Žiť

Podle tohoto snímku můžu s klidem říct, že Akira byl určitě chytrým a vnímavým člověkem. Bohužel to, co tady sděluje, dělá moc "na sílu" a všechno nám prakticky naservíruje před ksicht. Což o to, sem tam je to možná lepší, aby pak parta filmových kritiků v tom nehledala něco, co tam není, ale tady to bylo jak pěst na oko. Ikiru má co říct a (bohužel) ta myšlenka je dnes možná ještě aktuálnější než tehdy (jeden člověk proti celé byrokracii vs. snaha jednoho člověka, úředníka, o to prožít svých pár posledních dnů co nejprospěšněji) ale jak říkám, podává to moc okatě a na divákovi nechává jen to, jak se s tím vypořádá. Já se s tím vypořádal následovně - kdyby film byl sestříhán o půlhodinu, jdu mnohem výš. Protože (a to mi fakt nikdo nevymluví) ten závěr je opravdu protahování něčeho, co stačilo nastínit v jedné minutě. Nechci spoilerovat, až uvidíte, tak pochopíte, ale upřímně, jakmile film pokračoval a pokračoval, přišlo mi, že to přešlo do komedie, nechtěné komedie. Jednou, za hodně dlouhou dobu tomuto filmu šanci dám, ale pro dnešek - 60 %. (14.03.2012)

Krásný smutný film. Zatímco v historických filmech se mi japonské reálie moc líbí, ve filmech „současných“ mi trošku brání v bezprostřednějším vcítění se do děje filmu. Tak je to i s tímto filmem. I těch padesát let je na něm znát. Zatímco jen o dva roky mladších Sedm samurajů vůbec nezestárlo, tenhle film žel ano. Navíc působí až příliš nízkorozpočtově. Závažnost příběhu a způsob vyprávění to, ale bohatě vynahrazují. Navíc, Takashi Shimura je opravdu skvělý herec. Rozhodně bych film nekrátil ani o minutu... Malá záhada nakonec: Jestli jsem se pozorně díval, tak ten často reprodukovaný záběr s pohledem na odcházejícího hlavního hrdinu v noci a dešti se ve filmu vůbec neobjeví. To je zvláštní ne? (25.11.2006)

Děj je místy příliš zdlouhavý, to je zde myslím největší zápor. Delší záběry obličejů, vyjadřující pocity herců mohou být doménou filmu (viz. Leoneho filmy), tady se mně to nezdálo kuprospěchu filmu. Film ukazuje neochotou a byrokracií prošpikovaný japonský úřad, ve kterém se rozhodne smrtelně nemocný úředník jít proti úřednickému proudu a pokusit se schválit výstavbu dětského parku. (10.02.2011)

Jednoznačně nejlepší film od Kurosawy, který jsem do teď měla možnost vidět. Film o životě a smyslu života jednoho obyčejného osamělého úředníka, který si teprve po zjištění, že brzy zemře, uvědomí, že do teď pořádně nežil. Ano, celkově je to smutné, dojemné a nostalgické, ale zároveň místy také humorné a odlehčené. Zkrátka různorodé jako sám život. Film s velkým srdcem, který má rozhodně co říct. A Šimura Takaši to hraje výborně. ~(4,4★)~ (19.05.2019)

Divák musí byť pripravený na to, že ide o japonský film. Teda na málo rozlíšiteľné tváre, na prebytok času a na vysvetľovanie každej myšlienky menej chápavým divákom. Potom sa dá. V tomto filme si navyše musí divák zvyknúť na výraz tváre a permanentný predklon hlavného hrdinu. Uchvátila ma pieseň, ktorú vo filme dvakrát zaspieval. A úplne ma dorazila scéna, kde sa ožratí úradníci magistrátu zastrájajú, že na Watanabeovu počesť sa hneď od zajtra zmenia a začnú tiež pracovať pre blaho verejnosti. Škoda, že Kurosawovi nikto počas života nepodaroval nožničky, mohol byť ešte slávnejší a jeho filmy pre divákov pozerateľnejšie. (27.11.2009)