Svědomí

Toto psychologické drama výrazného výchovného charakteru sráží dolů jeho naivisticko-idealistický tón. A nám se zobrazuje svět pouze černobílou barvou, kde dobré i špatné stránky jsou zřetelně odděleny. A to rochnění blahem syna nad otcem, který se konečně jde udat na policejní stanici, považuji snad až za skandální a nevkusné. Přesto tento film stojí za shlédnutí. Díky kameře, která si dokáže hrát. Díky herectví několika postav v čele s představitelem hlavní role. Každý náš negativní čin, byť je výsledkem nešťastné shody okolností, se odráží v naší duši. Za následky svých činů bychom měli nést zodpovědnost. Vnitřní rozpoložení jedince a jeho pochybnosti o sobě samém, jeho strach, zbabělost i tíseň jsou skvěle předvedeny. Ale proč ten výchovný tón, který nakonec celkový výsledek a působnost díla sráží hluboko dolů? Hlavní postavou je pojišťovací úředník na vyšší pozici Karel Doležal (skvělý Miloš Nedbal), jehož morální přehmat ze vzdoru přináší nešťastnou náhodou i tragickou příhodou. Jeho osobní i společenský morálně-etický kodex cti následně dostává další a další rány, ze kterých usilovně hledá východisko. Řešení je prosté, bolestné, vynucené i vysvobozující. Důležitou postavou je Karlův syn Jirka (Jan Prokeš), který také delší dobu, než je nutné, řeší svůj vlastní přístup k zodpovědnosti. A je to nakonec on, kdo si vyvzdoruje konečné řešení. Z dalších postav: Karlova věrná, uražená i zneuctěná žena Zdena (dobrá a elegantní Marie Vášová), svůdná pokušitelka a sekretářka ostravské pobočky pojišťovny Vlasta (dobrá a půvabná Irena Kačírková), Karlův přítel, vášnivý kaktusář a policejní komisař Mautner (Bohuš Záhorský), chybující vedoucí ostravské pobočky pojišťovny Verbl (zajímavý Eduard Dubský), Jirkův zásadový třídní profesor (Vladimír Hlavatý), spravedlivý ředitel pojišťovny (František Šlégr), kalkulující a situace využívající továrník Hájek (Oldřich Hoblík), Jirkův kamarád a spolužák Tonda Mejzr (Jindřich Fairaizl) a Karlova malá živá dcerka Alenka (Michaela Lišková). Měli bychom umět přijmout odpovědnost za své jednání a skutky. Ideál morálky je více než chvályhodný. I když je otázkou, zda jsme toho sami schopni, či to dokážeme dodržovat a hlasitě vyžadovat pouze od druhých. Až na ten nepřehlédnutelný a ješitný moralisticky karatelský tón, který prožitou podívanou kazí. (31.05.2016)

Vyborne psychologicke drama Jiriho Krejcika, ktere radim jeste vyse nez Vyssi princip. Velmi civilni projev Milose Nedbala. Sice pro nekoho prvoplanovana zapletka, o to vsak vice zamerena na charaktery postav. Pro me jeden z nejlepsich ceskoslovenskych filmu teto ery. Samozrejme me potesila i Ostrava a okoli, ktera hraje ve filmu jednu z hlavnich roli. Skvela hudba i kamera. Nemam co vytknout. (25.03.2012)

Jeden z nejlepších českých filmů všech dob. Nebýt únorového převratu, mohla mít česká kinematografie takových kvalitních a hlavně nadčasových dramat mnohem více. Miloš Nedbal podává životní výkon své herecké kariéry a za pozornost také stojí výtečný Jan Prokeš, kterému v době natáčení bylo pouhých čtrnáct let. Je velká škoda, že tento film zná dnes jen pouhá hrstka dnešních diváků. Zcela nezaslouženě. (04.12.2011)

