Svatba jako řemen

"Dělat si srandu ze znásilnění je možné snad jenom v Česku," prohlásila zaujatě moje polská žena a je fakt, že hlavou se mi též honily různé ambivalentní pocity o neuvěřitelně aktuálním tématu snímku, jenž nemá úplně jasné morální poselství a podivně se v něm mísí satira, vážnost a takový ten ryze český bodrý humor, který opět nejasně proráží otázku znásilnění. Ovšem zmíněná satira je to výborná a na svou dobu nevídaná, něco, co znám spíše od pozdějších polských snímků a nelze se divit, že byl film ztrezorován. Uzamčena tak ale byla také nekončící sada hlášek a naprosto excelentních hereckých výkonů, zejména pak herectví fenomenálního a maximálně roztomilého Pucholta. (11.04.2024)

"Soudruhu, byl jsi označen, že ses podílel tady na soudružce." No co, co, co. Možná podílel, možná nepodílel, ale ti lidský příslušníci to určitě vyšetří - tedy pokud nezavaří psací stroj zběsilými údery. Mě tato svatba prostě baví, i když zákeřně haní študované příslušníky Sboru národní bezpečnosti, ale také nabízí originální kousky v podobě rekognice ženichů, diktování výpovědi poškozené podezřelým, sťaté muzikanty s přísně tajnými dokumenty i soudruha tajemníka, který to se soudružkou prodavačkou rozhodně nedělal, ale pro dobro podezřelých ho není třeba ve spise jmenovat. (11.07.2017)

„No co co co?! Byl jste tázán?“ Tak u tohoto filmu jsem s očekáváním silně přestřelil, takovou grandiózní jízdu jsem opravdu nečekal! Naprosto parádní komedie (jedna z těch nejlepších československých co mi kdy přišly pod ruku) stejně jako velmi kousavá až sžírává satira s hláškami, které by se daly tesat a přitom z mnohých pěkně zamrazí. A díky tomuto Krejčíkovu počinu se už nemusíte ptát, zda jsou tu dráhy kvůli lidem nebo jestli jsou tady dráhy…kvůli lidem, už víte, že s předtuchou nemůžete pracovat, pyžamo už snad nebude přísně tajný, neměli byste mluvit o znásilnění jako byste si koupili deset deka bonbonů, to by totiž mohla říct každá, měli byste si dávat pozor na floutky, kteří jednu znásilní a druhou zbouchnou, pak můžete doufat, že znásilnění snad není politický zločin a také se můžete spolehnout na stanici VB, kde jistě jistě mají lidské pochopení. Armáda kvalitních herců v ještě libovějších rolích, i když Pucholt mě asi sundával nejčastěji. Jasných 5* a 3 moje nejoblíbenější hlášky na konec: „Soudruhu, byl jste označen, že jste se aktivně podílel tady na soudružce.“ ; „Jo počkejte, říkal, že od zejtřka život pro něj nemá smysl nebo co.“ -„Život pro mě nemá smysl už odedneška“. - „To byl ženich!“ ; „Dyť se vo nic nejedná, já bych si jenom odskočil, vožením se a hned jsem zpátky, čestně.“ „Občane, vy jste v šetření, víte co je to v šetření?“ – „Ne.“ – „No tak vidíte!“ (08.08.2013)

Byť se na tom nejbližším povrchu může Svatba jevit jako naprosto nezávazná taškařice, ještě tak zesměšňující věčné, nehezké lidské vlastnosti, již při zahledění o malinko bližším je znát záměr si rýpnout do problémů doby, především SNB. Je znát nejen záměr, ale i určitá odvaha podpořená pocitem, že teď je čas, kdy konečně můžu věci nazvat pravým jménem. A když tak mluvit můžu, tak to taky udělám. Že práva občanů na papíře a ve skutečnosti si tak docela neodpovídají (SPOILER 1 - "Já mám právo vědět, proč mě odvádíte." "No, to máte, to právo Vám nikdo nebere." KONEC SPOILERU 1). Že zákon neplatí stejně pro papaláše a obyčejné lidi. Že SNB je buzerační nástroj s přebujelou mocí. (SPOILER 2 - Že případ ututlaný je lepší vyřešený - KONEC SPOILERU 2). Že schopnosti nehrají u "orgána" roli. Přitom všem však Svatba nikdy nepřestává být svižná a vtipná. A kdyby někdo tvrdil že ne, tak NEBYL TÁZÁN! Silné ****. (10.03.2009)

Představa komunistického čtyřicetiletí jako monolitu hrůzy a zločinu při konfrontaci se skutečností selhává až příliš často. SVATBA, dílo "pražského předjaří", je typickým projevem tehdejšího současného filmu. Zdánlivě banální příběh intimní situace, která se pohybuje i nepohybuje na pomezí znásilnění a zhrzeného a oklamaného citu, rozehrává celou škálu lidských povah a jedinečných kreací. Mladá generace, která se tu představuje, je poměrně záhy rozváta do celého světa. Ale ve filmu zblízka vidíme dožívající obávanou aroganci padesátých let, z níž zbývá zteřelá a ne příliš vážně braná frazeologie, počínající konzumismus na pozadí zastaralých aut a oprýskaných domovních omítek i nástup společnosti, která je odhodlána tento stav zvrátit. Zvlášť výmluvný je v této souvislosti tradičně prostořeký Landovského komentář z bonusů, z něhož se dozvíme, jak se Pucholt, skvěle ztělesňující socialistickou karikaturu kadeta Bieglera, o přestávkách mezi natáčením bavil tím, že zastavoval řidiče a po příslušném pokárání jejich servilnost odměňoval jimi dychtivě konzumovanými lízátky pořizovanými VP "obětavě" za jeho vlastní peníze. Lze-li režim tohoto typu pojednávat tak uvolněně a současně přesvědčivě, je za to třeba poděkovat dvěma nadčasovým mistrům našeho hraného filmu: scénáristovi Zdeňku Mahlerovi, který v té době prožíval zřejmě vrchol své tvorby, a pábitelsky sveřepému režisérskému dělníkovi českého stříbrného plátna Jiřímu Krejčíkovi. Je otázkou, nakolik některé detaily "kosmetiky doby", tj. šedesátých let, mohou být plně srozumitelné i dnes. Je to nicméně otázka, vyvolaná skvělým dílem mimořádné doby. SVATBY zdálky času tak zlatých let šedesátých. (25.04.2008)