Krvavý trón

Obyčajne mi starý štýl japonských filmov moc nesadne, výstredná teatrálnosť hereckého prejavu, do všetkého zakomponované staroveké kliatby a znamenia, no tentokrát nad tým vyhral obsah filmu a jeho režisérske spracovanie. Pomalé plynutie, akčných scén sa prakticky nedočkáme, no nadčasové fantasy prvky s vojnovým starojaponským štýlom odvahy, hrdosti a hrdosti, na opačnej strane zrada a túžba po moci, to všetko dáva filmu silné základy, ktoré sa otrasú len v nudnejších pasážach. 75%. (26.09.2008)

Zlo plodí zlo, a to plodí zasa len zlo... ...a zlo môže mať rôzne podoby. Môže to byť zlý duch, prebývajúci v najtemnejších kútoch tajomného lesa, alebo hlboko v srdci, v duši, vo vlastných túžbach a snoch človeka. Alebo v žene... Kurosawovský Macbeth. Popravde, mal som a stále mám trochu strach postaviť Krvavý trón po bok Kurosawových skutočných majstrovských diel ako Sedem samurajov, Dersu Uzala alebo Kagemuša. Narozdiel od najmä prvých dvoch menovaných to nie je absolútne dokonalý, filmársky čistý a excelentný zážitok. Lenže tie prešľapy sú tak drobučké, že sú popri temnej atmosfére, ktorá je tak hustá, že ani nemôžem povedať, že by sa dala krájať, bravúrnej výprave, drsnému príbehu, fantastickej hudbe a Toširó Mifunemu, hrajúcemu ako o život, prakticky nepostrehnuteľné. Hororové prvky, pasáže s duchmi, úvod a záver so zborovým spevom, neskutočne natočená scéna so stromami a geniálne rozuzlenie sú pamätnými momentami, na ktoré budem ešte dlho spomínať. Čo u mňa Kurosawa stratil na svojich "len" výborných filmoch opäť získal týmto diamantom. Až na brutalitu a obdobný Nakadaiov výkon Krvavý trón prekonáva neskorší farebný Ran po prakticky každej stránke. 95% (27.04.2014)

Atmosférou přetékající úvodní setkání s duchem nasadí laťku možná až příliš vysoko. Většina filmu totiž i na divadelní adaptaci působí příliš statisticky. Throne of Blood je i přesto exemplářem mistrovské filmařiny a to nejen té přímo režisérské.Vynikající kulisy a lokace natáčení při úpatí hory Fuji totiž dělají půlku filmu. Závěrečná lukostřelba je nezapomenutelná a její technické zpracování skutečně obdivuhodné. (03.03.2015)

Výborný převod známé „prokleté“ Shakespearovy hry do prostředí středověkého Japonska. Vpravdě démonická žena (Isuzu Jamada dostala za tuto roli cenu Kinema Junpo) přikrmuje ve svém muži touhu po úspěchu, přiměje ho k mnoha nečestným a krutým činům, které nakonec uvrhnou celý rod do záhuby. Spojení Shakespeara s Japonskem je jen zdánlivě nesourodé a překvapivé. Vždyť kdo by mohl lépe porozumět Shakespearovým konvencionalizovaným, archetypálním a do jisté míry schematickým hrám než Japonci, v jejichž kultuře je právě konvence a archetypálnost dosud pevně zakotvená. Zlatý lev v Benátkách. (20.01.2006)

Akira Kurosawa byl prostě geniální tvůrce a jeho filmy jsou neskutečně silné. Tady v tom případě se jedná o snímek, který vás dokáže dostat emocemi, ale stejně tak i akčními scénami, které jsou místy opravdu velkolepé. Krásná scéna ze závěru se šípy je výborným vrcholem, kdy je vidět, že Kurosawa měl po ruce nejen smysl pro výtečný záběr, ale také herce, který dokáže to, co režisér chce. Mifune byl geniální. (16.01.2015)