Naslouchám tichu země
Obsahy(1)
Jak vzniká folková legenda? Kdo je písničkář Pavel Žalman Lohonka, jehož písně jsou součástí české hudební scény už více než 50 let? Dokumentární portrét jedné z nejvýraznějších osobností českého folku. Na počátku bylo několikaleté hledání, jak filmově uchopit Žalmanův zajímavý životní příběh. Žalman v minulosti odmítl několik nabídek od různých dokumentaristů a klíč ke své duši propůjčil až scenáristovi Janu Hlaváčovi a režisérovi Zdeňku Gawlikovi. Z větší části hraný dokument tvůrci natáčeli v 17 natáčecích dnech. Točilo se převážně v jižních Čechách – z toho celých devět natáčecích dní filmaři trávili v malebných vískách Záhoří, Brloh, Minice, Hamr u Římova, Střížkov, Borek, Nažidla a v okolí Ševětína. Jeden celý obraz (ze sedmi) se natáčel v Telči, točilo se také pochopitelně v Žalmanově rodišti Pohůrce i v Českých Budějovicích... Ve filmu si zahráli především Žalman (v roli svého dědečka) a Žalmanův vnuk Arnošt Šafář (v roli malého Pavlíka). Dále se v hereckých rolích na plátně objeví Karina Rchichev (v úloze Pavlíkovy první lásky) a Kryštof Hlaváč (v roli kamaráda). Mimo to se však po písničkářově boku ve filmu objeví spousta osobností, jejichž cesty se někdy zkřížily s těmi Žalmanovými. Mezi nimi Jiří Suchý, Karel Roden, Václav Neckář, Miroslav Donutil, Marek Eben, Veronika Žilková, Jiří Pavlica, Daniel Landa, Aleš Brichta, Lenka Dusilová, Jiří Černý a celá řada dalších. Z kapel pak Xindl X a pardubičtí Marien, které Žalman označuje za své nástupce na scéně... V anotaci filmu tvůrci uvádějí, že chtějí představit Žalmana v různých rolích, jako věrného přítele, hlasitého kumpána, umanutého muže, který pevně věří ve věci, jež nás přesahují, praktického člověka, otce a dědečka, který si v lecčems uchoval dětské vidění světa. A také jako venkovana přesazeného do velkého světa, jehož intuice bezpečně provedla i náročnými životními zkouškami, věčného nomáda, který dlouho nevydrží na jednom místě, jihočeského patriota s právem nosit skotský titul lorda a především jako hudebníka, který má dar zaslechnout to, co jiní neslyší. (Česká televize)
(viac)Videá (2)
Recenzie (10)
Žalmanovy písničky mě provázely od doby, co jsem začal vandrovat. Zpívali jsme je večer u ohně, pobroukával jsem si je v duchu cestou do kopce, Film, tedy vlastně částečně hraný dokument, nabízí fragmenty vzpomínek na život muzikanta. Každý si najde ten svůj kousek, do kterého patří a každému tu bude chybět víc toho jeho kousku. ()
Na formu dokumentu (inscenované části) jsem si musela chvíli zvykat, pravda. Ale co... není nad to, vypadnout čas od času z klidných vod a udělat něco neobvyklého. A tenhle "neobvyklý" dokument mě oslovit a děkuji za to především jeho hlavnímu hrdinovi. Bohužel mi není tolik, abych tu mohla vzpomínat na osobní zážitky z (jistě báječné) Porty s Žalmanem z osmdesátek a devadesátek, ale zas je mi tolik, že Žalmanovy písničky s velkou radostí už dobrých patnáct let poslouchám. Děkuji Vám, Žalmane, za to příjemně milé teskno ve Vašich písničkách, za tu opravdovost... ()
Pozoruhodný portrét Pavla Žalmana Lohonky od éry Minnesengrů přes všechny jeho ženy (zpěvačky) života až k Žalman&spol. Samozřejmě přibyly roky, ale jeho nenapodobitelnou osobnost mu už nikdo neodpáře. Je jednou z našich největších folkových legend, pro znovuobjevení kořenů naší krásné lidové hudby toho udělal jako málokdo jiný. Mnoho ze starých a pozapomenutých písní vzešlo znovu v podvědomí a staly se v jeho podání nezapomenutelnými. A na druhou stranu zase mnoho jeho vlastních písní díky jejich kvalitě a osobitému a nezaměnitelnému podání postupně zlidovělo. To je známka vyjímečné osobnosti a o tom všem včetně ukázek i příkladů vzniku některých písní celý dokument je. Věřím, že dalších nových i "objevených" písní se od něj budeme dočkávat ještě hodně dlouho, a že mu to bude pořád perfektně zpívat i skládat. ()
Smíšené pocity. Pavel Žalman Lohonka mě provází od mých dívčích let, na střední jsem nevynechala žádný jeho dostupný koncert, znám obsazení všech jeho Žalman&spol. Při tomto dokumentu jsem měla hodně smíšené pocity. Jako první se dere na povrch, že ten, který pro mě představoval typ romantického chlapa, je už vlastně děda a zápasí s dechem a ztrácí hlas. Tak nastoupily Pavlovi zpěvačky, které si všechny pamatuji jako mladé holky, Míšu Krmíčkovou jsem nepoznala, mám mnohem víc zafixovaný její hlas a pozdní nástupy. Místo mladých holek nastoupily ve většině případech ctihodné babičky ... To není moc potěšující, vzbuzuje to ve mě spíš smutek. Když to vezmu po stránce filmařské, tak dokumentu chybí přirozenost. Pokud bych měla hodnotit pouze postavu Pavla Lohonky, pak mu přidělím deset hvězd. Pokud mám hodnotit dokument, je to spíš slabší průměr. Ale když to vezmu kolem a kolem, přínos to pro mě rozhodně byl. ()
Jasne, Zalmana mam moc rad, proto jsem se dival a dodival. Ale podle me se doku filmyo zajimavych osobnostech skutecne nuzou natocit tak, aby jste si jich vazili jeste o neco vic, abyste se neco dozvedeli apod. Tenhle film ale u me nevyvolal nić krome pocitu, ze kdybych ho neznal a nemel tak rad, takto snad nedokoukam. Takze Zalman za pet, film za dva. ()
Reklama