Sanjuro

Tak, Kurosawa skrátil stopáž a film je hned konzistentnejší. Sanjuro sa koncentruje na postavu Toshira Mifuneho a je to len dobre, pretože ten ťahá svojou charizmou dej ako sa len dá. Réžia mi pripadala o niečo svižnejšia než v ostatných Kurosawových filmoch čo som videl. Oceňujem snahu nalepiť na jednoduchý dej aspoň nejaké zvraty a väčšiu snahu o psychologické prekreslenie Mifuneho hrdinu. Ale päť hviezdičiek je za posledný súboj, pretože to čo tam Mifune spravil (tasiť ľavou, stiahnuť sayu a potom de facto reverzom spolu so zatlačením pravou seknúť tak zblízka bez toho aby sa sám zranil ) je mimoriadne ťažké, on to však zvládol úplne perfektne. (väčšina z pokročilejších iaidistov by mala veľký problém už len s tasením ľavou). 9/10 (29.12.2006)

Devět poněkud přitroublých mladíků si udělá špatný názor na správce s koňským ksichtem, ale náhodou je k jejich vlastnímu dobru vyslechne samotář Sanjuro, který působí poněkud cynicky, má věčně hlad a rád si dává šlofíka. Jinak je ale ostrý jako meč, s nímž umí parádní kousky (zvlášť ten jeden - rychlý, ale účinný). Dokáže je přesvědčit, že dělají chybu, ale jeho trpělivost projde nejednou velkou zkouškou. Kurosawa nám naservíroval parádní kousek, tentokrát opět po samurajsku, ale v komediálním hávu. (07.01.2007)

Ako je to už takmer štandardom v Kurosawových filmoch i v tomto je veľmi dobrá kamera. V porovnaní s JODŽIMBOM je v tejto snímke viac násilia i krvi. Niektoré z postáv sa správajú príliš naivne. Naopak v Sandžurovi môžeme nájsť hlbšie myšlienky. Nemôžem sa ubrániť pocitu, že tento film ukazuje politiku takú, aká vždy bola i stále je. Podliaci vyzerajú navonok príjemne a dokážu oklamať masy (vo filme masu stvárňuje skupinka deviatich mladíkov), naopak ten, kto to myslí naozaj dobre má problém presvedčiť ostatných o správnosti svojich záverov. Samotný Sandžuro, ktorý stvárňuje ľstivého nápravcu krívd, často dopláca na prílišnú horlivosť tých, ktorým pomáha. Tri hviezdičky preto, lebo je to dobrý film, je však o niečo slabší ako predchodca Jodžimbo, ktorý dostal štyri. Každopádne samurajská klasika. (28.10.2003)

Výborný samurajský film, ve kterém exceluje (ostatně jako vždy) Toshirô Mifune! Kurosawa si na nás přichystal hned několik kontrastů – mladickou zbrklost proti rozvážnosti „třicátníka“ nebo hlad po krvi proti touze po mírumilovném řešení problému. Navíc mě mile překvapilo množství vtipných momentů, které bych v tomto filmovém žánru nečekal. (27.07.2011)

Další výborný Kurosawův film s bezejmenným samurajem v sobě nese hned několik zajímavých postupů v otázkách důvěryhodnosti postav a jejich konání, spojuje aspekty etiky (a etikety) v očekávání budoucího chování hrdinů a zajímavě modeluje aktivnost i pasivitu protagonistů. A bezmála každý, i sotva znatelný čin (a někdy i absence činu), má v celém korpusu příběhu své místo a je později využit, či je na něj nějakým způsobem navázáno. Když například Mifune několikrát vytkne devíti mladým rebelantům přílišnou horlivost, oni se nakonec (navzdory očekávání) poučí. Avšak jejich těžce nabytá trpělivost se projeví právě v ten nejhorší možný moment, v kterém by naopak měli být spontánní a akční. Nebo když Mifune řekne, že je úplně jedno, zda pošle jako znamení svým druhům bílé, či červené kamélie. Tato zdánlivě nedůležitá replika je nakonec použita ke konečnému rozuzlení situace (ne-li celého příběhu). Krom nebývalé komplexnosti a vnitřní spjatosti, tím snímek získává také na skutečném napětí – divák totiž nikdy netuší, co kdo udělá a jakým překvapivým způsobem to ovlivní celé další dění. (21.04.2017)