Večne tvoja neverná

České filmy posledních pár měsíců opakovaně prorážejí strop představitelných měřítek, až mám dojem, že jen jedno hodnocení "odpad" nestačí. I po odfláklé nudě Špindl taky od Cieslara, rozháraném Vejdělkovi a nekonečné Dukátové skále dokážou další čeští filmaři nalézat způsoby, jak šokovat absurdní odporností. Ve věčně tvá nevěrná zaskočí obludné vykreslení lidských vztahů překračujících i nejhorší kreace Petra Kolečka, který má alespoň nějaký cit pro timing a maskování šovinismu za metašovinismus (kdo chce, ať věří). Jestli jsem se vztekal u Teorie Tygra nad filozofií lidské interakce ospravedlňující slabošské sobce a uměle vinící jejich oběti, tak tady fakt bleju při pohledu na to, co je předkládáno jako řešení manželské krize a vůbec dynamika soužití. Postavy tu žijí a uvažují ve světě vrcholící totality správných hodnot a "nutných" kompromisů, ve kterých zpoza košilatosti vykukuje prezentace "normality", jaká musí být v civilizované společnosti tvrdě odmítnutá. Neřeším takové věci jako směšnou nenávaznost scén, nepřehledný děj a nevykreslené postavy, vlastně po pěti minutách filmu je jasné, že v něm neexistuje žádná vnitřní mechanická nebo intuitivní logika, podle které by šlo hledat smysl. Se špatným nudným filmem jsem byl předem smířený. Morálně obludný chrchel tohohle kalibru ale nemůže zůstat jen tak bez povšimnutí. Je tohle vážně možné? Je mně jedno, jestli jde o důsledek vědomé agendy, nebo scenáristické a režijní neschopnosti, ale tenhle film je veskrze zlý a zkažený a mě uráží a znechucuje. Po příšerných zážitcích na českých filmech během posledních měsíců už se mi těžko hledají slova, která by popsala, o kolik níž dokáže být ve všech ohledech tenhle film... už vážně nevím... prostě nevím, jak dát tu negativitu najevo - protože už minule jsem myslel, že horší to být nemůže. Ale může. (22.02.2018)

Zápletka stojící na tom, že poradkyně naordinuje léčbu okatou nevěrou, manželé se musí přistihnout in flagranti, za což jim teta slíbí osm milionů korun je dost krkolomná. Sotva by vystačila na jeden díl seriálu telenovely. I postavy jsou dost operetní (zahradník s literárními sklony, vilný exekutor, čínský léčitel). Také dialogy jsou pěkně trapné. (09.07.2018)

filmový ekvivalent klystýru... v podstatě jde o zastřený postapokalyptický snímek, v němž místo vody / zdravého ovzduší / surovin / občanské vybavenosti apod. absentuje morálka a jakékoli distinktivní rysy, které by nám umožňovaly domnívat se, že jsme účastni vyprávění o lidských bytostech, nikoli o opicích v říji... Cieslara a Míku ale podobné starosti pouze brzdí v rozletu, proto je hned po startu odhazují jako nepotřebnou zátěž a s elegancí vrchních z Café de Paris nám servírují vybrané menu, na němž jedna krmě je lepší než druhá, od premisy v jádru vyprávění, přes herecké výkony a “vývoj” postav, až po eponymní píseň, která je třešničkou na vrchním patře několikaposchoďového dortu___kopii této “věci” bychom po sobě měli zanechat v černé skříňce, aby budoucí objevitelé naší padlé civilizace lépe pochopili, proč lidstvo vlastně vyhynulo (17.04.2018)

Jednu hvězdičku jsem udělil za Lábuse, Kříže a holky Germani a Sandevu. Nebýt nich, byl by to čistokrevný odpad. Režijní vedení herců mně přišlo jako od Trošky, jen pitvoření se, občasné přehrávání a křeč. P.S. Jestli ještě jednou zjistím, že v českém filmu jede někdo k moři, budu se mu vyhýbat obloukem až do smrti... (02.07.2018)

Zatímco v televizi promrhají svůj potenciál věci jako Metanol, Dukla 61 tak do kin jde taková neskutečná srajda s heslem " nevěrou vstříc světlým zítřkům" . Jsem ochotný koukat na kdejakou kokotinu, když se aspoň zasměju, nebo když se mrknu na nahatý holky, rozomilý zvířátka nebo sportovní výkon, ale tady se nic takového nedostavilo, působilo to jako tv díl nějakých slabých Bakalářů, takže jednu hvězdu dám za jeden jediný moment, kdy jsem se zasmál - když nastoupil Pavel Kříž!!! Jinak úděsná bída, kterou nezachránila ani sexy Natalia, kterou režisér trestuhodně nesvlékl ani sympaťák Saša. (29.06.2018)