Obsahy(1)
Glorie
Úředníku banky Slavie Šemberovi se narodila dvojčata. Kolegové mu gratulují a starý účetní Knotek odnese jeho kontokorent nadřízenému. Práce je však vyhotovena špatně a prokurista Knotkovi přede všemi vynadá. Knotek se brání jen chabě, nechce nováčka Šemberu shodit. Je však velmi nazlobený a doma si stěžuje svému jedinému příteli - psovi. Rozhodne se napsat prokuristovi vysvětlující dopis. Navštíví ho však Šembera s velikými díky a buchtami. Knotek se rozhodne vinu mladého muže neprozradit. Od té chvíle má nad hlavou svatozář. Jasně svítící gloriola mu však působí samé potíže. Na ulici vzbudí Knotek rozruch, takže je zatčen. Pak je vyhozen z kostela. Lékaři na psychiatrii jej svými testy málem umučí. Teprve starý doktor Vaňásek mu poradí, aby zkusil trochu hřešit. Knotek jde do kanceláře, vynadá Šemberovi i prokuristovi. Prozradí také, jak to bylo s chybnými výpočty. Konečně jeho svatozář zmizí a z Knotka je opět ten starý obyčejný účetní.
Tajemství písma
Postarší starožitník Karas žárlí na svoji mladou ženu Martičku. Jeho přítel, soudce Hübler, jej na příkladech ze své praxe přesvědčuje o tom, že důkaz věrnosti lze získat jen náhodou, spíše nedopatřením. Karas závidí Hüblerovi jeho domácí štěstí, neboť paní Hüblerová je usedlá ženuška. Karas pošle ženu do lázní, ale k jejímu sledování najme detektiva. Karas s Hüblerem navštíví produkci grafologa Jensena. Ten označí Martičku podle písma za ženu počestnou a upřímnou. Naopak soudcova žena, jejíž písmo předloží Hübler omylem, je nazvána osobou prolhanou, přízemní a smyslnou. Soudce podlehne sugesci a začne na své manželce tyto chyby nacházet. Karas dostane od Martičky dopis, který začíná slovy "Milý Arturku". Žárlivec se nejprve trápí, neboť psaní je zjevně určeno rodinnému příteli, elegánu Arturovi. Obsah dopisu je však důkazem o Martiččině věrnosti a stesku po manželovi. Uklidněný Karas koupí drahý dárek a odveze ho ženě do lázní. Rafinovanou lest s dopisem vymyslel Martiččin milenec Artur a žena ho za to později odmění vroucím polibkem. Nakonec se Artur finančně vyrovná s úplatným detektivem.
Právní případ
Pan Kupr se plíží ulicemi i domem. Doma se uklidní, ale vzápětí ho příšerně vyděsí zazvonění. Za dveřmi stojí pojišťovací agent. Nervózní Kupr se chová jako blázen a agent chce odejít. Nakonec se nechá přemluvit a vyslechne si Kuprův příběh. Před časem způsobil pan Kupr malou dopravní nehodu. Vjel svým vozem do pohřebního průvodu, porazil nosítka s rakví a nebožtík, který z rakve vypadl, ožil. Penzionovaný železničář Bartoš je velmi rád, že nebyl pohřben a zpočátku je panu Kuprovi vděčný. Jeho rodině se ale postupně celá záležitost rozleží a žádá na Kuprovi zaplacení pokaženého pohřbu, včetně hostiny. Starý Bartoš se domáhá na svém zachránci proplácení důchodu, neboť pro úřady je mrtev a penze mu byla zastavena. Má dost času, takže vytrvale a na různých místech Kupra obtěžuje. Pojišťovací agent pana Kupra nyní chápe, ale přišel mu bohužel oznámit, že neměl zaplacenou pojistku na vůz. V tom okamžiku opět přiťuká se svou hůlčičkou Bartoš a Kupra raní mrtvice. Starý pan Bartoš mu chodí zalévat květiny na hrob.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (64)
