Probuzení

Jiri Krejcik /Prodavac Humoru/ ako reziser natocil sympaticky ceskoslovensky film z konciacich sa 50. rokov minuleho storocia. Snimok ponal ako sondu do zivota delikventnej mladeze v byvalom Ceskoslovensku, kde exceluje hlavne /vtedy este nadherna/ Jana Brejchova a divak ma moznost nahliadnut do realii Ceskoslovenska 50. rokov. 60 % (28.07.2015)

"Snad to všechno ani nemuselo být, snad...kdyby...dobře že je to za námi." I když člověk od začátku ví, že hlavní protagonistka filmu Jitka v podání jako vždy kouzelně krásné Jany Brejchové se z těch "omylů, křižovatek a bludných cest" nakonec nějak dostane, nějak jsem celý film čekal, co z těch různých "lotrovin" (alkohol, cigarety, kradení peněz, útěky z domova a školy, bezdomovectví) pro ni nakonec vzejde. Docela měla tedy štěstí, protože to co ti tři kluci z party (výborný je hlavně Petr Kostka) postupně vyváděli, byla docela síla. Asi ještě víc jsem po celou dobu trnul, zda se něco nestane Tonkovi, který se do party dostane jednak kvůli lásce k Jitce a pak taky kvůli nepochopení doma (hlavně ze strany své macechy). Tady si myslím, že by film mohl být ještě zajímavější, kdyby nám o osudech Tonky a hlavně o jeho "probuzení" toho řekl přeci jen trošku víc. Jinak za nejkrásnější scénu z celého filmu považuji tu od řeky, při níž si Jitka máchá ruce ve vodě, směje se a do toho se na hladině zrcadlí ranní sluníčko. Bravo Krejčík, chtělo se mi v onu chvíli říct. Škoda, že takových scén nebylo ve filmu víc. Možná ještě stojí připomenout tu skoro na konci, kdy se Jitka s Tonkem prochází po nábřeží Vltavy a definitivně se probouzí ze "zlého snu", do něhož se díky té party delikventů dostali. Ono probuzení však možná začalo právě při té ranní "romanci" u řeky. Probudit se totiž znamená začít vidět "světlo na konci tunelu" a to se Jitce u té vody myslím poštěstilo. (04.09.2020)

Neorealizmus zavítal aj do československej izolácie a to v podobe Probuzení a napríklad Tam na konečné a ja nemám žiadne námietky, dokonca ma oba filmy bavili viac ako niektoré významné diela talianskych režisérov. Veľmi silne napísaný príbeh postáv, do ktorých pocitov sa bez problémov vcítite a ste s nimi spriaznení až do konca. Chápem, že záver môže pre mnohých snobov predstavovať ústup tvorcov pred tvrdšou realitou, ale osobne by ma doklepnutie príbehu do depresívnejšieho vyznenia sklamalo, čo súvisí bez pochýb so spomínanou spriaznenosťou s postavami. (02.07.2018)

Film se sice natočil v temných 50. letech, ale mládež v tomto filmu rozhodně nepatří mezi nějaký uvědomělý svazáky a pionýry. Žádnou bolševickou agitku jsem neobjevil a téma o rebelující mládeži je nadčasový, takže klidně by někdo mohl podobný dílo natočit i dneska. Příběh je uvěřitelnej, postavy nejsou taky žádný černobílý figurky a tehdy začínající mladý herci jako Brejchová, Kostka nebo Kodet působili věrohodně. Jsou tam nějaký hluchý místa jako třeba hraní volejbalu, ale celkově tenhle film musim pochválit. Jinak mě zaujalo, že Josef Kemr už tenkrát vypadal jako doochodce. (24.01.2021)

Kdysi holt české filmy měly co říct. Tento se konkrétně věnuje rebélii několika mladých postav, které se ve svých životech ztratily a svými nezodpovědnými delikventskými činy zabředávají čím dál více do nicoty a beznaděje. Jejich psychologie je zde opravdu čitelná a velmi hutná (Jana Brejchová a Petr Kostka skutečně zazářili). A právě to dělá z filmu něco ryzího, téměř hmatatelného. Protože se dá uvěřit, že právě takhle to může být i ve skutečnosti, že jde o realitu. Moc se mi líbil smířlivý konec, který napovídá, že nic není ztracené a ze všeho je cesta ven, pokud člověk má vůli s tím něco dělat. ~(4,3★)~ (14.07.2018)