Probuzení

Film nedávno zesnulé režisérské legendy Krejčíka táhne jednoznačně tehdejší herecká mladá krev. Brejchová, Kostka, Kodet a spol. prokázali, že se i v roztříštěném příběhu, který nemá silnou dramaturgickou strukturu a postupně jde do ztracena, se uměli orientovat a svůj talent neutopili. Pro mladší, respektive současnou generaci, to je film obtížně stravitelný a mentalita postav je až příliš odlišná, aby takové diváky oslovila. Šedesátá léta pak na ně mohou působit jako zjevení z jiné doby, kterým ale Krejčík nikdy nepodlehl a ani jim nepřisluhoval. Film je to trochu pozapomenutý. Není špatnou volbou si ho připomenout. 60% (10.08.2013)

V Morálce paní Dulské hrála Jana Brejchová ještě vedlejší postavu dospívající dcery, o rok později jí Jiří Krejčík svěřil již hlavní roli. Jana Brejchová zaujala vším: krásou, odvážným účesem, sex appelem a hlavně širokým hereckým rejstříkem, který učinil její postavu tak neuchopitelnou a nejasnou. Ztělesnila dívku na útěku z výchovného ústavu, která se zaplete s partou mladých výtržníků. Chodí do barů, užívají si za cizí peníze, kradou. Když se v jednom z podniků seznámí s normálním klukem, začne se blýskat na lepší časy. Nebo je to jen další z obětí její hry? Nehledě na umělý závěr, který musel Krejčík na příkaz shora do filmu vkomponovat, je Probuzení zlomem: v aktuálním příběhu, živých postavách, hereckých objevech (Kostka, Kodet, Šmíd, Ondrouchová), rockenrolu nebo osvobodivém reálu šedivých činžáků, zablácených vrakovišť a neonových pasáží. Je to první Krejčíkův "moderní" film, šedesátá léta s Formanem v čele jsou teprve na startu. (26.03.2014)

"Snad to všechno ani nemuselo být, snad...kdyby...dobře že je to za námi." I když člověk od začátku ví, že hlavní protagonistka filmu Jitka v podání jako vždy kouzelně krásné Jany Brejchové se z těch "omylů, křižovatek a bludných cest" nakonec nějak dostane, nějak jsem celý film čekal, co z těch různých "lotrovin" (alkohol, cigarety, kradení peněz, útěky z domova a školy, bezdomovectví) pro ni nakonec vzejde. Docela měla tedy štěstí, protože to co ti tři kluci z party (výborný je hlavně Petr Kostka) postupně vyváděli, byla docela síla. Asi ještě víc jsem po celou dobu trnul, zda se něco nestane Tonkovi, který se do party dostane jednak kvůli lásce k Jitce a pak taky kvůli nepochopení doma (hlavně ze strany své macechy). Tady si myslím, že by film mohl být ještě zajímavější, kdyby nám o osudech Tonky a hlavně o jeho "probuzení" toho řekl přeci jen trošku víc. Jinak za nejkrásnější scénu z celého filmu považuji tu od řeky, při níž si Jitka máchá ruce ve vodě, směje se a do toho se na hladině zrcadlí ranní sluníčko. Bravo Krejčík, chtělo se mi v onu chvíli říct. Škoda, že takových scén nebylo ve filmu víc. Možná ještě stojí připomenout tu skoro na konci, kdy se Jitka s Tonkem prochází po nábřeží Vltavy a definitivně se probouzí ze "zlého snu", do něhož se díky té party delikventů dostali. Ono probuzení však možná začalo právě při té ranní "romanci" u řeky. Probudit se totiž znamená začít vidět "světlo na konci tunelu" a to se Jitce u té vody myslím poštěstilo. (04.09.2020)

Obrovské překvapení. Zprvu nenápadný snímek mě očaroval neopakovatelným duchem přelomu dvou odlišných tváří režimu a nástupem uvolnění, jenž zde charakterízuje hlavně nevázaná rock´n´rollová hudba. Brejchová v roli mladé rebelky naprosto exceluje a baví i dojímá zároveň. Za zmínku stojí i nepřehlédnutelný výkon J. Kodeta. A tolik propíraný konec mi v tomto případě nikterak nevadil. (25.02.2008)

Drama ze života "pásků", ve kterém exceluje krásná Jana Brejchová jako potvora Jitka a Petr Kostka v roli násilníka Vildy. Jiří Krejčík z nich vyždímal opravdu mistrovské herecké výkony, vzhledem k jejich mládí fakt naprosto dokonalé. Krejčík byl zkrátka režisér, kterej dokázal svoji vizi uskutečnit zcela přirozeně. Film má až noirovskou atmosféru, kterou dotváří hlavně kulisy autovrakoviště. Jeden z mála filmů, u kterého jsem si upřímně přál, aby dopadl dobře. (17.06.2017)