Traja zločinci v skrytej pevnosti

Opět je tu stopáž nad dvě hodiny a především podivný příběh. Z počátku sledujeme dva muže, kteří naleznou zlato a potkají třetího. Do této doby velmi klidný až skoro nudný snímek dostane nový náboj, které je podpořen princeznou a její hrou na němou. Komediálnější vsuvky jsou jakž takž nahraně dál bych to opravdu nepouštěl. Toshiro Mifune je vynikající, symbolizuje vše, co jsem si odjakživa o samurajích představoval. Jistá symbolika a spjatost s Star wars zde je, ale kdybych to nevěděl předem, asi bych si toho nevšiml. (31.12.2008)

Přepsáno v září 2018. Skrytá pevnost je příhodnějším názvem pro Kurosawovu žánrovou filmovou zábavu. Dobrodružství ve znamení japonského samurajského folkloru uchvacuje svou důkladnou obrazovou výstavbou, každému pohybu i lehkému závanu větru je věnováno vyvýšené místo na osvětleném pódiu, rej davu dodržuje přísný řád ceremoniálních obřadů. Ostrou kresbu v dramatických záchvěvech projasňují zvuky hluku i specifický rytmus hudby. Zvolený odlehčený nadhled jemně dotváří velkolepou estetickou přehlídku dobrodružné historické zábavy. Zásadní mise je počátkem legendy. Urozená vrstva má vznešené cíle i ušlechtilé zásady, ovšem nejtěžší překážkou celkového úspěchu je vystrašená přízemnost lidského ducha v pokušení hamižnosti. Hlavním faktorem dobrodružného putování je dvojice smolařů Tahei (velmi příjemný Minoru Čiaki) a Matašiči (dobrý Kamatari Fudžiwara). Bída je jejich věrnou společnicí v opakovaných porobeních těla i duše. Z prachu nuzoty se klikatí zlatá cestička, z výše zisku jímají závratě i nejsprostší chování, jež krotí jen fyzická přítomnost autority a strachu. Cynismus osudu si krutě pohrává s vidinou bohatství a škodolibě ho dokola bere i nabízí. Mrzačení lidského charakteru nebere konce. Hrdinou příběhu je Rokurota Makabe (charismatický Toširó Mifune), chrabrý generál poraženého státu Akizuki. Záchrana naděje budoucího znovuzrození je životním posláním, chytrost a odvaha jsou neocenitelné vlastnosti muže. Hlavní ženskou postavou je lolitka Juki (zajímavá Misa Uehara), přeživší princezna rodu Akizuki a vítězným nepřítelem nejhledanější symbol možného budoucího nebezpečí. Z dalších rolí: v přísném etickém kodexu zhanobený jamanský kavalírský generál Hjoe Tadokoro (sympatický Susumu Fudžita), oddaně vděčná vykoupená otrokyně (Tošiko Higuči), starý generál Izumi Nagakura (Takaši Šimura), či princeznina dvorní dáma (Eiko Mijoši). Skrytá pevnost je žánrovou filmovou zábavou, která sází na vizuální působivost. Obrazová estetika i zvolený způsob vyjadřování dokáže zanechat pocit příjemného prožitku. (29.06.2009)

Žádný nudný Kurosawa, nýbrž příkladně výpravný, zábavný a téměř uchvacující. Tak by se dal strhnout film do jedné věty. Toshiro Mifune klasicky fascinující jako panovačný generál Rukuroto Makabe. Jako kontrast k němu působí dva bojácní, leč vtipní rolníci Tahei a Matakishi. Velmi potěší vcelku dlouhý souboj kopí a také nečetné, leč výborně zrežírované masové scény. Toto pojetí Kurosawovi sedí. Nechci říkat příjemné překvapení, ale zcela jsem to nečekal. (10.05.2009)

Pravděpodobně nejlepší dobrodružný film, jaký byl kdy natočen (respektive ovlivnil žánr na desítky let dopředu). Není náhoda, že filmy AK byly hojně opisovány tvůrci ze západu, protože lehkost, s jakou nám Akira (zvláště u Tři zločinci ve skryté pevnosti) scénář často prezentuje, je prakticky unikátní. Za mě také nejlepší "samurajský" film od Kurosawy, a to i v obrovské (vlastní) konkurenci Kagemushy a Sedmy samurajů. (14.07.2021)

Tak tenhle Kurosawa mě moc nebavil. Humorná složka filmu byla sice fajn, Toshiró Mifune tady zase exceluje a příběh byl taky dobře vymyšlenej. Zdálo se mi to ale až moc utahaný a dlouhý, protože zápletka je sice fajn ale dalo se to zmáknout za kratší dobu. Takhle jsem se doopravdy spíš nudil, což u Kurosawy docela škoda. (01.12.2008)