Úsmevy smutných mužov

Hurá, je to doma, český film ještě není úplně v prdeli! Tuto větu jsem se rozhodl použít hned na začátku, protože nemá cenu to protahovat a říct, že Úsměvy smutných mužů jsou pravděpodobně nejlepší český film za posledních pár let. A proč tomu tak je, hned vysvětlím. Film vzniká podle knihy Josefa Frománka, která je vlastně knihou autobiografickou která popsala jeho příběh z protialkoholní léčebny, na které strávil nějaký ten čas. Z knihy se stal besteller a jakmile je z něčeho bestseller, musí se z toho udělat film. Formánek naštěstí zůstal u kormidla a napsal scénář společně s režisérem Danem Svátkem jenž pro mně byl velkou režisérskou neznámou. Je ale pravda, že v závalu všech těch chystaných českých filmů, Úsměvy smutných mužů prostě vyčuhovali. Trailery navíc působili zajímavě a vypadalo to tedy, že zase bude jednou důvod se radovat z českého filmu. A je to gól! Rozhodně bych však spekuloval o tom, jestli jsou Úsměvy smutných mužů opravdu komedie. Spíše než o sleď komediálních scének a gagů, jde totiž občas až o dost depresivní podívanou. Drsnou, nekompromisní podívanou, kde se humor objevuje především v tom, že většina osazenstva blázince jsou jednoduše blázniví a chybí jakákoliv klišé romantická linka, takže i za to palec nahoru. Zašlo to až tak daleko, že jsem si párkrát vzdáleně vzpomněl na Přelet nad kukaččím hnízdem ale srovnávat tyto dva filmy nemá smysl. Zatím co Přelet byl především o blázinci jako takovém, Úsměvy jsou pořád především o alkoholu a jakákoliv práce s vyprávěním či postavami je jinde. Film dost táhnou herci. David Švehlík je v hlavní roli perfektní a občas dokonce dokáže nahnat husinu, zdatně mu ale sekundují Ondřej Malý a především Jaroslav Dušek. Ve filmu se objevuje i více šikovných českých herců, především u těch méně známých jsem ale měl problém rozeznat, kdo je pouze herec a kdo je pravý nemocný pacient- jelikož ve filmu hráli i skuteční obyvatelé blázince v Petrohradě. Na postavách filmu je jinak pozitivní to, že postavy několikrát vysvětlí proč začali pít a tyto důvody jsou natočené ve formě flashbacků. Divák má tak více příležitosti s postavami sympatizovat a působí to rozhodně víc, než kdyby herec 2 minuty na plátně vyprávěl svůj příběh. Na českou kinematografii originální dílo, která více než na humor sází na temnou skutečnost toho, že alkohol ničí lidi. Perfektně natočené, herecky zvládnuté a životem napsané.Zase jednou prostě dorazil slušný český film a bylo by fajn kdybychom jich tu brzo měli víc. Jak je vidět, máme na to! (14.07.2018)

„ŽIVOT JE VOLBA“ /// O pocitech, který nechcu zažít. Sedím a tupě sleduju Švehlíkovo galapředstavení. (navíc – co by to bylo za film z léčebny, ve kterým by chyběli Malý a Dušek!) Solidní rozhlídnutí se po úplným dnu, kde platí, že dobří holubi se vracejí... Přesto se tady kousek toho optimismu najít dá. A musí (teda aspoň doufám) končit happy endem, protože život nemůže bejt jen delirium tremens. Ale může ho mít člověk posedlej alkáčským démonem? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2014 napsal Josef Formánek, neznám. 2.) Zajímá mě, odkud se berou všichni ti maratónští běžci . 3.) Už ani kapku! Slibuju! /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (08.01.2019)

