšených komentářů - tohle je fakt ubohost nejhrubšího zrna). Navíc to podle mě parazituje na Kinterovi, jehož geniální instalace je tady využita zcela samoúčelně, aby tomu dodala punc kyberpunkové artovosti nebo čeho vlastně, a těmi záběry z "Nervous trees" v Rudolfinu mě to asi nasralo nejvíc. Nemůžu si pomoct, ale pokud někdo nedokáže natočit žánrově čisté vysokorozpočtové sci-fi, měl by se na takovéto paskvily vysrat, zdá se mi (a to píšu z pozice někoho, komu se hodně líbil Kosmo, jehož srovnání s Marsem se až trapně samozřejmě nabízí). Dlouho mě nějaký český film tak neiritoval. (23.12.2021)

Já nevím... já vážně nevím. Bezpochyby jsem to nepochopil, ovšem nejsem si jist, zda bylo co k chápání. Tvůrci na tiskovce po novinářský projekci hovořili o "experimentálním filmu", s čímž lze bez výhrad souhlasit. A já asi nejsem správnej typ na experimenty... nebo prostě nevím. Určitou poetiku jsem ve filmu viděl, ale nebyla mi moc blízká. Viděl jsem tam jasné ozvuky humoru založeného na trapnosti (což je termín, nikoli urážka) v podání členů Vosto5, ale ani to mi není moc blízké. Některé fóry byly senzační (Whitney Houston, máme problém), jiné trapné hluboko pod úroveň (Your Eyes September - to se scénář na víc fakt nezmohl??) Alespoň mě bavili herci: ze všech nejvíc neherec Ondřej Doule jako pošahanej autistickej rodokapsovej robot. Nezklamali ani Tomino Jeřábek a Halka Třešňáková. Velmi potěšily Tereza Nvotová a i v kombinéze příjemně sexy Petr Nesvačilová (jíž bych přál, aby si alespoň jednou zahrála pořádnou femme fatale, protože na to má nejen fyzické dispozice a byla by v tom skvělá). Jenomže co začíná jako podivnost, končí jako mnohem větší podivnost a já už si vůbec nebyl jistej, na co koukám, jestli jsem nic nepochopil, nebo co se to dělo. Strašně bych si přál být na jedné vlně s tvůrci, pak bych si tuhle ujetost bezpochyby užil, a závidím těm, kteří to dokážou. Asi jsem příliš konvenční divák. Nebo... vážně nevím. (16.10.2018)