Yojimbo - osobný strážca

Film podarený snímok, ktorý bol už trikrát z remakeovaný (Pre hrsť dolárov, Posledný zostáva, Nemilosrdný strelec). Všetky tieto remaky som videl a k originálu sa dostávam až nakoniec. Napriek tomu, že som všetko už vlastne vedel tak tento film vďaka svojím výrazovým prostriedkom zanechal vo mne jazvu od katany. A ešte chcem spomenúť, že na Kurosawu tam boli dosť násilné scény len opäť silná absencia krvi (ale nevadí, už som si celkom zvykol). Ako inak za 5*. (09.04.2010)

Jak se praví už na začátku, padl rod Tokugawa a samuraj Sanjuro (Toshirô Mifune) přišel o svého pána, císaře. To jsou prosté okolnosti, ze kterých vychází první film Akiry Kurosawy, který jsem zatím viděl. Tento legendární japonský režisér je jednoznačně právem nazýván mistrem. Jeho film Yojimbo má mnoho kladů od nominací na Oscara oceněných kostýmů, po syrový humor, přesvědčivé charaktery postav nebo velkou podobnost s westerny, na čemž se mimo jiné podílí i pěkná hudba Masaru Sata. Akce, zejména pak šermování samurajským mečem, je zde minimum, zato je však skvěle ztvárněná, rychlá a svižná. Ale myslím, že to vůbec není to hlavní, o co ve filmu jde. Tím je totiž příběh samuraje Sanjura, který přišel o pána, jinak řečeno - ronina. Okolnosti jeho cesty jsou dané a vše, co se přihodí, je očekávatelné. Ale samuraj musí být služebníkem, aby byly jeho činy správné, nebo alespoň omluvitelné. Bez zavedeného principu mu zbývá pouze bojový výcvik, který se velmi úzce váže na přísnou disciplínu. Boj nastává, jen když není zbytí. Samurajovým účelem není prolévat krev, pokud to není nezbytné (i takový případ může nastat, o čemž i tento film vypráví), nebo pokud si důsledky nežádají opak a zabití si ze své vůle přeje pán. Co se však stane, jestliže čestný bojovník a ochránce zájmů svého ctěného pána pozbude svého účelu? Nevyhnutelnou cestou je stát se yojimbo - tělesnou stráží. Tento film zkoumá propastné morální rozdíly mezi dvěma zdánlivě totožnými životními cestami. Yojimbo je osobní strážce, ale také placený zaměstnanec za prolévání krve pro dobro svého zaměstnavatele, čili z jiného pohledu i vrah. Na této cestě už není žádné ospravedlnění činů, žádný cíl, žádná vznešenost ani čest. Yojimbo je pro samuraje, který přišel o pána a tedy i o účel bytí, nevyhnutelnou, ale i nepřijatelnou změnou. Tento film vypovídá právě o této změně, která je krvavá, krutá, občas i syrově směšná a hořká. Kým je Sanjuro na jejím počátku a kým na jejím konci? Hrdinou, který ubližuje jen těm zlým? Tento film mi nejvíce připomněl jeden důležitý axiom o životě těchto legendárních bojovníků; Samuraj nerozhoduje, činí. Nikdy naopak. Kdo zemře a kdo ne, to není jeho volba. (18.02.2006)

Když jsem u tohoto filmu psal, že mě zřejmě nic nepřesvědčí o výjimečnosti asijských filmů, jaksi jsem zapomněl na jednu výjimku a tou je Akira Kurosawa. A nehledě na to, že tento film nedosahuje kvality Sedmi samurajů (ale když budu upřímný, hodně dlouho jsem váhal nad 90 %) bavil jsem se i tak. Mifune je sympaťák, takhle nějak si představuju správného samuraje - moc nemluví, jen pozoruje, a když je třeba, tak tasí. Rychle a smrtelně. Prostě a jednoduše, další film od Kurosawy a nebýt toho, že některé scény mi přišly moc natažené, dávám další plný počet. Takhle si ho nechám do zálohy pro další zhlédnutí. 80 %. (28.09.2011)

Můj první Kurosawa. Na první pohled to vypadá, že se charizmatický Toshiro Mifune přišel do vesnice jenom najíst a vypít pár lahví sake. Skrytá podstata filmu ale vychází ze samurajských životních hodnot, resp. hodnot, které se mění v závislosti na samurajově postavení a údělu - rónin (samuraj bez pána), yojimbo (tělesná stráž) nebo ašigaru (vesnický voják). Souboje jsou sice krátké a ve filmu se jimi šetří, za to jsou přesně takové, jak bych si je v provedení samuraje představoval: rychlé, přesné, smrtící. Stejně tak se mi líbí japonská kultura, detaily. Kurosawova režie na mě působí dobře a jistě, některé prvky jsou výborné (hudba, atmosféra připomíná již klasické westerny - písek rotující ve větru, samuraj s koltem). V určitých momentech možná mírně zdlouhavé, ale celkově ostré jako katana. (22.03.2008)

Ryuzo Kikushima a Akira Kurosawa napsali opravdu výborný scénář. Scénář tak skvělý, který vystačil ještě na dvě za originálem nezaostávající předělávky. A v tom je právě to kouzlo, ať už toho hlavního drsňáka hraje Toshiro Mifune, Clint Eastwood nebo Bruce Willis (všichni skvěle) hlavní krása je v tom příběhu. Ale to jsem trošku odskočil. Kurosawa je výborný režisér a v "Yojimbu" jsou některé scény opravdu skvělé. Vše podtrhují dobré herecké výkony zvlášť Toshiro Mifune je hustej. Ale bez hudby Masara Sata by byl film skoro poloviční. Mě osobně se toto, pro mě třetí, setkání s Kurosawou zamlouvalo víc, než také výborný film "Sedm samurajů." (08.01.2006)