Sedem samurajov

Nemohu popřít jisté zklamání z tohoto údajně "Nejúžasnějšího akčního filmu, jaký kdy byl vytvořen". Dokážu pochopit, že před 50 lety se filmy točily prostě jinak a akce měla zcela jiný rozměr, ale tohle bylo opravdu moc zdlouhavé - monstrózní úvod do děje, formování příběhu a dokonce i akční scény postrádaly jistý spád/napětí, čímž částečně potlačovaly i potenciální emocionální náboj... Troufám si říct, že na 207 minut Sedm samurajů jednoduše neobsahuje dostatek materiálu... Mé rozporuplné pocity jsou také podtrženy tím, že při sledování jsem se přistihl, jak sám sebe přemlouvám: že to vlastně dobré je a že před Sedmi samuraji ani nic lepšího nebylo, což je fakt, Sedm Samurajů opravdu JE první válečný velkofilm i s nějakými těmi poetickými momenty ("Nebyli jsme to my, kdo vyhrál"), ale místy je šíleně nudný... 6/10 (02.12.2007)

Není to nejlepší film všech dob, není to nejlepší akční film, jak kdy byl natočen a snad i těch sedm neohrožených desperátů by samuraje srovnalo do lajny, ale buďme konkrétnější. Film má šíleně dlouhou expozici (tj., než se dá všech sedm borců dohromady) a rozhodně negraduje nijak závratným tempem (útok banditů trvá několik dní a je tvořen nekonečným množstvím vln), přesto není délka tím největším handicapem (například Jacksonův King Kong mi připadal dvakrát tak dlouhý). Hlavní problém tkvěl v mé neschopnosti odpovědět si na otázku, proč je Sedm samurajů obdivovaným veledílem. Jsou výborně zrežírováni, mají dynamickou akční hudbu a Toshiro Mifune skutečně exceluje (na potrhlé cvoky má šablonu, kterou nekopíruje), jenže co víc? Nemyslím, že bych byl příliš pohodlný divák, obvykle si z díla snažím odnést co nejvíc, tentokrát jsem se však nemohl zbavit dojmu promarněného času. Když už film trvá tři a půl hodiny, měl by k tomu mít pádnější argumenty nežli ukázat japonské poměry ve středověku a naznačit neproniknutelnou bariéru mezi rolníky a samuraji. Stručně řečeno: od Kurosawova filmu z roku 1954 jsem čekal víc než dobře zrežírovaný film z roku 1954. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, Dan9K, Turiec, curunir (01.08.2006)

Sedm hvězd pro sedm samurajů. Aha, to nejde... Tak aspoň těch obligátních pět. Nepřekonaný originál, který oproti známějšímu remaku ztrácí pouze v nepřítomnosti nějakého "tahouna" v řadách lapků. Takovým jakým je v Sedmi Statečných Calvera. Také tempem je na tom westernová verze lépe. Ve všem ostatním je Kurosawova verze lepší a vzhledem k tomu, že kvality amerického remaku všichni znají, tak netřeba více pět na Samuraje chválu. Spolu s Rudovousem a "Nebem a Peklem" zřejmě vůbec nejlepší Kurosawa. (25.07.2006)

"Zítra jistě všichni zemřeme." Šest kruhů a jeden trojúhelník by měli zemřít? Tak to určitě ne. Tady se bude bojovat a bude to skvělé. Jenže u mě samurajská klasika s westernovým remakem těsně prohrává. Je to patrně proto, že mi to s pistolí šlo vždycky líp než s katanou, že se špatně orientuju v zablácených Japoncích a že mi jedna návštěva u hladových samurajů stačila, kdežto k pistolníkům se občas rád vracím. (11.04.2018)

Kurosawu zbožňuju. I ve svém nejznámějším díle předvádí fenomenální práci na pískovišti s lidskými charaktery a jejich mnohačetnými vlastnostmi, příběh je perfektní a Toshiro Mifune tradičně exceluje. Na druhou stranu, nemůžu skrývat osobní zklamání - možná je to tím, že jsem viděl pouze třiapůlhodinovou verzi, nicméně na můj vkus v sobě samurajové skrývají moc vaty a nezáživnosti (což mi přijde jako relativně fér výtka, jelikož zábavnost Kurosawova díla je obvykle velmi vysoká) - nejvíce paradoxně v závěrečné hodině, kdy začne akce. Zub času mi jinde taky vadil méně než tady. - EDIT 2017 - Je to už devět let sakryš, že bych si dal repete s kratší verzí? (06.07.2008)