Motiv "nadpřirozených" sil zasahujících do lidského života spojuje tři příběhy této povídkové série, které pod jedním titulem natočili Jiří Krejčík, Jaroslav Mach a Miloš Makovec. Inspirací se jim staly Čapkovy Povídky z jedné kapsy a jeho krátké, posmrtně vydané prózy ze souboru Bajky a podpovídky. Různorodost předlohy i režisérů daly vzniknout třem rozličným filmovým příběhům vyznačujícím se odlišnou atmosférou, které sjednocuje absurdní zápletka a ironická nadsázka. To je případ žárlivosti a manželského trojúhelníku, jež ovlivní vědma a senzibil, povídky o komplikacích vzniklých "zmrtvýchvstáním" dědy Bartoše i příběhu o problémech způsobených svatozáří nad hlavou laskavého úředníka. Posledně zmíněná Krejčíkova povídka nazvaná Glorie získala II. cenu na XII. MFF v Locarnu, a to jistě i zásluhou Ladislava Peška obsazeného do hlavní role, o jehož výkon se tato adaptace velkou měrou opírá. ()
Zcela báječný čapkovský triptych. Retro bylo zachováno, dokonce mu neodporuje ani celá plejáda nových tváří. Ponejvíce se obdivuji prostřední povídce Tajemství písma s Oldřichem Novým a Jaroslavem Marvanem, kteří zde vykreslili k dokonalosti svůj um a zejména zkušenosti z let minulých. První Peškova povídka je též něžná a závěrečná Mildova solidní horor. Jediným zanedbatelným stínem je opakování některých herců ve více povídkách (Bohdalová, Kopecký...). ()
Kvalita jednotlivých povídek je různorodá. Zatímco povídka o svatozáři se mi dříve hodně líbila, ale dnes mi přijde plochá a nedotažená, zatímco Tajemství písma je stále stejně průměrná povídka, pak Právní případ jsem dříve nějak nepobral, ale nyní mi přijde tahle parafráze na duchařinu filmařsky dokonalá. Ťuk ťuk, ozývá se hůlka dědečka s velkými dioptrickými skly, a jednoho jímá hrůza - inu, vynikající černá komedie. ()
Lidské duševno, tajemství, záhady i trocha detektivky s nečekaným řešením. Spojení Krejčík, Mach, Makovec bylo výtečné. Trojpovídkový film (opět podle Čapkovy předlohy jako třeba Čapkovy povídky) bych jako celek označil za úspěšný, nicméně z mého pohledu vyhrál Jiří Krejčík a jeho hned první povídka Glorie, která je lehce zapamatovatelná díky Peškově svatozáři. Ostatní dvě, jakoby upadly tak trochu v zapomnění i herecké výkony byli slabší. Povídka Glorie získala na XII. MFF v Locarnu druhou cenu, z MFF v Mar del Plata si v témže roce odnesla Zvláštní cenu poroty. Pozapomenutý a nedoceněný film, podobně jako jiný povídkový z téže doby "Pět z milionu", film ale i tak stojí za občasné tv připomenutí. ()
Tento povídkový film jsem viděl snad před dvaceti lety a stále si ho pamatuji. Nejvíce mě zaujala povídka se svatozáří. Mnoho let mi ten příběh, do kterého nemohli obsadit snad nikoho jiného než Ladislava Peška, nedal spát a pořád jsem nad ním přemýšlel. Stejně tak mi nedal spát děda, co se probudil v rakvi a pak měl problémy s uznáním svého života úřady. ()
Galéria (3)
Zaujímavosti (2)
- Povídku „Tajemství písma“ doprovází hudební motiv ze skladby „Ve sluji Krále hor“ hudebního skladatele Edvarda Griega. Zmíněná skladba je součástí scénické hudby k divadelní hře „Peer Gynt“ (1867) Henrika Ibsena. (Haller)
- Povídka Glorie získala na XII. MFF v Locarnu druhou cenu, z MFF v Mar del Plata si v témže roce odnesla Zvláštní cenu poroty. (Karlos80)
Reklama