Ran

No už jsem párkrát viděl Kurosawu v lepší formě. Abych byl přesný tak vlastně vždy. Ran kromě toho, že je opět technicky a výpravně bravůrně zvládnutý, na mě nenechal žádnou výraznější stopu. Všechno ostatní, pro co Akiru mám rád mi u Ran chybí. A nejvíce asi atmosféra, která mě vždy dokáže dostat naprosto kompletně do snímku. U Ran jsem byl však jen čistým pozorovatelem a Japonský Král Lear mě prostě zase tak moc nechytnul. Teda v porovnání s ostatním Kurosawou samozřejmě. Men prefer sorrow over joy... suffering over peace! (29.08.2010)

Ne,ne,ne,tak toto se japoncům nepovedlo. Kde se proboha zapomněl střihač? Kdybych film hodnotil po 90ti minutách, kdy už jsem měl chuť to vypnout bylo by to,alespoň za průměrné 3*. Ale,že jsem si nedal říci a chtěl jsem to za každou cenu dokoukat (protrápit se k závěrečným titulkům) tak dávám hodnocení jaké dávám. Příšerná nuda a snad ještě u žádného filmu jsem si nedal snad 20krát pauzu. Chvílemi to spíš připomínalo parodii a ne drama o rozpadu rodinného klanu. A podle zdejšího hodnocení se mi zdá,že opravdu to většina hodnotících vypla po hoďce a půl,jinak si tak vysoké hodnocení nedokážu představit... (12.09.2008)

Zřejmě poslední velký film vynikajícího režiséra se vrací k svárům základních lidských vlastností. V historické řadě s barevným posunem a propracovanějším příběhem se rodí nový pohled na tradiční historické téma. Někde v pozadí lze tušit složité pohyby a změny v japonské skutečnosti šedesátých a sedmdesátých let vrcholícího hospodářského zázraku. V tomto ohledu se vybavují dobové souvislosti např. kolem vzniku Vančurovy MARKÉTY LAZAROVÉ. Doba, která vylučuje silné charaktery a velké příběhy, je vcelku přirozeně hledá a nachází v minulosti, kterou je jako zrcadlem poměřována současnost. Tradiční přednosti kurosawovské filmové poetiky skvělou výpravou počínaje a "krajinnou" kamerou, která stejně spolehlivě zvládá i detaily lidského obličeje, konče, zůstávají zachovány a navíc obohaceny dokonale o možnosti nabízené barevným filmem. Výpravná podívaná je i velkým zážitkem. Jako každé velké umění. (28.08.2007)

Tomuhle říkám pravá a poctivá filmařina. Stejně jako film "Nejdelší den". Žádné počítačové animace ani brutálně umělé efekty. Všechno poctivě hrané a vypiplané. I když to asi muselo stát hodně peněz. Kurosawa je geniální vypravěč. Je rovněž geniálním režisérem, které pomocí stovek a možná i tisíců lidí dokázal vytvořit nesmírně pompézní, avšak absolutně prázdný film. Procházel jsem jím mezi všemi těmi bojovníky a přesto jsem si připadal tak sám. Tak daleko od lidí, od přítomnosti, od života..... (21.01.2011)

Všechny své filmy natočil Kurosawa v roce 1951 a pak je časovými teleporty rozeslal do různých období, aby se nikdo neptal, jak se mu to podařilo. Né, že by ty kopečky, koníčky a hořící věžičky nebyly schopné mě na chvilku ukonejšit od té teatrální studiové reality dialogových sekvencí (nasvícených jak ze Studia Ostrava), ale i ty epické bitevní sekvence jsou vlastně jen souborem statických ilustrací, které například vůbec nejsou schopny informovat o tom, v jaké fázi daná scéna vlastně je. Koníky s modrými praporky klušou nahoru, zatímco koníky se žlutou klušou dolu, před nima pánové s červenými klobouky na něco střílí. Někdo je mrtvej. (25.01.2024)