Skala

Bravurní Bay, vytvořil vyjímečný akční film s užasným hereckým obsazením, napětím, honičkami, vtipnými dialogy, dojemnými scénami a skvělou hudbou. Generál Ed Harris(citlivý padouch), který až do posledního vydechnutí zůstane tím za co bojoval...čestným vojákem. I tak nesourodá dvojice, jako S. Connery a N. Cage jsou nuceni se přizpůsobit jeden druhému, když je okolnosti donutí, sice s patrnou dávkou nelibosti, která bývalého britského agenta s šarmem jemu vlastním a specialistu na chemické zbraně(bez přestání roztomile žvaní) vybičuje k mimořádným výkonům na záchranu nevinných lidských životů. Připravte se proto na vrchovatě napumpovanou adrenalinovou injekci. (07.09.2009)

„Personally, I think you're a fucking idiot.“ Když mi bylo deset, považoval jsem Skálu za nejlepší akční film všech dob. Svůj názor bych s odstupem mnoha let neměnil. Jiné jsou jen důvody, proč Bayův (a Bruckeimerův a Simpsonův) mistrovský kus obdivuji. Stvořil svět, v němž je vše podřízeno maximálnímu akčnímu zážitku. Rozhodnutí postav nemusí (a ani nedávají) moc smyslu – je hlavně potřeba, aby jejich jednání dobře vypadalo (charakteristické kroužení kolem herce z podhledu nechybí) a generovat další akční situace. Skála je i přes ambiciózní délku a poměrně dlouhou, ovšem později plně zužitkovanou expozici (na Alcatraz se definitivně přesouváme až po hodině) strhující od první do poslední minuty. Ať díky souběžně probíhajícím akcím, hned zkraje stanovenému a průběžně připomínanému deadlinu nebo neúnavně šlapajícímu soundtracku, který filmu mění v hotový Zimmerfest. Šanci na vydechnutí nemáme zejména díky bravurní rytmizaci filmu. Nejprve každých deset minut, ke konci v ještě kratších intervalech se objeví nová překážka/postava učiní klíčové rozhodnutí/situace zvážní. Různorodé akční scény (automobilová honička, přestřelky, souboj muže proti muži) odhalují nové informace a posunují vyprávění. Kromě horizontálního pohybu vpřed dochází k vertikálnímu prohlubování pouta mezi Goodspeedem a Masonem (dynamika jejich vztahu se ve druhé polovině stává jedním z motorů vyprávění) i našich znalostí o postavách a jejich motivacích (Ed Harris rozhodně nehraje jednorozměrného superpadoucha, první záběry naopak naznačují, že by mohl být hrdinou filmu). Film, který ve druhém plánu tematizuje otcovskou zodpovědnost a nabízí svérázné vypořádání se s vietnamským traumatem, se zkrátka neustále mění a vyvíjí, nepřestane nás držet v napětí a překvapovat a na okamžik neustrne. Connery hláškuje ostošest, drahá auta jsou vesele demolována, padouši invenčně zabíjení. Vtip a důvtip vybroušeného scénáře (na kterém se kromě mnoha jiných podílel i Aaron Sorkin) přitom Skálu nemění v lehkou zábavu, ve které by o nic nešlo, ani v přechytralou sebereflexivní dekonstrukci žánru. Obojí hlavně pomáhá se zlidštěním a lepším prokreslením hlavní dvojice (v kontrastu se smrtelnou vážností vojáků nebo lidí z vedení FBI). Za všemi těmi okázalými výbuchy, troufalými heroickými činy a šílenými plány na vyhubení lidstva po celou dobu vnímáme uvěřitelný lidský element, díky kterému nás nepřestává zajímat, co se děje a co se bude dít dál. Dokonale vyvážený mix bondovky, westernu a buddy movie. 95% Zajímavé komentáře: POMO, Marigold, Niktorius, SeanLSD, Vronsky Acrobat (12.11.2015)

Nejlepší akční film 90. let. A né jenom proto, že jej natočil můj oblíbený režisér. Tenhle film přirovnávám k vlaku, který si to jako vystřelený šíp sviští mým akčním já. Lokomotiva = pan Bay, mistr svého řemesla, jehož nápadité automobilové honičky, megalomní výbuchy a kamerové vylomeniny do posledního kousku žeru. První vagón = zpracování příběhu, v podstatě není možnost se tu nudit, dostane se úplně na vše, co od akčního filmu očekáváte, od atmosféry, psychologie postav až k mírnému mrazení při každé druhé scéně. Druhý vagón = herci, film má hvězdné obsazení a herci svojí pověst potvrdili. Třetí vagón = dialogy resp. hlášky, ze kterých by se klidně mohla napsat dosti tlustá kniha (dodnes po nepovedené zkoušce ve škole pohrozím zkoušejícímu větou: "Nejradši bych Tě vykuchal, hochu!"). Čtvrtý vagón = hudba, ač jsem zastánce převážně písničkových soundtracků, tady se Hans Zimmer opravdu vyznamenal a song Fort Walton si většinou neopomenu vybrat v jukeboxu při občasném filmovém sezení. A pátý vagón je bez střechy a s trampolínou, to abych se vždycky mohl (i když nechci) odrazit a z toho téměř letícího rychlovlaku vyskočit a dostat se zpět na pevnou zem, jinak bych vždycky po skončení filmu běhal po baráku, házel nože po všem živým, skákal do litinový vany a prozkoumával pravou nohu našeho jídelního stolu... 75 miliónů dolarů(rozpočet)/335 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (18.03.2007)

Masovo zbožňovaný akčák. Po vizuálnej stránke ukážka skvelého žánrového remesla. Dynamicky zostrihaný, nasnínamý cez cool filtre, obsahuje jednu z najlepších filmových autonaháňačiek vôbec (Hummer vs. žlté Ferrari v uliciach San Francisca) a má aj sympatické a dobre obsadené kladné postavy. Ale... nemá poriadneho záporáka (!!) a všetko v ňom je tak strojene načasované a nablískané, že som nebol v napätí, nebál som sa o hlavných hrdinov a tým pádom mi bolo úplne jedno, čo bude následovať. Formálne vymakaná formulaická banalita. (06.05.2002)