Ran

Ran mě trochu zklamal, ve srovnání s jeho staršími filmy - dvě a půl hodiny skoro čistého divadla s šesti hlavními herci do kterého najednou hodí neuvěřitelně epickou bitvu (resp dvě) jakou japonská kinematografie nikdy neviděla. Příběh je to nestárnoucí, ale tohle provedení je trochu nesourodé. 7/10 (11.11.2021)

Kurosawa opět nezklamal a opět jsem mohl vidět film s přepálenou stopáží a nudným dějem. Naštěstí Ran je snesitelnější než Rašamon. Ve filmu můžete vidět dobré herecké výkony a slušnou výpravu a to hlavně ke konci snímků. Naivně jsem doufal, že se dočkám trošku více bitev. Bohužel k vidění je jen jedna a to závěrečná. (07.12.2010)

Kurosawa považoval Ran nejen za svůj nejlepší film, ale dokonce za nejlepší film vůbec. Není se čemu divit, tento film splňuje všechny možné i nemožné aspirace kultovní záležitosti. S nadsázkou lze prohlásit, že je zde obsaženo vše. Je zde zakódovaná jakási všeplatná pravda o lidstvu ve všech jeho érách. Komplexní scénář mistrně propojuje osudy mnoha postav, aby vyústil v drama antického ražení. Tyto postavy jsou zástupné smyboly za všechny možné lidské chraktery. Kurosawa k nám vysílá jací jsme a jací jsme byli už od počátku věků. Scéna vypálení třetího města, v níž zcela chybí zvukové efetky a je pouze doprovázena temnou hudbou patří k nejsilnějším filmovým zážitkům vůbec.A když nakonec slyšíme repliku o tom, že bohové ani Budha se nám zhůry nesmějí, nýbrž pláčou nad naším konáním, je jasné co nám pan režisér chtěl sdělit. Navíc je film pojat vskutku megalomansky. Kurosawa musel nechat do Japonska dovážet koně, nechal postavit zámek na úaptí hory Fuji, aby ho nechal spálit. Nechal ušít 2 000 kostýmů a rozdal je hercům, aby je onosili do věrohodné podoby. Vše je na svém místě a dokonalé. I samotná hudba je silný hudební zážitek. Výsledkem je nekomerční velkofilm, který patří mezi Kurosawova veledíla. (10.11.2004)

Můj pátý Kurosawův film, který je svým vzezřením dost podobný jeho předchozím snímkům a jasně tak zapadá do režisérovy poetiky. Líbil se mi více než Tělesná stráž a Žít, které jsem viděla nedávno. Převedení Shakespeara do japonských reálií už u Kurosawy jednou fungovalo, tahle variace na Krále Leara opět funguje a nezdá se, že se jedná o západní motiv. My jej známe i z českých pověstí anebo pohádek a nelze se nezeptat, zdali se nakonec nejedná o tak univerzální téma, jež funguje napříč civilizacemi. Přidání šaška, postavy pro Japonsko naprosto nezvyklé, bylo zajímavým tahem. Výtky mám ke stopáži a nepřehlednosti filmu. No a jak už to tak bývá, opět jsme se s Kurosawou spíše minuli, než aby mě dostal na kolena. Později mu dám další šanci a uvidím, zatím mě nejvíce baví Rašomon. (07.04.2012)

Film "Ran" je krásně natočený, má skvělé bojové scény, skvělé herecké výkony, které jsou místy naprosto uhrančivé, ale stejně jsem se nemohl zbavit dojmu, že ten film je nepřístupný, že mě nedokázal vtáhnout. Je to silná divadelní tragédie natočená ve filmu, kdy jsou využity možnosti filmu oproti divadlu a zachována synergie obou médií, ale stejně jsem z promítání neodcházel kompletně nadšený. (31.12.2015)