Otcova volga

Tak takhle si čeští tvůrci představují „ženskou“ road movie? Pátrání hrdinek je iniciováno (nepřítomným) mužem a za mužem také směřují, devadesát procent jejich dialogů se týká mužů (zbylých deset rakoviny), když se octnou ve svízelné situaci, pomůže jim muž. Vyprávění je organizováno kolem zesnulého otce - k němu se sbíhají všechny motivy, jeho odkaz motivuje rozhodnutí Terezy udělat něco se svým vztahem, okolo něj se točí většina konverzací (neustále přemítání nad tím, jaký otec byl, co by jak udělal, co po něm Tereza podědila), díky němu se matka s dcerou někam posunou (doslova, protože jedou jeho autem). Ženy se zkrátka starají zejména o muže (nejnázorněji v případě Polívkova senilního Jindřicha, odkázaného na péči své partnerky), ne o sebe. Tereza záleží především na tom, aby byl Petr šťastný a svobodný, proto se s ním chce rozvést (ne kvůli vlastnímu štěstí). Matčino závěrečné odhalení je sice v rozporu s tím, jak byl film strukturován, k jakému závěru nás vedl, ale stejně nevede k přehodnocení názoru na otce a nijak neovlivní vývoj vyprávění (cestu je třeba dokončit tak jako tak). Nedomyšlený koncept (resp. nedomyšlení toho, k čemu by měl sloužit) je odhalen až v závěru, návodná hudba, která hraje prakticky bez přestání a pomáhá vyplnit všudypřítomnou prázdnotu (námět by vydal na povídku, ne na celovečerák), mě iritovala od začátku. V pojetí Jiřího Vejdělka je vážný takový film, k němuž hraje vážná hudba. Nemůže se stát, že byste nevěděli, co máte cítit. Stačí poslouchat. Ideální, pokud se chcete nechat dojmout, ne přemýšlet. Přidejte malebné záběry české krajiny každých dvacet minut a dostanete bezzubý urážlivý kýč. Takových Vejdělek už pár natočil (a nejede v tom sám), sledování Tátovy volhy je ale o to bolestivější, že stojí na (mužském) předpokladu, že ženy jsou na světě kvůli mužům a ještě jsou za to rády. Nejhorší na tom je, že něco takového tvrdí film, který se tváří mile a neškodné a je natočený vcelku profesionálně (což u nás bohužel rozhodně není standard - viz amatérské pseudofilmy Jána Nováka, Tomáše Magnuska a dalších). 35% Zajímavé komentáře: Coliseum, Kokska, Oktavianus (13.12.2018)

Jirka Vejdělek tyhle životem ošlehané příběhy prostě umí točit. A co více...lidi mu na ně docela rádi chodí do kina, což je fajn, a tak vesele točí dál. Tátova volha je takový nenáročný příběh, kde každá role je obsazena dobrým hercem a každá role skrývá jisté poselství, které Vás buď pobaví nebo poučí. Osobně jsem bojoval s rolí Táňi Vilhelmové. U její postavy jsem často měl co dělat, abych přijal to, jak se chová. Nejenom, že mě mrzelo chování k manželovi, kterého hraje Martin Myšička a jehož postava mi byla snad nejmilejší z celého filmu, také mě překvapilo, jak bezcitná umí být ke své matce, kterou s nonšalancí sobě vlastní krásně hraje Eliška Balzerová. Na druhou stranu vše tu do sebe zapadalo jako klíč do zámku a mně se líbilo, že každý tu vlastně má svojí vlastní osobnost, kterou se prezentuje a je na divákovi, aby ji buď přijal a nebo odsoudil, což to druhé je jednodušší, protože rádi ve svých životech soudíme druhé, než abychom se podívali na sebe. Hezké, myslím si, že nebudu mít důvod se k tomuto filmu příště opět nevrátit. (26.03.2019)

Nehraje, prostě je, aneb jak jsem pochopil, proč je Balzerová nejmilovanější herečkou českého lidu. A pokud jde o Vejdělka, vzbuďte mě zase za 20 let. Anebo mě radši vůbec nebuďte. Stačí přečíst mi pár Psáno životem z Chvilky pro tebe a k tomu pustit nějaká propagační videa cestovních kanceláří a humanitárních organizací. Bez Muchowa, prosím. (Čtěte: Matty, xxmartinxx, Djoker.) (14.01.2023)

Vůbec mi to nepřišlo jako komedie, vtipná tam byla akorát ta Holubová, a když se u toho člověk nemůže aspoň zasmát - což u Vejdělka zatím více či méně platilo - tak mi v podstatě odpadá důvod, proč to chtít vidět (kromě vyplnění prázdného večera), protože koukat v jeho podání na vážný film by se mi fakt nechtělo (kdybych to věděl předem) a celkově mi ten námět přijde silně nezajímavý, postavy nesympatické, a závěrečné rádoby šokující rozuzlení se mi nelíbilo, respektive ze mě nevykřesalo nějaké větší emoce, jako celý ten film, který mi přišel nejen tak nějak sterilně odtržený od reality, jak je u Vejdělka zvykem, ale též i dost nudný, a protivný svým soundtrackem. (05.01.2022)

Mám ráda Vejdělkovi komedie. Ten přímočarý humor nemusí vyhovovat každému, ale aspoň na první zhlédnutí potěší. Ale jak to bývá, každý autor se časem unaví, začne tak trochu vykrádat sám sebe nebo ještě hůře - přechází do sentimentu. Téma i upoutávky byly hodně nadějné. Proti hereckému obsazení ani proti hereckým výkonům nemám větších výtek. I tu přílišně optimistickou atmosféru bych nějak skousla. Ale co mi úplně chybělo byl originální přběh. Po závěrečných titulcích musím konstatovat, že té volze by bylo lépe doma v garáži. A za ty ušetřené prachy se mohl natočit nějaký dobrý film. Je mi to líto o to víc, že jsem do poslední chvíle doufala, že něco podobného nebudu muset napsat. (25.03.2019)