Svatba jako řemen

Cítím se provinile, ale přece jen musím dát nižší hodnocení - herci jsou výborní, hlášky i postavy precizní a vtipné, přesto mám ale většinu filmu pocit, že se v tom scénárista pěkně motá, je tam toho najednou tolik, až oči přecházejí. Kdybych to srovnal s dnešní produkcí, tak nasolím pět, v té době ovšem vznikaly v Československu mnohem ambicióznější projekty. (23.07.2009)

Představa komunistického čtyřicetiletí jako monolitu hrůzy a zločinu při konfrontaci se skutečností selhává až příliš často. SVATBA, dílo "pražského předjaří", je typickým projevem tehdejšího současného filmu. Zdánlivě banální příběh intimní situace, která se pohybuje i nepohybuje na pomezí znásilnění a zhrzeného a oklamaného citu, rozehrává celou škálu lidských povah a jedinečných kreací. Mladá generace, která se tu představuje, je poměrně záhy rozváta do celého světa. Ale ve filmu zblízka vidíme dožívající obávanou aroganci padesátých let, z níž zbývá zteřelá a ne příliš vážně braná frazeologie, počínající konzumismus na pozadí zastaralých aut a oprýskaných domovních omítek i nástup společnosti, která je odhodlána tento stav zvrátit. Zvlášť výmluvný je v této souvislosti tradičně prostořeký Landovského komentář z bonusů, z něhož se dozvíme, jak se Pucholt, skvěle ztělesňující socialistickou karikaturu kadeta Bieglera, o přestávkách mezi natáčením bavil tím, že zastavoval řidiče a po příslušném pokárání jejich servilnost odměňoval jimi dychtivě konzumovanými lízátky pořizovanými VP "obětavě" za jeho vlastní peníze. Lze-li režim tohoto typu pojednávat tak uvolněně a současně přesvědčivě, je za to třeba poděkovat dvěma nadčasovým mistrům našeho hraného filmu: scénáristovi Zdeňku Mahlerovi, který v té době prožíval zřejmě vrchol své tvorby, a pábitelsky sveřepému režisérskému dělníkovi českého stříbrného plátna Jiřímu Krejčíkovi. Je otázkou, nakolik některé detaily "kosmetiky doby", tj. šedesátých let, mohou být plně srozumitelné i dnes. Je to nicméně otázka, vyvolaná skvělým dílem mimořádné doby. SVATBY zdálky času tak zlatých let šedesátých. (25.04.2008)

Jedno z geniálních děl české nové vlny, jedno z mála, které si nezadá s Formanovou trojkou (Lásky jedné plavovlásky, Černý Petr, Hoří, má panenko). Protože jsem dnes přísně naladěn, váhal jsem kacířsky i nad 4/5, ale scéna těsně před koncem s Pucholtem postaveným do pozoru a vyznamenaným za sborového zpěvu (na kterou jsem na rozdíl od toho, co následuje po ní, už zapomněl) mě dostala do kolen. Film, který je masově označován za komedii, ale který si ještě mnohem více vychutnáte, když si všimnete mnoha tragických prvků. Brilantní scénář a celá řada dokonalých hereckých výkonů činí z tohoto malinko pozapomenutého díla (oproti Formanovi) menu pro labužníky. (16.05.2008)

Něco víc než obyčejná komedie. Výborná zábava, výborné dialogy, výborný výběr herců a jejich výkony ( a to i v menších rolích - např. Zázvorková). Ale na konci divák zůstává trochu rozpolcen, možná i trochu přimražen. Protože to skutečně není obyčejná komedie. Je v tom prostě něco víc. Rozhodně jeden z nejlepších filmů dekády. (31.12.2006)

Josef Váchal začiatkom 20. storočia (1912) vydal v pár exemplároch knihu Cyklus dřevorytů ku chvále geniálních lékařů a ranhojičů. V nej s príznačným výsmechom a skvelým drsným humorom ilustroval svojrázny prístup lekárov k pacientom. "Úspešné výsledky" ich práce pekne vidieť na farebných ilustráciách, v podobe rozrezaných a dokrútených tiel pacientov. Svadba jako řemen pripomína analogickú filmovú verziu tejto knihy. Len tentokrát nie o lekároch, lež o mužoch zákona. V duchu knižného predobrazu, by podtitul filmu mohol znieť napríklad takto: "Chvála geniálních mužů zákona a příslušníků Veřejné bezpečnosti". (08.10.2020)