Silný příběh, v němž se mrazivý, ač neúmyslný zločin dospělého člověka konfrontuje s tradičním školským malérem jeho syna... Nejde vůbec o detektivku, diváci pachatele v obou případech viděli, pátrání je celý čas na mrtvém bodu, takže zdá se, mohou se oba vinníci radovat. Jenže nemůžou, je tu ještě jejich SVĚDOMÍ, jsou tu obrovské výčitky v kruhu rodinném, pracovním i školním vůči těm ostatným. A je tu také přítomný silný vztah mezi rodičem a dítětem, je tu syn, který vidí ve svém otci svůj velký vzor pro jednu krásnou vlastnost: být čestný a spravedlivý. Jiří Krejčík nastoluje témata, která nejsou příjemná, jsou ale důležitá a hodná k zamyšlení. Rozhodně nejde jen o moralizování kolem přiznání se k zlému skutku co nejdřív, ale třeba i (někdy trpké) zjištění dítěte během dospívání, že rodiče nejsou taky bohové, jak jsme si je představovali, ale taky pouze lidé s dobrými vlastnostmi i chybami.                                                                                                 Knižní předlohu jsem nečetl, ale líbí se mi ve filmu výrazný prostor pro seznámení s hlavními postavami v spíše pohodové atmosféře, než dojde ke klíčovému momentu. Přesně vystupňovaný děj v působivém zpracování je zde jednou z předností filmu, díky které mají Krejčíkovy filmy (Probuzení, Vyšší princip, ale i třeba komediální Svatba jako řemen) velký potenciál zaujat diváka i po několika desítkách let od svého natočení. Nezapomenutelný filmový zážitek samozřejmě obohatilo i herecké obsazení, v němž vedle vynikajícího Miloše Nedbala (v jedné ze svých nejlepších rolích) září i 14-tiletý představitel Jirky, Jan Prokeš a mladá, neskutečně šarmantní herečka Irena Kačírková coby milenka hlavního hrdiny. Jako bonus excelentní cikánská kapela v nočním podniku (Jáj, Zuzka Zuzička a Szomorú vasárnap). Opět mě zde fascinuje vizuální stránka s výbornou kamerou a černobílým obrazem protkávaným mnohdy tmavými scénami s prostory osvětlenými byť jen jedním malým světýlkem nebo lampou v pozadí... myslím, že by žánrové zařazení film-noir bylo na místě. (100%)                        (deníček - Krátká éra československého filmu 1945 - 1948)                                                                                                    Podobné filmy ze stejného období: Mrtvý mezi živými (1946), Lavina (1946). (14.10.2017)

Krejčíkova definice svědomí je jednoduchá a čistá. Následují SPOILERY: Čest a bezúhonnost jednoho muže, říkejme mu Karel, je jednoho dne vystavena příležitosti, která dělá zloděje. Rozuměj krásné mrše, kterou není třeba nijak zvlášť přemlouvat. A veškera proklamovaná a do té doby dodržovaná morální pravidla se roztékají s živočišnou touhou v  potu a dalších tělesných tekutinách. S tímto zaškobrtnutím  by si však Karel a jeho od této chvíle už jen "čest" zřejmě bez problémů poradili jako s otravnou bzučící mouchou, kterou lze jednoduše odehnat. Na scénu však záhy přichází mnohem těžší kalibr a když se svou chvilkovou "milou" srazí automobilem malého kluka a z místa nehody ujede, inu to už se  moucha mění ve řvoucího tygra s drápy zatnutými do masa a drásá a drásá.  Ale i s tygrem by si po přiznání manželce a s její podporou nakonec Karel "poradil". Nemít synka, jenž na něj vzhlíží a při zjištění, že jeho božský otec je zbabělý křivák, mu nehodlá odpustit. Karel tak konečně svému svědomí podlehne a v očích svého syna se opět stává hrdinou... Lehce ironizující parafráze zápletky i rozuzlení, ale jsem rád, že nepíšu komentář hned po projekci. Emoce, které ve mně tenhle film vzbudil, by se zřejmě docela vulgarizovaly, nikoliv jen chladně ironizovaly. Krejčíkovi se dokonale podařilo vystihnout konflikt  společensky propagované morálky a vlastní zkušenosti s morálním dilematem.  A ve své podstatě obnažil i to naše lidství, jenž mívá spoustu přívlastků a ty negativní dokáže téměř každý z nás jednoznačně odsoudit či se od nich distancovat. Minimálně do doby než pohlédne do zrcadla ... Dlouho jsem přemýšlel o všech aspektech a morálce osob v tomto příběhu a nakonec můžu říct, že nechci soudit a nebudu žádného z nich. Ač jsem fandil oné naivní spravedlnosti, společenské normě či chcete-li obecným principům morálky, tak chápu z pohledu člověka, tedy té subjektivní roviny  i tu krásnou mrchu Kačírkovou, která zřejmě jednala na první pohled nejpodleji, chápu manželku, která se cítí zrazena až prozrazenou nevěrou svého muže a nikoliv jeho útěkem od zodpovědnosti za fatální nehodu a konečně chápu i samotného Karla, který  čelí dosud nepoznané životní situaci. Pohled do očí obviňujícího potomka je pak krásnou představou konečné katarze našich strastí s vlastním svědomím, ale kapku naivní, bohužel. Za sebe jsem ale moc rád, že Karlovi to stačilo. Krásný film a pět rukaviček zapomenutých v hotelu. (23.05.2021)