Dr. Divnoláska alebo Ako som sa naučil nerobiť si starosti a mať rád bombu

Stanley Kubrick a jeho žánrová odbočka od většinou mnohem vážnějších témat. I když - Dr. Divnoláska je také vážný film. Avšak s velikou nadsázkou a černohumornou, až mrazivou satirou. Peter Sellers je kapitola sama pro sebe a popisovat zde jeho herecký koncert v bláznivé trojroli, by zabralo spoustu času a popsaných stránek. To se prostě musí vidět. Zdatně mu však konkuruje George C. Scott, který je taktéž dokonalý a svého až psychopatického důstojníka, s přílišnou averzí k ruskému velvyslanci, ztvárnil na jedničku s hvězdičkou a některé jeho grimasy, by si zasloužily vytesat do kamene. Dr. Divnoláska je zvláštní snímek. Chytře vtipný a vtipně chytrý, s nepříjemným podtextem a strašákem jaderné války. Rozhodně stojí za zhlédnutí je to tzv. nadčasový film. (20.03.2012)

Brilantní satira Stanleyho Kubricka o možnosti zneužití atomové bomby a o úloze jedince, který může zničit celý svět. Snímek, který přesně vystihuje dobu studené války z komediální stránky, ale i tak je to film k zamyšlení. Peter Sellers byl v trojroli naprosto vynikající a nominaci na Oscara si vysloužil zcela zaslouženě. Velmi zdařile mu sekundoval George C. Scott. Snímek, který ve své době musel způsobit velký poprask..... (29.02.2008)

Zaplať Kubrick to mělo dost humoru a rozumnou metráž, protože když se řekne "kult", znamená to pro mě většinou minimálně dvouhodinové trápení se u něčeho, na co bych potřeboval návod k použití. Film má mezi záběry skrytou určitou vážnost, ale naštěstí je to právě vtip, který mě držel nad vodou. Mimochodem nejzábavnější telefonáty, které jsem kdy v kině slyšel. (05.11.2016)

V mantinelech mrazivě znevažujícího o smrtelně vážném. Téma nezestárlo, ale nyní na úsvitu nových Studených válek se zdá býti obzvláště aktuální. Zpracování je geniální. Herecké výkony jsou jedinečné. Cynický humor trefný a na výši. Další z mnoha nadčasových a nesmrtelných děl, ve kterých mistr Kubrick dokázal, že jakékoliv škatulky byly pro jeho velkoplošný formát příliš těsné a zcela mimo diskusi. Peace is our profession (16.09.2008)

Dr. Divnoláska na absurdně ochromující, děsivou představu zbraně totálního zničení útočí z pozic stejně patetických jako Lumetův Failsafe, ale kamuflovaných hysterickou a velmi nekomickou absurdní groteskou. Skvělá je hlavně ta pasáž, kde se vysvětluje, že zbraň totálního zničení vyvinuli Rusové proto, že si spočítali, že je taková globální stopka vyjde mnohem levněji než pokračovat v nenažraném krysím závodě světových velmocí o mír, o prvenství ve vesmíru, na Měsíci atd., na což už jim brzy prostě nestačí prostředky, ani když vyždímají celý národ. ***** Lumetův Failsafe si ale pro jeho logiku a soustředěnost cením přeci jen víc. *** Ale já už to tak s Kubrickem mám, vnímám, že se vždycky nechá něčím neproporčně strhnout a natočí o tom či z toho film, "velké dílo". Proč ne, ale mně jeho díla nepřijdou ani tak velká, jako spíš neproporční a hysterická a Kubricka mám osobně za nekonzistentní a poměrně nedůvěryhodnou tvůrčí osobnost. ***** Ostatně, k zamyšlení je i spojitý příběh obou filmů i knižních předloh - už proto, že Kubrickovo nekolegiální počínání nepříjemně připomíná tentýž krysí závod, který u světových mocností kritizuje ve filmu. Více se k tomu dá přečíst i zde na ČSFD, v obsahu u Failsafe, oficiálním textu ČT. Lumet i Kubrick pracovali na podobných scénářích ve stejný čas (spojovníkem je i jméno Petera George, autora jedné předlohy a spolutvůrce jednoho scénáře), cituji: "Souběžně vznikal v Anglii Kubrickův snímek Dr. Divnoláska, který sice vycházel z jiné předlohy (kniha Red Alert z roku 1958), ale v podstatě se zabýval stejnou tematikou, i když v poloze velmi černé komedie. Kubrick zažaloval tvůrce filmu Selhání vyloučeno z plagiátorství a následné mimosoudní vyrovnání mělo mimo jiné za následek to, že distribuční práva obou filmů se ocitla v rukou hollywoodského studia Columbia. Na Kubrickův nátlak dostal přednost Dr. Divnoláska, který se po své premiéře v lednu 1964 stal diváckým i kritickým hitem a dodnes patří mezi nejlepší díla filmové historie. Selhání vyloučeno bylo Columbií uvedeno do amerických kin až v říjnu 1964 a ve stínu Kubrickovy klasiky divácky zcela propadlo a neobjevilo se ani v oscarových nominacích. Jeho nepopiratelné kvality byly znovuobjeveny až s časovým odstupem." **** Umím si představit, oč zajímavější, účinnější a i morálně přínosnější by bylo, kdyby naopak síly spojili a filmy veřejnosti představili jako dvojexpozici děsivého osudu, na jehož hraně lidstvo slepě vrávorá. Takhle je z toho spíš smutné memento mori. *~ (01.04.2021)