Vzplanutie

Doteď si nejsem jistý, do jaké míry je interpretační otevřenost a intelektuální vyzývavost filmu (odkazy na Faulknera atd.) skutečně podnětná, a do jaké míry jde o cynickou hru s festivalovými porotami a filmovými kritiky, mezi kterými přesně takové věci tradičně rezonují. Protože se ale domnívám, že Lee Chang-dong, který je spíš svátečním účastníkem festivalů než pravidelným sběratelem cen, nějakou vypočítavost nemá zapotřebí, přikláním se spíš k té první variantě. Z toho, co jsem letos ve Varech viděl, určitě jeden z opravdu mála filmů, u kterých jsem nevěděl, na čem jsem. (06.07.2018)

Jeden z nejlepších filmů tohoto roku je zároveň tím nejhůře polapitelným. Šestý celovečerní snímek bývalého spisovatele a korejského ministra kultury Lee Chang-donga lze sledovat jako sociální drama, kousavou komedii o jihokorejské high society nebo tísnivý thriller. Dvouapůlhodinová adaptace desetistránkové povídky Harukiho Murakamiho „Barn Burning“ je ale především filmem, který svým příběhem i strukturou vyjadřuje touhu po vytrácejícím se (vyšším) smyslu. Pokračování zde. 90% (27.12.2018)

V posledných mesiacov, možno aj rokoch sa mi nedarí nájsť kórejský film, ktorý by ma naplno pohltil, čo v predchádzajúcich rokoch nebol problém. Môžeme začať tým, že toto je niečo iné ako tvorba z hollywoodu. Réžia je naozaj zručná, len tá neistota trvá akosi pridlho a režisér nedáva divákovi mnoho scén, kde by sa "chytil" a nadšene očakával kde asi je tá záhadná Hae-mi...Scéna tancujúcej polonahej Hae-mi pri západe slnka bola hypnotická, ale najviac tomu pomohla pomalá džezová hudba, ktorá tam výborne sadla. Pri občasnom nepríčetnom pohľade hlavného hrdinu diváka môže napadnúť, že žiadna Hae-mi vlastne neexistuje, ale to by mnohé scény a dialógy musely vyzerať inak. Verzia č. 2 je že hlavný hrdina sa chcel aktívne zúčastniť na činoch, ktoré potom pretavil do svojej pripravovanej novely a na verziu č. 3 sa musíte spýtať súdruha Enšpígla, ten na to pri ochutnávaní halušiek prišiel. Pri trochu jasnejšom rozuzlení, by som hviezdu pridal, no pri podobných filmoch mám pocit, že nie som o nič múdrejší, než pred sledovaním filmu. 60%. (08.05.2023)

Empatický dotek do milostného trojúhelníku vytváří Chang-dong Lee dokonale. Pomalou esteticky vyváženou kamerou zachycují každý detail. Kamera plyne svým časem a prostorem, kdy se stává obraz vizuální galerii, která mě fascinuje dlouhé roky. Scéna se západem slunce a tanci Hae-mi považuji za hypnotickou dávku na kterou jsem čekal velmi dlouho. [AFF 2019] (17.06.2019)

Ze začátku mě přišlo spousty scén a dialogů rozvláčných, ale postupně se to rozjíždělo na plný oprátky a já Chang-dong Lee žral každý záběr. Ve filmu si našla místo i obrazové umění, protože záběr na tančící a slíkající se Jong-su při západu slunce byl hypnotický. Pan režisér je mistr hry s divákem, protože jsme s kolegou freddy jsem u halušek s brynzou došli ke třem výkladům závěru filmu. (21.06.2019)