Krvavý trón

Krvavý trůn byla poslední šance, kterou jsem Kurosawovi dal, od nynějška si již jeho filmy nebudu kupovat ( Levné knihy ), ale jen půjčovat :)) -- Jako téměř vždy moc velká teatrálnost ( interiéry, expresivní herecký projev ), statičnost. V dialozích není nic, co by mě vytrhlo z mírné letargie, scény jsou natahované. To sice koresponduje s divadelní předlohou, ale moje smysly se nemají čeho "chytnout." Vyprázdněné interiéry tomu nepomáhají. (15.06.2006)

Tento Kurosawa mi přišel oproti jiným dílům, tak trochu bez života. Jediné scény ze kterých čišela ta obvyklá radost z filmování, jsou ty s duchem. Navíc děj je naprosto předvídatelný, takže jediné co nám zbývá je kochat se Toshirem Mifunem, což je naštěstí příjemná činnost. Postava kterou hraje je ale opravdu těžce zmanipulovatelnej blbec (jinak to říct nejde) a ta jeho žena byla čistě odpuzující. "Krvavý trůn" není pěkný film, je to těžká deprese . (25.01.2007)

Výborný převod známé „prokleté“ Shakespearovy hry do prostředí středověkého Japonska. Vpravdě démonická žena (Isuzu Jamada dostala za tuto roli cenu Kinema Junpo) přikrmuje ve svém muži touhu po úspěchu, přiměje ho k mnoha nečestným a krutým činům, které nakonec uvrhnou celý rod do záhuby. Spojení Shakespeara s Japonskem je jen zdánlivě nesourodé a překvapivé. Vždyť kdo by mohl lépe porozumět Shakespearovým konvencionalizovaným, archetypálním a do jisté míry schematickým hrám než Japonci, v jejichž kultuře je právě konvence a archetypálnost dosud pevně zakotvená. Zlatý lev v Benátkách. (20.01.2006)

Tento způsob zpracování Shakespeara zdá se mi být poněkud.... Skvostným! Jen škoda, že nikdo nenatočil japanizovaného Hamleta, když byl Toširó Mifune mlád, neb jeho zdejší hypnotické, zcela totální zešílení je prostě výtečné, stejně jako blesky, které dokáže metat z očí a tváře rámované démonicky zježeným vousem. Překvapila mě i dost velká porce megalomanských záběrů, kdy se třebas po pláni prohání desítky jezdců v plné zbroji na svých komoních, přitom by tu ani nebyl velký rozpočet nijak moc potřeba, komornost je vzhledem k předloze očekávatelná. Sice bych ocenil nějaký ten souboj (jsem zvrhlý bídný červ, ó ano), který by atmosféru ještě víc podpořil, ale i bez něj je to prostě a jednoduše výbornej film, kterému hrozně sluší stylizace do Japonska a jediný důvod, proč Shakespear Macbetha do Japonska nezasadil rovnou je nejspíš ten, že Japonsko považoval za Waleský hovorový výraz pro natvrdo vařená vejce s tuřínem. ♫♪ " Pyšný hrad stál na tomto bezútěšném místě... " ♫♪ (17.05.2014)

S každou další Kurosawovou exkurzí do japonské historie ve mně vzrůstá nechuť k jeho přehnané teatrálnosti, která se projevuje nepřirozenou gestikulací, koulením očima a patetismem v mluveném projevu. Bez ohledu na kulturní odlišnosti takhle bezpochyby ve středověkém Japonsku lidé nemluvili a nejednali. Je to pro mě příliš rušivý prvek ve filmu, který se jinak může pochlubit silným příběhem inspirovaným Shakespearovým dramatem. Kladem filmu je ještě výpravnost typická pro Kurosawovy historické filmy a několik pociťově atmosférických scén z tajemného Pavučinového lesa. Na druhé straně, režie je statická a jednotlivé záběry mají přinejmenším v některých případech přetaženou stopáž. Celkový dojem: 45 %. (29.06.2008)