Úsmevy smutných mužov

Bohužel, Úsměvy smutných mužů jsou pouze slušným filmem z protialkoholické léčebny. Původní text je zřejmě považovaný za svou syrovou autenticitu, filmový přepis mu v tomto nezůstává nic dlužen. Nicméně žádný přesah tu nemá smysl hledat. Alkohol je metla lidstva a postižení jedinci jím ničí nejen sebe, ale i své rodiny. Dušek nic nového nepředvedl, ten ostatně stagnuje už celé roky, a ani všichni ostatní nepřekročili ani v nejmenším svůj standard. O dekádu starší Pravidla lži zůstávají nepřekonány, pro fajnšmekry jsou stále k dispozici takové pecky jako Dobří holubi se vracejí (1988) nebo Dnes naposled (1958). (08.09.2019)

Neveselý a smutný (je) pohled na popíjejícího spisovatele Josefa (Formánka), skutečně žijícího a námět k filmu poskytnuvšího. No "popíjejícího", to je dost slabé slovo, jeho alkoholově závislým hrdlem a nitrem protekly hektolitry kořalky, než se vydal všanc odborným terapeutům a dobrovolně podstoupil léčbu v protialkoholní léčebně, kde si už nenadělal do kalhot a nadělal si spoustu kamarádů se stejným osudem, který jim mnohdy protekl mezi játry. Protagonistům z Tažných ptáků stačilo přičichnout ke špuntu a už to bylo společensky (i socialisticky) nepřijatelné, kdežto David Švehlík a spol. zažívá přímo delirium, až si dá vyjevený divák raději naředěnou limonádu, aby se náhodou neocitl v obdobné situaci i v pokušení trumfnout filmový ansámbl. Nejméně zajímavou postavou je ta hlavní, přes kterou je příběh veden a vyprávěn. David Švehlík, i když se bil do cirhózy jater. byl i v těch nejvyšších promile stále zachovalým vousáčem s intelektuálním rozměrem, který příliš nerezonoval se zbytkem alkoholické party, která byla sestavena z mnohem zajímavějších charakterů a jejich minipříběhů, skvěle alkoholem nasáklých, intenzivně podaných a patřičně odpudivých. Do jaké míry byly tyto postavy smyšlené, nelze dost dobře spolehlivě určit. O všech se v závěru nedozvíme jak dopadly, jedna z nich má dokonce i spirituální rozměr (Jaroslav Dušek), mnohé z nich ovšem dokonale baví a dovedu si představit, že tihle zoufalci fakt existují - zkrachovalý elitní podnikatel a triatlonový sportovec (Ondřej Malý), maník se zkušenostmi z německého gay porna (Jiří Maryško), maník, který si to rozdává s nevlastní dcerou (Ivan Franěk) a další šílenci. Obsazení čítá i perličku, Karla Ondrku, někdejšího nechvalně známého účastníka reality show Prostřeno, kde byl postižen Tourettovým syndromem, ten zde má jen mini prostor s minimem replik a pro změnu je (po)stižen zcela nepřirozeným herectvím. V léčebně se také nalézají i ženské pacientky, film se jim a jejich pohnutým osudům ale skoro vůbec nevěnuje, píšu "skoro, neb u Ha Thanh Špetlíkové padne zmínka, proč zde spočinula. Odborný dohled z řad lékařů zajistili Simona Babčáková, Marika Procházková, Petra Nesvačilová a další a nijak atmosféru "rekreačních" prostor nedevalvovali. Dan Svátek natočil svůj opus kvalitně a zručně, hrstka rušivých a nepřirozených momentů se také jistě vloudila a celý námět by (možná) vydal i na solidní výpovědní dokument. Jeho touha naplnit kina zástupem alkoholiků zůstane jen touhou, většina závislých si raději počká na tv a dvd uvedení, kde to filmu bude slušet lépe, kritika může chválit, když před lety cupovala jeho Zatracení a srovnávala se s komplikovaně a kontroverzně zpracovanou Hodinu nevíš.... Svátek sáhl po obyčejnějším tématu a natočil jej, jak jinak, zase po svém a hlavně neobyčejně a nezvykle naturalisticky. 7/10 (30.04.2019)

