Ran

Je až zarážející, jak může být film velkolepý, ale současně prostý až prázdný. Kurosawa pro mě zatím není srdcovka, ale Ran mě zaujal úžasnými scenériemi (kamera), nápady, vojenskými scénami a (na svou dobu) vizuální promyšlenou krásou. Současně také zklamal svým pomalým tempem, množstvím zbytečných dialogů a nevyrovnaností. Působivá atmosféra rozehraná na délce 160 minut nepostrádá sílu, ale emoční dopad je spíše žádný. Je však dobře, že postavy, i přes prostředí a některé detaily (make-up, dvojité čelo?) dokáží udržet naprosto vážnou tvář bez jediného pochybení (film bez jediného vtipu, ano!). Krásně se na to koukalo, ale upřímně bych to už podruhé nechtěl vidět. (20.08.2010)

Příběh mi přišel trochu povědomý, po chvilce přemýšlení a rad od ostatních lidí jsem přišel na to, že v našich pověstech měl praotec Čech také tři syny, také jim dal území a také se o něj poprali. Tohle vše zaobalené japonským hávem a zajímavým zpracováním. První půlka je spíše drama druhá čistě jedna velká bitva, která je mimochodem jak asiati umí opravdu výborná a nechybí jí mrazivá atmosféra Mimo to je s velmi vypjatýma chvilkama a celkem dost mrtvých hlavních hrdinů. Velice zajímavý historický film od nejznámějšího japonského režiséra Akira Kurosawy. (01.10.2006)

Kráľ Lear meets Svätopluk meets Soľ nad zlato meets staré japonské legendy. Ono tie legendy, história a beletria sa akosi všade na svete podobajú, asi že sme všetci rovnakí. No čakal som o niečo viac, vzhľadom na kultovosť tohto diela. Trošku slabšie ako Lawrence, ale vizuálne a tempom na podobnej úrovni. S dnešnými blokbasterami by som bitky v ran neporovnával, vtedy boli všetci bojovníci komparzisti. Ale dnes mi tie monumentálne bitky, aj keď digitálne, pripadajú o dosť záživnejšie. (P.P., Kr. N., Alexander....) (04.08.2009)

První setkání s Kurosawou. Ano, něco takového jsem čekal. Výpravné, pomalé, dobře zahrané. Kurosawa je podobně jako třeba Leone mistr obrazové kompozice. Ovšem to, co tady psal např. Tsunami X a Kaka...na tom něco je. Tragický příběh, postavy hodně mluví ( až umělecky ), ale je to trochu strnulé, příliš konzervativní. Žádné spontánní výlevy emocí, všechno to je jakoby připravené, naplánované. Ale pár silných emocionálních scén tu je ( Hidetora trhá květiny, Hidetora chce do hrobu ). Kostýmy, masky a herectví "velkého pána" Hidetory se mi především ve druhé polovině ohromně líbilo. Jeho šílenství bylo velmi působivé. A taky ta hudba... (11.04.2005)

Ran mě trochu zklamal, ve srovnání s jeho staršími filmy - dvě a půl hodiny skoro čistého divadla s šesti hlavními herci do kterého najednou hodí neuvěřitelně epickou bitvu (resp dvě) jakou japonská kinematografie nikdy neviděla. Příběh je to nestárnoucí, ale tohle provedení je trochu nesourodé. 7/10 (11.11.2021)