Réžia:
Václav KrškaKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Jarmil BurghauserHrajú:
Vlasta Fialová, Jana Rybářová, Apostol Karamitev, František Smolík, Otylie Beníšková, Přemysl Kočí, František Kovářík, Josef Kotapiš, Gustav Nezval (viac)Obsahy(1)
V koprodukci s Bulharském natočil Václav Krška dvě orientální pohádky. V této začala vládkyně žárlit na svou sestru, která se zamilovala do chudého malíře. Mladíkovi slíbí sestřinu ruku, pokud ze železné skály vymámí pramen zázračné vody. Muž se proto podstoupí mnohaletou dřinu, pracně se prokopává do skalního masivu. Zobrazení exotického prostředí je však příliš chladné a dekorativní, sám příběh pak hodně chtěný.
První česko - bulharská produkce. Současně s českou verzí byla natáčena také bulharská, kdy byly přeobsazeny některé hlavní role bulharskými herci a někteří čeští herci v malých rolích zůstali. Ve stejných dekoracích byla zároveň natočena pohádka "Labakan". (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (39)
Fialová s Rybářovou se zamilují do stejného Cikána a Krška z toho hned udělá pozdvižení. Moc pozdvižení to vlastně nebylo, spíše to byla nuda. Tak jsem si ji zpestřila tipováním, kdo ve výsledku bude nejvíce přehrávajícím. Vyhrál Karamitev. A že to byl skutečně drsný souboj, protože jediným solidně hrajícím byl Smolík. ()
Přiznám se, že já váhám nad hodnocením. něco se ve mně zpěčuje udělit onen průměr, který z toho nakonec vyšel. Tento film je jedním z nejpatetičtějších v rámci české kinematografie. Je natočen podle poměrně slavné literární předlohy. Přemýšlím, zda je výdledek spíše dílem Václava Kršky nebo už původního autora. Pravda je, že už i předloha jistou patetičnost obsahuje. Pravda je však i to, že krška se nechal strhnout svým basnickým naturelem a vůbec příběh nezcivilnil, ale naopak "přitlačil na pilu". Výsledek je svým expresivním výrazem velmi rozpoluplný. Věřím, že pokud si divák zvolí jiná estetická měřítka než ta právě převažující může toto dílo považovat i za geniální. Při jeho sledování vždy váhám mezi zhnusením a fascinací. Protože v sobě neustále někde skrývám romantického ducha, který je jen pro potřeby života v racionálním světě byl zatlačen do pozadí a překrat cynickým šklebem, zbývá mi i dostatek sympatií k tomutu filmu. ()
Legendu o lásce jsem jako dítě neviděla (díkybohu), přijala jsem ji na upršené sobotní odpoledne a ještě jsem se při tom musela zabavit hledáním na čsfd, jestli je to opravdu pohádka, co je to zač a proč mě to nebaví... Jednak se mi zdálo nelogické, že tolik lidí strádá nedostatkem vody, ale prokopávat horu jde jen jeden, aby si vysloužil ruku princezny, která mu mezitím samozřejmě "stárne". Čekala jsem, jak bude děj ukončen, ale ani to mě nenaladilo.. celou dobu jsem si říkala- je to rok 1956, ale.. to mi nepomohlo, za 2*. ()
Chvíli mi to připomínalo pracovní morálku některých našich pracantů kopající za Telecom ... jeden pracuje, dalších x lidí ne že by mu pomohlo, ale jen se dívá a řve "do toho, kopej, bij !" Jako pohádku bych to nehodnotila ... myslím, že i jako dítě bych to v téhle formě nepobrala, spíš bych se trápila nad tou vyloženě dramatickou láskou vykoupenou deseti lety odloučení. Každý tam jen trpí ... ta žárlivostí, ten dřinou, ta steskem. Samozřejmě, že děj beru s velikou rezervou. Patrně větší pohádkovost se z jednoho z dramatických děl tureckého básníka, vytvořit v té době nedala. ()
Takovéhle filmy se těžce hodnotí. Svým způsobem to na mě příjemně zapůsobilo, prostředí osmanského paláce, výzdoby a šaty hlavních představitelek, to všechno bylo nádherné. Na druhou stranu na mě film působil až příliš poeticky a spíš se blížil divadelnímu představení. Což ovšem, dle mého laického názoru, bylo pro československou kinematografii té doby výstižné. ()
Galéria (6)
Fotka © Filmové studio Barrandov
Zaujímavosti (6)
- Natáčení probíhalo v Bulharsku. (Terva)
- Jedná se o první česko-bulharskou koprodukci. Se stejným štábem a stejným obsazením v menších rolích byla souběžně natočena i bulharská verze. Přeobsazeny byly role Širína (Emilija Radeva), Mechmena Banu (Ženi Božinova) a vezíra (Andrej Čaprazov). (lausik)
Reklama