Úsmevy smutných mužov

Pokud se budou točit filmy typu Kobry a užovky nebo tady Úsměvy smutných mužů, pak má českej film smysl, škoda jen, že na tyhle kvalitní kousky se vždycky najde pět naprostých shitů. Velkej palec nahoru za to, že to Dan Svátek natočil bez kompromisů, a i těch pár vtípků, co tam je, je spíš legrace přes slzy beznaděje. Alkohol je prostě svinstvo a kdo chlastá, je lůzr. Herci do jednoho výborní, stejně tak hudba a vůbec se to celý tak nějak sešlo. Proč takových kvalitních filmů není víc? (07.12.2018)

Možná jsem až příliš přísný s hodnocením, protože musím uznat, že na poměry českého filmu je film velmi povedený. Najdou se zde střípky typicky českého černého humoru, ale hlavně je snímek docela působivý a myslím, že má své sdělení, které může být přínosné obzvláště pro českou společnost, kde je nadměrné chlastání považováno za ctnost. Světová tvorba sice má svoje Requiem za sen, ale tento film se za sebe rozhodně stydět nemusí. 7/10 (07.10.2018)

Nevím moc co psát - Josef Formánek je můj oblíbený spisovatel. A David Švehlík je můj oblíbený herec. David si střihnul Josefa (skvěle!) a jistě byl rád, že pro něj to byla jen role, ze které lze vystoupit. Téma smutný, přesmutný. Jo a jen tak na okraj: ten, kdo tento film zařadil do kolonky "komedie", by se měl jít taky asi léčit. (11.08.2018)

David Švehlík, Jaroslav Dušek a Ondřej Malý předvádí dobré herecké výkony, ale filmu něco chybí. Snad uvěřitelný příběh. Sice je to podle skutečného příběhu, ale podle toho jak je to natočeno, tak tomu nevěřím. David Švehlík pije na můj vkus, až moc rychle. Divoký střih ala videoklip mi také vadil. Nemůžu si pomoct, ale musím srovnávat s kultovním filmem " Dobří holubi se vracejí ", který v tomto žánru prostě funguje po všech stránkách skvěle. Rád se na " Úsměvy smutných mužů " zase někdy podívám, jenom prostě nejsem ohromen kvalitou filmu. (03.12.2018)

Neveselý a smutný (je) pohled na popíjejícího spisovatele Josefa (Formánka), skutečně žijícího a námět k filmu poskytnuvšího. No "popíjejícího", to je dost slabé slovo, jeho alkoholově závislým hrdlem a nitrem protekly hektolitry kořalky, než se vydal všanc odborným terapeutům a dobrovolně podstoupil léčbu v protialkoholní léčebně, kde si už nenadělal do kalhot a nadělal si spoustu kamarádů se stejným osudem, který jim mnohdy protekl mezi játry. Protagonistům z Tažných ptáků stačilo přičichnout ke špuntu a už to bylo společensky (i socialisticky) nepřijatelné, kdežto David Švehlík a spol. zažívá přímo delirium, až si dá vyjevený divák raději naředěnou limonádu, aby se náhodou neocitl v obdobné situaci i v pokušení trumfnout filmový ansámbl. Nejméně zajímavou postavou je ta hlavní, přes kterou je příběh veden a vyprávěn. David Švehlík, i když se bil do cirhózy jater. byl i v těch nejvyšších promile stále zachovalým vousáčem s intelektuálním rozměrem, který příliš nerezonoval se zbytkem alkoholické party, která byla sestavena z mnohem zajímavějších charakterů a jejich minipříběhů, skvěle alkoholem nasáklých, intenzivně podaných a patřičně odpudivých. Do jaké míry byly tyto postavy smyšlené, nelze dost dobře spolehlivě určit. O všech se v závěru nedozvíme jak dopadly, jedna z nich má dokonce i spirituální rozměr (Jaroslav Dušek), mnohé z nich ovšem dokonale baví a dovedu si představit, že tihle zoufalci fakt existují - zkrachovalý elitní podnikatel a triatlonový sportovec (Ondřej Malý), maník se zkušenostmi z německého gay porna (Jiří Maryško), maník, který si to rozdává s nevlastní dcerou (Ivan Franěk) a další šílenci. Obsazení čítá i perličku, Karla Ondrku, někdejšího nechvalně známého účastníka reality show Prostřeno, kde byl postižen Tourettovým syndromem, ten zde má jen mini prostor s minimem replik a pro změnu je (po)stižen zcela nepřirozeným herectvím. V léčebně se také nalézají i ženské pacientky, film se jim a jejich pohnutým osudům ale skoro vůbec nevěnuje, píšu "skoro, neb u Ha Thanh Špetlíkové padne zmínka, proč zde spočinula. Odborný dohled z řad lékařů zajistili Simona Babčáková, Marika Procházková, Petra Nesvačilová a další a nijak atmosféru "rekreačních" prostor nedevalvovali. Dan Svátek natočil svůj opus kvalitně a zručně, hrstka rušivých a nepřirozených momentů se také jistě vloudila a celý námět by (možná) vydal i na solidní výpovědní dokument. Jeho touha naplnit kina zástupem alkoholiků zůstane jen touhou, většina závislých si raději počká na tv a dvd uvedení, kde to filmu bude slušet lépe, kritika může chválit, když před lety cupovala jeho Zatracení a srovnávala se s komplikovaně a kontroverzně zpracovanou Hodinu nevíš.... Svátek sáhl po obyčejnějším tématu a natočil jej, jak jinak, zase po svém a hlavně neobyčejně a nezvykle naturalisticky. 7/10 (30.04.2019)