Krvavý trón

Akira Kurosawa. Legenda. Osobnosť. Jeho prínos pre svetovú kinematografiu, je pre mňa ale sporný. Samozrejme, že nečakám od takejto japan produkcie vyložený akčný masaker, ale aby som sa nudil na kosť, občas si spravil počas snímku ,,komerčnú,, prestávku, tak toto je na takúto filmovú výšinu azda veľa. A opäť ide o ďalší dôkaz, že Shakespeare sa určite lepšie číta, ako pozerá. (12.08.2016)

Tak neviem, príbeh mi pripadal príliš predvídatelný, žiadneho prekvapenia som sa nedočkal, skončil presne tak, ako som očakával. Navyše Kurosawove samurajské snímky sa mi začínajú zlievať, majú rovnakú atmosféru a pomerne rušiace expresívne herecké výkony. Viem, že sa jedná o MacBetha, pre mňa je to skôr mínus, kvôli už spomenutej predvídatelnosti deja. Plusom je stopáž, ďalšiu prehnanú historickú trojhodinovku od Kurosawu by som už asi nerozdýchal. VIDENÉ ZNOVA: Tak nakoniec to Wašizu dokázal a presvedčil ma o hĺbke svojho šialenstva v túžbe po moci. Plusom je rozhodne fakt, že som nedávno videl Wellesovu verziu a kvitujem, že sú tak nesmierne vizuálne rozdielne. (02.12.2009)

Tento Kurosavův snímek mě kupodivu nechytl za pačesy a nevtáhl do děje jako většina ostatních, ačkoli k tomu měl všechny předpoklady. Příběh je sám o sobě skvělý, ale je často vyprávěn zdlouhavě, chvilkama dokonce nudně. Některé scény jsou zbytečně dlouhé (první setkání s duchem) a nenápadité (bloudění v lese), některé zajímavé jsou naopak vynechány (spoiler – objednávka a provedení Mikiho smrti, epilog). Naštěstí velká část filmu je ten pravý Kurosawa - Mifune, jak jsem si je zamiloval třeba u Sedmi Samurajů a Sanjura, takže i přes mnohé výtky se jedná o nadprůměrný film! (27.02.2008)

Zlo plodí zlo, a to plodí zasa len zlo... ...a zlo môže mať rôzne podoby. Môže to byť zlý duch, prebývajúci v najtemnejších kútoch tajomného lesa, alebo hlboko v srdci, v duši, vo vlastných túžbach a snoch človeka. Alebo v žene... Kurosawovský Macbeth. Popravde, mal som a stále mám trochu strach postaviť Krvavý trón po bok Kurosawových skutočných majstrovských diel ako Sedem samurajov, Dersu Uzala alebo Kagemuša. Narozdiel od najmä prvých dvoch menovaných to nie je absolútne dokonalý, filmársky čistý a excelentný zážitok. Lenže tie prešľapy sú tak drobučké, že sú popri temnej atmosfére, ktorá je tak hustá, že ani nemôžem povedať, že by sa dala krájať, bravúrnej výprave, drsnému príbehu, fantastickej hudbe a Toširó Mifunemu, hrajúcemu ako o život, prakticky nepostrehnuteľné. Hororové prvky, pasáže s duchmi, úvod a záver so zborovým spevom, neskutočne natočená scéna so stromami a geniálne rozuzlenie sú pamätnými momentami, na ktoré budem ešte dlho spomínať. Čo u mňa Kurosawa stratil na svojich "len" výborných filmoch opäť získal týmto diamantom. Až na brutalitu a obdobný Nakadaiov výkon Krvavý trón prekonáva neskorší farebný Ran po prakticky každej stránke. 95% (27.04.2014)

Výborný převod známé „prokleté“ Shakespearovy hry do prostředí středověkého Japonska. Vpravdě démonická žena (Isuzu Jamada dostala za tuto roli cenu Kinema Junpo) přikrmuje ve svém muži touhu po úspěchu, přiměje ho k mnoha nečestným a krutým činům, které nakonec uvrhnou celý rod do záhuby. Spojení Shakespeara s Japonskem je jen zdánlivě nesourodé a překvapivé. Vždyť kdo by mohl lépe porozumět Shakespearovým konvencionalizovaným, archetypálním a do jisté míry schematickým hrám než Japonci, v jejichž kultuře je právě konvence a archetypálnost dosud pevně zakotvená. Zlatý lev v Benátkách. (20.01.2006)