Ran

Slušných 90%. Má to výborných hercov, kostýmy, výpravu, bojové scény. Nedokážem však povedať, čo mi na tomto filme vadí, viem len, že je to to isté čo mi už vadilo pri Kagemushovi. Možno je to dlhá stopáž, možno príliš jednoznačné postavy (s výnimkou starého vládcu), možno málo takých scén ako Saburova smrť, či dialóg - starec-šašo v ruinách vypáleného hradu. Každopádne Kurosawa vedel čo robí. (10.01.2005)

Tak si říkám, jestli náhodou Kurosawa nemá ruské předky - z Ran ta široká duše úplně sálá. Tenhle král Lear v samurajském hávu je opravdu zvláštní odvar - z jedné strany jsou to audiovizuální hody s mnoha silnými momenty, na druhou stranu je to z velké části vyumělkované jako čínská opera. Nejde ani tak o to, že by herci nepředváděli uvěřitelné výkony - naopak, byli bez výjimky skvělí (nadchla mě hlavně paní Kaede, která všechny s přehledem přehrávala). Spíš mě chvílemi štvala ta plánovitost, díky které to nepůsobilo tak reálně, jak by mohlo. Místy jsem měla dojem, že se Kurosawa snaží převést na plátno velkolepé divadlo, a ne skutečný příběh. Přes dílčí výhrady je to ale skvělé, i když Sedm samurajů je pro mě pořád jednička. (03.03.2010)

Pripravte sa na shakespearovskú jazdu japonskými luhmi a hájmi. Osolenú niekoľkými veľkolepými scénami a scenériami. A pripravte sa, že ak sa neunudíte, tak dostanete kinematografický zážitok hodný svojho mena. Ja som sa zasekol niekde uprostred toho všetkého. Uznal a užil si remeslo a povzdychol si nad občas tragikomickým poňatím námetu. Každopádne Akira Kurosawa bol legendou a jeho odkaz dýcha v mnohých cudzokrajných kinematografiách. (19.05.2024)

Zřejmě poslední velký film vynikajícího režiséra se vrací k svárům základních lidských vlastností. V historické řadě s barevným posunem a propracovanějším příběhem se rodí nový pohled na tradiční historické téma. Někde v pozadí lze tušit složité pohyby a změny v japonské skutečnosti šedesátých a sedmdesátých let vrcholícího hospodářského zázraku. V tomto ohledu se vybavují dobové souvislosti např. kolem vzniku Vančurovy MARKÉTY LAZAROVÉ. Doba, která vylučuje silné charaktery a velké příběhy, je vcelku přirozeně hledá a nachází v minulosti, kterou je jako zrcadlem poměřována současnost. Tradiční přednosti kurosawovské filmové poetiky skvělou výpravou počínaje a "krajinnou" kamerou, která stejně spolehlivě zvládá i detaily lidského obličeje, konče, zůstávají zachovány a navíc obohaceny dokonale o možnosti nabízené barevným filmem. Výpravná podívaná je i velkým zážitkem. Jako každé velké umění. (28.08.2007)

Ještě kousek stylizace navíc a byla by z toho alespoň slušná parodie. Ale kdo chce, najde si hloubku úplně všude, mě se to v téhle obyčejné rodové vyvražďovačce nepovedlo, i když se o to režisér jakýmisi myšlenkami a moralitkami nejspíš pokoušel. Díky způsobu jakoby studiového nasvícení navíc film působil téměř inscenačním dojmem a obě bitvy do něj vůbec nezapadají. Ty jsou ostatně to jediné, co na filmu stojí za zhlédnutí. Jinak je to jedno velké zdlouhavé utrpení. (15.01.2006)