Ran

"Men prefer sorrow over joy... suffering over peace!" Jeden z nejlepsich filmu Akira Kurosawy, ktery potvrzuje, ze jeho pozdni (barevna) tvorba patri k jeho vrcholu (viz. dalsi jeho klenot Dersu Uzala). Zatimco v jeho nejvyhypeovanejsich kouscich jako Sedm samuraju mate v tom cernobilem feudalnim chaosu radost, kdyz vubec rozpoznate ve stejne vypadajicich charakterech jednoho od druheho, zde Kurosawa vyuziva barvy nejen k nadhernym vizualnim kompozicim (to intro byla mnamka), ale prave take k xkrat vetsi prehlednosti (pokud by tenhle film byl v black & white modu, tak se totalne nechytate). Uz na zacatku filmu se urci barvy kimon jednotlivych lordu a podle toho jsou potom zbarvene i cele jejich armady, takze mate dokonaly prehled co se deje a muzete si plne vychutnat epicke a grandiozni bitvy, ktere automaticky zacnou evokovat Shogun - Total War (Ran byla direktni inspirace pro toto lahudkove strategicke dilo). Cely film pusobi diky prokladani poetickych hlasek jak dukladne filozoficky, tak umelecky. Ke vsemu vyborna hudba, ktera sice hraje malokdy, ale kdyz se rozezni, zacnou se dit divy - bezzvukova sekvence dobyvani a destrukce hradu podporena prave pouze osudovou orchestralni hudbou pusobi neskutecne silne! Pokud stejne jako ja nesnasite klasickeho nudneho ubozaka jmenem Shakespear, doporucuji si radsi vychutnat tuhle jeho volnou japonskou variaci. Maximalni hodnoceni to nedostane jen tesne a to kvuli obcasne zbytecne rozvleklosti a natahovanosti, ktera je ale pro Kurosawu naprosto typicka. "Man is born crying. When he has cried enough, he dies." 8/10 (09.05.2010)

Velice silný zážitek, ale určitě ne pro každého. Některé scény jsou sice až trochu moc natahované a rozhodně se nedá říct, že se jedná o nějaký válečný nářez (válečných scén je tu vskutku poskrovnu), ale i tak je to opravdu hodně dobrý a pozoruhodný snímek. Hlavní je tady především příběh. Pokud Vás nezaujme on, může Vám být jedno, že výprava, hudba, herci a kostýmy jsou úžasné. Sice to tak je, ale jak říkám, pokud Vás nezaujme příběh, bude to pro Vás při nejlepším jen skvěle natočená nuda. Ran Vás buď absolutně pohltí nebo dokonale zklame (a uspí). (12.07.2004)

Ran mě trochu zklamal, ve srovnání s jeho staršími filmy - dvě a půl hodiny skoro čistého divadla s šesti hlavními herci do kterého najednou hodí neuvěřitelně epickou bitvu (resp dvě) jakou japonská kinematografie nikdy neviděla. Příběh je to nestárnoucí, ale tohle provedení je trochu nesourodé. 7/10 (11.11.2021)

Historická freska o králi jehož tři synové rozervou dědictví - Říši na kusy. Nevyrovnaný příběh je plný nečekaných zvratů, zároveň ale trpí příliš dlouhou úvodní expozicí kdy se figury na šachovnici musí dostat tam, kde je Kurosawa chtěl mít. Závěrečná bitva s naprosto neuvěřitelnou výpravou (v roce 1985 neměli CGI, takže ty baráky museli zapálit + lidi se nedali jen tak vyrenderovat) a neskutečným množstvím drobností, které dotváří celek, bere dech. Úžasné šaty, krajina, interiéry. Bohužel masky nejsou zase tak podařené a lidi vypadají jako neúmyslné mrtvoly. Nebýt přepálené délky, byla by to bomba. Zhyň! (13.10.2018)

Což o to, 100 minut sledovat postupný rozklad zombie Hidetory mě bavilo, ale to by to nebyl Kurosawa, kdyby se nepokusil o nějakou zbytečně dlouhou scénou. Stejně jako v Krvavém trůnu to pro mě byl pohyb armády. Tentokrát vojáci alespoň nebloudili v mlze a proháněli se viditelně po dvorku pevnosti. Co mi ale přišlo fantastické, byly snad všechny rozhovory. Těch tam tedy na 160 minut bylo málo, ale opravdu stáli za to. Ať už pletichaření mocných, nebo šaškovo filozofování, tohle jsem si opravdu užil a zase se o něco víc těším na další Kurosawovi filmy. (23.12.2009)