Sedem samurajov

Scénář: Akira Kurosawa, Shinobu Hashimoto, Hideo Oguni .. Zase jsme to prohráli. Občas sice lehce uspávací veledílo (viděna verze 207 minut) s dnes nejprofláklejším příběhem na světě o rolnické vzpouře před nájezdníky. Přesto zábavné, dojemné, smutné, v každém kousku pravdivé a důmyslné. (13.11.2007)

Ačkoliv jsem se dlouho dobu zajímala o Kikuchiya, bavil mě a rozesmíval, bylo to moc dlouhé... Ano, je to legendární film, ze kterého jsi spousta režisérů vzala příklad. Je typicky japonský, kdo nezná trošku japonskou mentalitu, toho může leccos překvapit (film zůstane v leckterém aspektu nepochopen); plyne pomalu, plyne postupně, plyne s ročním obdobím. A zřejmě je to povinnost pro všechny, kteří chtějí trochu poznat Kurasawu-sama :-) Ale co si budeme nalhávat, ta stopáž je prostě přepálená... :-D (17.11.2008)

Obrovské veledílo, které zabíjí právě ta velikost. Přes 200 minut dlouhý film postavený na základech samurajského. První část o hledání samurajů, druhá o přípravách k brnění a třetí samotné bránění před útoky nájezdníků. Všechny části mohly být kratší a trochu více záživné a pak by toto dílo nemělo jedinou chybu. Vlastně možná mělo a to mě neskutečně protivnou postavu posledního sedmého samuraje, který neskutečně řval, křičel a furt poskakoval jako kdyby vypadl z němého filmu, kde své pocity a emoce musí vyjadřovat pohyby těla. Jinak se skláním před Kurosawovou velikostí a umem, protože v jeho podmínkách (sakra, dyť se těm hercům odlepují "umělé" plešky....) natočit takto velký a obdivuhodný film. koho nezajímá samurajové a jejich smýšlení, určitě hned šáhne po Sedmi statečných, kteří jsou v podstatě okleštěná verze SS bez většího smyslu s důrazem na hlavní postavy. (31.12.2008)

Jak je jinde Mifune báječný, zde byl trapný a extrémně přehrával, ale to nic nebylo ve srovnání s představitelkou Šiny, čekala jsem, že probrečí poslední půlhodinu filmu. Samotný scénář je skvělý, výslednému filmu by velice prospělo, kdyby byl Kurosawa ochoten se vzdát některých scén a zkrátil ho tak o hodinu. Jindy mistr atmosféry zde nějak místy zapomněl, jak ji vytvořit. Na tříhodinové filmy jsem od pana režiséra zvyklá, ale abych se nudila, to se mi stalo jen u Děrsu Uzala a zde. Poprvé jsem se u něj setkala se špatnými hereckými výkony, což obzvláště u Mifuneho zamrzí dvojnásob. Scéna, jež začíná naháněním Šiny Manzou, se odehrává v dešti a já se nemohu ubránit srovnání s hrou Járy da Cimrmana Lijavec, jen mi tu chybí vrchní inspektor všech starobinců. (26.05.2019)

Japonci na sebe mohou být právem pyšní, protože již v roce 1954 přišli s tak úchvatnou dobrodružnou podívanou, na jakou se v Hollywoodu nejen do té doby, ale i pár let poté nikdo nezmohl. Bylo již řečeno mnohé i o amerických Sedmi statečných, kteří si celý námět vypůjčili a dle mnohých i předčili, ale já bych se do nějakého srovnávání moc nehrnul. Sedm samurajů je přeci jen strašně odlišný snímek, z něhož je cítit specifická japonská kultura a který nám celý příběh ropitvává daleko detailnějším, emotivnějším a reálnějším způsobem než americký příbuzný. Samurajové nebyli žádní kovbojové, kteří při nepřátelském ataku nehnou ani brvou, ale parta obyčejných veselých lidí s obdivuhodnou vytrvalostí a odvahou. A třeba z toho pohledu se mi japonský snímek zalíbil trochu více, nejenže představuje hrdinství a odhodlanost hlavních postav, ale věnuje se i jejich charakteru a zpočátku nelehkému soužití s utlačovaným obyvatelstvem. 207 minut možná vypadá úmorně, ale věřte mi, že lepším způsobem než sledováním Sedmi-statečných-samurajů pod vedením mistra Kurosawi je strávit asi nelze.. (22.10.2012)