Krvavý trón

Něco na tomhle filmu je moc pěkné: Atmosféra mlhy, z níž se lehce vynořuje Pavučinový hrad, v němž laxní a skvěle strnulá japonská "lady Macbeth" radí svému manželovi nejrůznější zvěrstva a kolem dokola je jen temný les, kde v mlze sedává přízrak věštící budnoucnost... Některé scény vážně stojí za to. Ale na můj vkus se tam až moc jezdí na koni. (09.12.2009)

Obyčajne mi starý štýl japonských filmov moc nesadne, výstredná teatrálnosť hereckého prejavu, do všetkého zakomponované staroveké kliatby a znamenia, no tentokrát nad tým vyhral obsah filmu a jeho režisérske spracovanie. Pomalé plynutie, akčných scén sa prakticky nedočkáme, no nadčasové fantasy prvky s vojnovým starojaponským štýlom odvahy, hrdosti a hrdosti, na opačnej strane zrada a túžba po moci, to všetko dáva filmu silné základy, ktoré sa otrasú len v nudnejších pasážach. 75%. (26.09.2008)

Od tohohle filmu jsem docela dost cekal, ale Kurosawa me opet celkem zklamal. A ne kuli tomu, ze by Macbetha udelal po svym. Problem je v tom, ze po slibnym, krapet mysterioznim zacatku dostava vetsinu prostoru Toshiro Mifune a to je tragedie. Celou dobu se chova jak idiot, neustale rve a tvari se jak kdyz si skrip do brneni koule. Zhruba po deseti minutach mi zacal lizt na nervy. Navic tu je opet priserna hudba, spousta scen zbytecne protahovanejch a herci se tvari neskutecne tragicky i v momentech, kdy se nic moc nedeje. Je to jak divadlo doplneny o nekolik hezkejch zaberu armady a jako takovy to vic jak na 2* opravdu neni. (14.02.2007)

Snasd proto, že je to mé první setkání s Kurosawou (kdysi dávno před lety jsem viděl Sanjuro, ale vůbec si to nepamatuji a proto za první setkání považuji toto), mě to docela mile překvapilo. Příběh trochu slabší, ale má své velmi silné stránky - škoda, že Kurosawa, alespoň co vím, nenatočil nikdy čistý horror, protože by to asi byla pecka, scény s duchem v Krvavém trůnu mají naprosto drtící atmosféru, výborná práce. Líbily se mi statické záběry, delší záběry, v nichž se skoro nic neděje a přesvědčování (manipulování) hrdinovy ženy. Je-li, podle některých zdejších komentářů toto Kurosawův slabší kousek, už se těším na ty další filmy, co mě čekají. (24.07.2012)

Po většinu stopáže velmi divadelní, a pro ty kdo znají Shakespearovu hru, někdy až uspávající (všechno to zmatené ježdění lesem a mlhou). Na druhou stranu tito znalci mohou ocenit Kurosawovy skvělé nápady (přesun čarodějnického věštění na pohřebiště, tichá scéna královraždy), a hlavně konec, který je dle mého lepší Shakespeara (Kurosawa použil jen jednu část věštby). Bohužel stejně jako u pozdějšího Ran Kurosawu svazuje Shakespearova předloha, snaží se o velké divadlo, velké emoce, a přitom by stačilo ještě více tu divadelní předlohu pořádně překopat a víc ji ještě "zjaponštit". Jakoby Shakespearův duch už nepovolil nikomu na světě uchopit dané téma pořádně znovu. (25.04.2016)