Krvavý trón

Zlo plodí zlo, a to plodí zasa len zlo... ...a zlo môže mať rôzne podoby. Môže to byť zlý duch, prebývajúci v najtemnejších kútoch tajomného lesa, alebo hlboko v srdci, v duši, vo vlastných túžbach a snoch človeka. Alebo v žene... Kurosawovský Macbeth. Popravde, mal som a stále mám trochu strach postaviť Krvavý trón po bok Kurosawových skutočných majstrovských diel ako Sedem samurajov, Dersu Uzala alebo Kagemuša. Narozdiel od najmä prvých dvoch menovaných to nie je absolútne dokonalý, filmársky čistý a excelentný zážitok. Lenže tie prešľapy sú tak drobučké, že sú popri temnej atmosfére, ktorá je tak hustá, že ani nemôžem povedať, že by sa dala krájať, bravúrnej výprave, drsnému príbehu, fantastickej hudbe a Toširó Mifunemu, hrajúcemu ako o život, prakticky nepostrehnuteľné. Hororové prvky, pasáže s duchmi, úvod a záver so zborovým spevom, neskutočne natočená scéna so stromami a geniálne rozuzlenie sú pamätnými momentami, na ktoré budem ešte dlho spomínať. Čo u mňa Kurosawa stratil na svojich "len" výborných filmoch opäť získal týmto diamantom. Až na brutalitu a obdobný Nakadaiov výkon Krvavý trón prekonáva neskorší farebný Ran po prakticky každej stránke. 95% (27.04.2014)

Nádherný příběh, musíme za něj sice poděkovat Shakespearovy, ale myslím si, že ta japonská verzeje lepší. Film provázela dobrá napínavá hudba. Scéna byla úžasná. Herci podle mého názoru nepřehrávali, ale naopak hráli realisticky. Příběhu a vůbec Shakespearovi se naprosto nedá nic vytknout a jsem pravdu rád, že se dočkal tak geliální podoby jakou mu může vtisknout jedině Kurosawa. (06.02.2013)

Tento Kurosavův snímek mě kupodivu nechytl za pačesy a nevtáhl do děje jako většina ostatních, ačkoli k tomu měl všechny předpoklady. Příběh je sám o sobě skvělý, ale je často vyprávěn zdlouhavě, chvilkama dokonce nudně. Některé scény jsou zbytečně dlouhé (první setkání s duchem) a nenápadité (bloudění v lese), některé zajímavé jsou naopak vynechány (spoiler – objednávka a provedení Mikiho smrti, epilog). Naštěstí velká část filmu je ten pravý Kurosawa - Mifune, jak jsem si je zamiloval třeba u Sedmi Samurajů a Sanjura, takže i přes mnohé výtky se jedná o nadprůměrný film! (27.02.2008)

Vďaka ČT 2 som sa dostal v prehliadke japonskej kinematografie asi do polovice nahraných filmov. Už som si zvykol, takže si, na rozdiel od nezvyknutých nemyslím že film sa chvíľami vlečie. Každý z trojice: Shakespeare, Kurosawa, Mifune prispel svojim nerovnakým dielom k tomu, že som mal z filmu dobrý dojem. A štvrtý vrchol trojuholníka patrí výbornej hudbe. (28.12.2009)

Krvavý trůn byla poslední šance, kterou jsem Kurosawovi dal, od nynějška si již jeho filmy nebudu kupovat ( Levné knihy ), ale jen půjčovat :)) -- Jako téměř vždy moc velká teatrálnost ( interiéry, expresivní herecký projev ), statičnost. V dialozích není nic, co by mě vytrhlo z mírné letargie, scény jsou natahované. To sice koresponduje s divadelní předlohou, ale moje smysly se nemají čeho "chytnout." Vyprázdněné interiéry tomu nepomáhají. (15.06.2006)