Kdyby pro nic dalšího, tak pro to, jak blízko k tělu si pouští Josef Formánek (aniž bych zpochybňoval zásluhu režiséra Dana Svátka a tvůrčího a hereckého štábu na výsledném tvaru, úspěch obou děl, jak knihy, tak filmu jde v prvé řadě za Formánkem) svého recipienta (neumím v tomto konkrétním případě úplně odlišit čtenáře knihy od diváku filmu, resp. přijde mně to zbytečné), si toto dílo vyjadřující se, jak písmem, tak obrazem zasluhuje trochu té čtenářsko-divácké pozornosti. Jinými slovy cením upřímnost díla, to, kterak za nás zažije určitou mezní životní zkušenost, a pak nám o ní bez příkras referuje. To je to gró. Protože však toto dílo nabízí mnohem více, nemusíme si hrát na nějaká kdyby. Předně, s tímto příběhem by se měl seznámit každý, kdo hájí popíjení alkoholu jakožto pomalu národní sport, je rozhodně užitečné si nechat otevřít oči, nahlédnout, kam až může vést nezřízené pití a že alkoholismus je vážný problém, a to jak pro společnost, tak - což akcentuje toto dílo - pro jednotlivce (tedy že se za něj nepoplácává obdivně po ramenou ve stylu "jé, ty borče, tě obdivuje, že zvládáš flašku vodky denně, mně by to položilo"). Za další, film ukazuje Davida Švehlíka jako výborného charakterního herce, to jsem zatím neměl příležitost kde napsat. A jelikož mám vždy radost, když se někomu daří v tom, co dělá, jsem rád, že mi film umožnil rozpoznat, že jablko nepadá daleko od stromu a že je David Švehlík stejně tak dobrý herec, jako jeho otec Alois Švehlík (který si mimochodem ve filmu taky střihl roličku; zahrál si zde otce postavy, kterou ztvárnil jeho syn, totiž Formánka st.). A v neposlední řadě jsem si projekci tohoto filmu opětovně ověřil, že nám stále jdou filmy, jež jsou na půl cesty mezi dramatem a komedií, jsme zkrátka mistrovští ve filmech, které buďte opisují objektivní tragikomiku života (? = hypotéza č. 1), ev. startují ten obranný mechanismus tak typický pro tuto krajinu (? = hypotéza č. 2), kdy v ten moment, kdy - krylovsky řečeno - ryjeme držkou v zemi, začneme tento stav zlehčovat, ironizovat, obrušovat jeho hrany (nemístnými) vtípky, de facto si prorážet novou cestu ze sraček ke Slunci humorem. Inu, i v lehkosti je - zdá se - síla! 70 % [dafilms] (15.06.2023)

Vysoké hodnocení je dáno diskurzem kvalit současné čs tvorby. Jinak ale mírné zklamání, protože film je dost povrchní, kromě dvou delírek moc neukáže (flashbacky jsou ale dobré) a Josefovi se prostě pod kůži nedostaneme. Já jsem prostě Švehlíkovi toho zpiťana nevěřil, a to mám za sebou sérii vzpomínek skutečného vyléčeného alkoholika. (12.12.2018)

Tu treba pochváliť mimoriadny herecký výkon pána Švehlíka, málokto by uveril, že toho zlomeného človeka s hlbokým alkoholizmom len hrá. Film je komédiou tak z 2%, všetko ostatné je len súbor rôznych situácií, ktoré donútia človeka rozmýšľať. Film rieši problém s alkoholizmom, škoda že sa viac nevenoval tomu, ako sa ten človek vlastne alkoholikom stal. Všetko inak chvályhodné, len ten súcit s alkoholikmi ja žiadny nemám. Kým sú slobodne na ulici tak zvyšujú len kriminalitu a keď sa konečne nechajú liečiť, mesačne štát ich liečba vyjde na niekoľko tisíc eur. Naozaj netuším, prečo by sa na tieto trosky mali skladať slušní ľudia, ktorí sa dokážu ovládať a pijú si v tichosti potajme doma. (01.12.2018)