Kagemuša

Patrně nejdražší snímek Akira Kurosawy díky americké finanční injekci, díky níž mohl Kurosawa zobrazit velkolepé válečné scény a stvořit rozmáchlé epické drama ze 16. století japonských dějin, kdy se podobně jako v Evropě pomalu chýlil ke konci starý věk šlechtických klanů a jejich způsobů boje založených na středověkých taktikách. Kurosawa se snažil, podobně jako v jiných svých snímcích, o shakespearovsky silné psychologické drama, kde je bezvýznamný človíček uvržený shodou okolností do víru mocenských intrik a krutých bojů. Malý zlodějíček má sehrát roli mocného feudála, vůdce klanu, který usiluje o dominantní postavení v Japonsku. Jenže to není žádná úsměvná komedie stylu Císařova pekaře a pekařova císaře, ale osudová temná záležitost, kde sledujeme v přímém přenosu nejen zkázu jednoho klanu i s celou armádou, ale i konec jedné epochy. Další zásadní zvrat v Japonsku přišel až v 19. století s reformním hnutím Meidži. Jestli je něco cenné, pak je to samozřejmě výprava a konfrontace odlišných kultur, protože pozdně středověké Japonsko představuje pro středoevropana exotiku. Vytknout by se dala určitá teatrálnost - Takedův dvojník má na sobě tolik líčidel, aby zobrazil svoje zoufalství, kolik se nespotřebuje na jedno průměrné divadelní představení. Navíc emoce jsou podávány, jak už je v Kurosawových historických dramatech zvykem, v neskromném množství, je to zkrátka rozdíl proti střízlivějšímu evropskému pojetí a je to i znát na českém dabingu, který se jen obtížně strefuje do postojů filmových hrdinů. Být tohle natočené v euroamerickém prostoru, byl bych kritičtější a režisérovi bych doporučil minimálně odvážnější střih a civilnější herectví, ale Kurosawovi jeho filmové vidění rád odpouštím. Celkový dojem: 80 %. (20.05.2012)

Další Kurosawův fenomenální snímek. Japonská historie a kultura je pro mne naprosto fascinující záležitost a Kurosawa je geniálním interpretátorem všeho co se mi na této velezajímavé zemi líbí. Zajímavý dramtaický příběh o dvojníkovi panovníka je doprovázen geniální kamerou a hudbou, jak je tomu u Kurosawi ostatně vždy. Dříve jsem myslel, že Kubrick je největší filmový umělec všech dob, ale s Kurosawou jsem objevil jemu rovného. (16.05.2005)

Původně měl hrát hlavní roli Shintaro Katsu, ale po neshodě s mistrem byl odejit a roli převzal právě Nakadai, zlí jazykové tvrdí, že kdyby Kurosawa oslovil Mifuneho, dopadl by film lépe. To nelze hodnotit, ale Nakadai podává dobrý výkon (je zajímavé si ale představit, nakolik by měnilo atmosféru, kdyby hlavní roli hrál Mifune nebo Katsu). Příběh je tradičně silný, odehrává se na pozadí konce jedné historické éry a v naprosto skvostném vizuálním provedení. AK je velkým znalcem člověka a života a kdyby nenásledoval Ran, dostala by ode mě Kagemusha *****. Obrázky, kterých namaloval při psaní scénáře desítky, jsou opravdu krásné - ve filmu je vlastně jen rozpohyboval (pokud se nepletu, nebylo to u něj neobvyklé). (23.01.2008)

Film Kagemuša - Stínový bojovník - je Kurosawovým Posledním samurajem (ale natočeným o 23 let dříve). Ovšem vyprávěný samozřejmě po japonsku, táhle, důkladně a výpravně, plný nádherných obrazů krajiny a vojska nesoucího do bitvy na zbraních barevné vlajky klanů. Kurosawa se tak vyzráleji a napínavěji vrátil ke svým počátkům se samurajskými filmy. Na druhou stranu jde jen o historickou fresku s centrálním příběhem dvojníka mrtvého knížete, scénář není komplikovaný. Přesto výjimečný zážitek. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=XzR87VBlaoo (30.07.2012)

Kagemusha je takym malym prelomom v Kurosawovej kariere. Pokial v pociatkoch to boli hlavne dramy a "one-man-show" Toshira Mifuneho, tu sa dostava do popredia epicky pribeh, historia a tisicky hrdych samurajov v plnej zbroji nesuci sa na konoch. Mimo Nakadaia, ani jeden herec nedostal skutocny priestor na predvedenie svojich (ne)schonosti, avsak Nakadai svoj priestor vyuziva dokonale. Dvojrola, Shingen Tageda - hrdy panovnik nesuci prezivku Mountain, ktora poukazuje na to, ze svoju poziciu si drzi pevne ako hora, ktorou nikto a nic nedokaze pohnut, a bezmenny, trochu vysinuty zlodejicek, ktory vdaka svojej uzasnej podobnosti Shingenovi je povolany do sluzby jeho dvojnika (skor donuteny, holt nemal na vyber). Pozorovat jeho vykon je slast. I pri vedomi, ze je to stale iba jeden herec, som plne veril, ze na obrazovke su dvaja odlisny ludia. Pri jednej scene, ked sa dvojnik pokusi napodobit SHhingena mi doslova od uzasu klesla sanka (za to kredit samozrejme patri aj Kurosawovi). A najviac poteseny budu ti, ktori prechovavaju lasku k filmovemu vizualnemu umeniu, film obsahuje niekolko vyzualne strhujucich pasazi (snova sekvencia, slnko presvitajuce pomedzi pochodujuce vojsko...), a hlavne tymto pre mna zostane Kagemusha priznacna. (10/10) (27.05.2008)