Otcova volga

Musím říct, že po loňským fiasku českého filmu jsem začal být extremně skeptický k domácí tvorbě a měl jsem sto chutí zaject na Barrandov a sundat se stožáru českou vlajku, jenže v těhle mrazech by mě tam akorát tak přimrzli koule. Jméno Jiří Vejdělek, mě ale zklamalo jen jednou a potěšilo pětkrát, takže jsem se nachomejtl na projekci a čekal na filmový chod. Nezáživný začátek, pomalu střídalo příjemno a místy až úsměvno. Trošku mně zamrzelo jak byly ve filmu vylíčeny všechny mužské postavy, to z filmu dělá až příliš zbytečně ženskou záležitost. Pravdou je, že scény, tedy zejména dialogy Elišky s Vilmou a Elišky s Evou jsou absolutní klenoty filmu, fakt jsem hodně bavil. S Vilmou mohla být scéna klidně i možná škoda, že se nešlo do konfrontace s potencionálním mateřstvím Vilmy a Evy u Tomáška, protože to byla dobrá šance humor ještě vygradovat. Film je jasnej oddechač, na pohodu, který ocení zejména ženy 30 +, krásný exteriéry, dialogy z půlky vtipný, z půlky zbytečně natahovaný. Příběh nic náročnýho, ale to u filmů, který mají ambici, aby jsme ubrali páru, oddechli si v sedačce neni přece ni špatnýho. Musím uznat, tvrzení kolegy "katulina", že Martin Mysicka skutečně slaboch nebyl a když tak o tom teď dodatečně přemýšlím, možná byl nej postavou z filmu což mé hodnocení posouvá směrem ke čtyřem hvězdám. (28.02.2018)

Logicky postavený příběh dvou žen vystavených působení mezní životní situace hledá katarzi v hledání zdánlivě zcela zapomenutého nebožtíkova syna. Mezní situace poněkud bizarně zabarvená do někdejší ruského vozu Volha vede ne po hradech a zámcích, ale někdejších nebožtíkových kamarádkách; senilitou stižený přítel se na okamžik vrací do přítomného světa a stává se spouštěcím mechanismem, který mimoděk léčí staré rány. Scénář činí životným výborná režie, špičkové herecké obsazení a dobře promyšlená pointa. To také dává filmu svém souhrnu špičkové vyznění. (14.07.2022)

Jo, tohle se Vejdělkovi fakt nepovedlo. Nudná záležitost, u které se nemůžete smát, ale není to ani drama, u kterého byste si vychutnávali filmařinu. Vilhelmka tradičně špatná, ostatní trochu podle škatulky (Holubová, Polívka, Cibulková). Potěšila Maciuchová. Letní kino na Masarykově náměstí, Letní filmová škola Uherské Hradiště (30.07.2018)

Začátek byl tragický a depresivní, a kdo mě zná, ví, že mi depresivní nálada nevadí, jenže tohle všechno na mě působilo převelice uměle, navíc, co by to bylo za český film, kdyby v něm nebyla rakovina, že? Jsem velmi šťastný, že se Jiří Vejdělek nerozhodl pro dvouhodinovou stopáž, devadesát minut nudy a občasných trapných momentů mi bohatě stačilo. Hvězdičku jsem udělil za hvězdné obsazení (ač nevyužité) a druhou si vysloužil ten krásný veterán. (09.09.2018)

Český film posledních pár let skomírá a natočit dnes aspoň průměrný film je asi na naše poměry dost těžké. Od filmu jsem neměl moc očekávání, ale ve finále jsem dostal asi to, co jsem zhruba chtěll. Ale ten konec, do pr.... to už jako dneska dělají všichni otevřený konec, aby si divák představil jak to dopadne, tak oni půlku filmu pátrají po synovi a ani se neobtěžují ho nakonec najít, s tím ať jdou do míst kam slunce nesvítí. (02.08.2018)