Reziser Dan Svatek doteraz tocil veci dost o hovne, teraz natocil tymto svoj najlepsi film. Tema je silna - alkoholizmus a priciny alkoholizmu, no najma vsak nicive dosledky na rodiny, pracu, alea aj na okolie. Herci ako David Svehlik /Pravidla Lzi, Ve Stinu/, dalej Jaroslav Dusek /Pelisky, Musime si Pomahat, Sileni 2005/, dalej Ondrej Malý /Pouta 2009, Fair Play a Bezva ženská na krku/ to vyborne zvladali, fakt som im veril herecke vykony. CR v poslednych rokoch vyraba filmy tak akurat na jedno pozretie /nemusim daleko chodi, staci spomenut Vieweghove "veldiela". ktore tu particka rozumbradickych filmovych teoretikov vynasa do nebies alebo "kulty" Karla Janaka/ - to sa fakt da len raz pozriet, pri druhom pozerani uz riskujem ujmu na mojom dusevnom zdravi! . No a vynimocne sa nasla vynimka - fakt rezisersky na urovni, Dan Svatek sa evidentne vyzna. nechyba pohlad na postavy zvnutra, ale aj zvonku. Za seba davam vysoke hodnotenie . 75 % (09.12.2018)

Ale no tak, to mi nedělejte... Ze začátku to vypadalo, jako nejlepší letošní český film (když nepočítám Tlumočníka), dost mě to bavilo, jenže jak ho prvně pustili z léčebny, kvalita a můj zájem šli dolů. A už to nikdy nešlo nahoru, naopak, čím blíže konci, tím nudnější a nezajímavý to pro mě bylo, tedy kromě mystery linek s Milanem, které mi připomněli slovenský film Dážď padá na naše duše, jenže to dopadlo stejně jako u toho slovenského filmu - zůstalo to skoro nevyužité a vlastně i zbytečné, což mě štve, jelikož by to mohlo film dost ozvláštnit. Jednalo se snad jen o roli napsanou přesně pro Duška? Jelikož to všechno zůstalo nevyužité. Film vlastně ani příběh nemá, ok, s tím se dá skvěle pracovat a dal by se vytvořit pochmurný snímek o osudech všech alkoholiků, jenže tady je to celé takové svěží, občas úsměvné (ale komedie to není ani náhodou), jenže tím je zabita ta depresivní atmosféra, která by tam měla být, aby to fungovalo. Takhle to je vlastně jenom něco, co si nějak plyne, nic moc se tam neděje a nijak to ani neskončí. Většina postav mi přišla zbytečných - třeba nemluvná Vietnamka byla brutálně nevyužitá. A chlápek z Prostřena taky. Vlastně, kromě hlavního hrdiny tu funguje jenom postava Milana a ani ne moc a pak ještě tu šéfovou ústavu, kterou hraje Babčáková. Záběry občas celkem zajímavé, i když někdy se zbytečně moc stříhá. Jako ano, v rámci českého filmu zajímavé, možná to je letos druhý nejlepší český film (opět, když nepočítám Tlumočníka), což je na jednu stranu dost smutný, když je tohle kvalita českých filmů. Ach jaj. Tak, snad se něco dobrého v té naší zemi letos ještě objeví. 3* (08.12.2018)

Čirá dávka deprese rovnou do žíly. Vysoce intimní portrét nemoci, která velice dlouho nebylo jako nemoc klasifikována a připisovala se slabé vůli, která na tom má do určitého momentu zlomu, dle mého odporného názoru, také pořádný vliv. Obstojně zahrané silné poselství. Na české poměry neobvykle kvalitní snímek. Vůbec se nemohu ztotožnit se zařazením filmu mezi komedie. Humor je to poslední, o co by tu člověk mohl zavadit. Pozitivně oceňuji každý český film, který se netočí jen kolem vztahů a sexu, ale zkouší řešit velice aktuální téma. Krásné vykreslení toho, jak se může člověk dostat z vrcholu na úplné dno. Zpočátku probíhá tento pád velice nenápadně, až se člověk dostane do bodu, ze kterého se svépomoci dostane málokdo. Ideální snímek k tupláku piva nebo sedmičce vína. (09.03.2019)