Pororoca

POROROCA v indiánském jazyce Tupi znamená velký ničivý hluk, současně je to označení pro mohutnou a ničivou přílivovou vlnu dosahující výšky pěti metrů, jež postupuje proti proudu Amazonky až do hloubky 800 km od ústí. S dějem filmu to konkrétně nesouvisí, jde o podobu v ničivosti, která posedne muže, který přišel o dcerku. Film má sevřený děj a minimalistický postup, s ohledem na obsahové sdělení je zbytečně dlouhý. (70%). kritika: https://variety.com/2017/film/reviews/pororoca-review-1202573205/ https://www.avoir-alire.com/paroroca-pas-un-jour-ne-passe-la-critique-du-film (22.07.2020)

Psychologický príbeh muža v jeho nemohúcnosti, formálnom postoji Polície, bezmocnosti nájsť stratenú dcéru, nakoniec prepadá v demenciu a z nahromadenej paranoji vykoná ohavný čin. Príliš hlboká snaha, dostať sa až ku koreňu veci mnohokrát bezvýznamne dlhými scénami, ktoré mali prehĺbiť postoj diváka voči danému rozuzleniu. Nie je isté či tento zámer réžii vyšiel. (15.02.2019)

Hodně těžká filmařina, která určitě není pro každého. Naopak. Blockbusterový divák se tu například nejspíš ukouše nudou, protože v těch nekonečných záběrech by se dala hodina klidně zkrátit a vůbec by film nemusel mít 152 minut. Jenže na druhou stranu, právě v těch dlouhých záběrech je ta síla, která z filmu dělá jedinečný zážitek, který u mě sice není za pět hvězd, ale na druhou stranu netvrdím, že by neměl něco do sebe. Postava táty je v případě tohoto filmu třeba na Oskara. To co tam předváděl, to ve filmovém světě nemá obdoby. (18.03.2018)

Srozumitelné drama člověka, kterému jedno dítě unesl neznámý pachatel z parku a druhé žena (za trest za ztrátu prvního) z domu. Při sledování tohoto filmu se mi nutkavě promítal jiný (v mnohém se lišící, ale v mnohém velmi podobný) film, jehož kódem byla rovněž píšťalka (znalci budou vědět který). Protože byl srozumizelný není o něm třeba psát, ani hledat paralely s jiným filmem (filmy) či přílivovou vlnou, která nebohou rodinu zanesla hluboko do divočiny.... Každý obraz je tu pečlivě vycizelován, a tomu odpovídá i tempo děje, které tak rozhodně není pomalé či děj nenapínavý... Upozorňuji ještě nad podtitulek Pas un jour ne passe, (sans que) - žádný den neuplne, (aniž by). Ještě poznámky k recenzím: 1. Nervové zhroucení manželky bezprostředně následuje další obraz, který rovněž nelze pominout. 2. Návrh na Oscara za hlavní roli se přijímá. 3. "S ohledem na obsah je film zbytečně dlouhý" - déka filmu a jeho obsah nemají přímou souvislost. 4. Rituální ostříhání vlasů upoíná na saunový rituál v Bergmanovu filmu Pramen panny. 5. Vyvrcholení filmu: přechylování na stranu vnitřní či vnější agrese (která nakonec o fous vyhraje) je dokonalé. Čím větší nerozhodnost, tím větší brutalita. (14.10.2021)

Kdybych se chtěla podívat na nějaký akční film, tak tenhle by to rozhodně nebyl. Poslední dobou mám štěstí na pomalu plynoucí filmy a tenhle je expomalý. Myslím, že ho šlo trochu ukrátit, nicméně je faktem, že jsem neměla ani chvilku pocit, že jsou ty záběry vysloveně zbytečné. Každý pohled a pohyb měl svůj význam a já byla zvědavá celou dobu, kam se to bude ubírat dál. Bogdan, který tady hrál Tudora si zaslouží metál jak přesvědčivě svojí roli zahrál. A Iulia tam měla chvilku, kdy jí ruply nervy a to bylo taky na metál. Co dělala s těma rukama bylo naprosto věrohodný. Ještě si to nechám uležet a možná půjdu do plných. Pro trpělivého diváka je to film, který ráda doporučím, akčňáci ruce pryč. I když i oni mají své chvilky..... (05.02.2019)