Obsahy(1)
Glorie
Úředníku banky Slavie Šemberovi se narodila dvojčata. Kolegové mu gratulují a starý účetní Knotek odnese jeho kontokorent nadřízenému. Práce je však vyhotovena špatně a prokurista Knotkovi přede všemi vynadá. Knotek se brání jen chabě, nechce nováčka Šemberu shodit. Je však velmi nazlobený a doma si stěžuje svému jedinému příteli - psovi. Rozhodne se napsat prokuristovi vysvětlující dopis. Navštíví ho však Šembera s velikými díky a buchtami. Knotek se rozhodne vinu mladého muže neprozradit. Od té chvíle má nad hlavou svatozář. Jasně svítící gloriola mu však působí samé potíže. Na ulici vzbudí Knotek rozruch, takže je zatčen. Pak je vyhozen z kostela. Lékaři na psychiatrii jej svými testy málem umučí. Teprve starý doktor Vaňásek mu poradí, aby zkusil trochu hřešit. Knotek jde do kanceláře, vynadá Šemberovi i prokuristovi. Prozradí také, jak to bylo s chybnými výpočty. Konečně jeho svatozář zmizí a z Knotka je opět ten starý obyčejný účetní.
Tajemství písma
Postarší starožitník Karas žárlí na svoji mladou ženu Martičku. Jeho přítel, soudce Hübler, jej na příkladech ze své praxe přesvědčuje o tom, že důkaz věrnosti lze získat jen náhodou, spíše nedopatřením. Karas závidí Hüblerovi jeho domácí štěstí, neboť paní Hüblerová je usedlá ženuška. Karas pošle ženu do lázní, ale k jejímu sledování najme detektiva. Karas s Hüblerem navštíví produkci grafologa Jensena. Ten označí Martičku podle písma za ženu počestnou a upřímnou. Naopak soudcova žena, jejíž písmo předloží Hübler omylem, je nazvána osobou prolhanou, přízemní a smyslnou. Soudce podlehne sugesci a začne na své manželce tyto chyby nacházet. Karas dostane od Martičky dopis, který začíná slovy "Milý Arturku". Žárlivec se nejprve trápí, neboť psaní je zjevně určeno rodinnému příteli, elegánu Arturovi. Obsah dopisu je však důkazem o Martiččině věrnosti a stesku po manželovi. Uklidněný Karas koupí drahý dárek a odveze ho ženě do lázní. Rafinovanou lest s dopisem vymyslel Martiččin milenec Artur a žena ho za to později odmění vroucím polibkem. Nakonec se Artur finančně vyrovná s úplatným detektivem.
Právní případ
Pan Kupr se plíží ulicemi i domem. Doma se uklidní, ale vzápětí ho příšerně vyděsí zazvonění. Za dveřmi stojí pojišťovací agent. Nervózní Kupr se chová jako blázen a agent chce odejít. Nakonec se nechá přemluvit a vyslechne si Kuprův příběh. Před časem způsobil pan Kupr malou dopravní nehodu. Vjel svým vozem do pohřebního průvodu, porazil nosítka s rakví a nebožtík, který z rakve vypadl, ožil. Penzionovaný železničář Bartoš je velmi rád, že nebyl pohřben a zpočátku je panu Kuprovi vděčný. Jeho rodině se ale postupně celá záležitost rozleží a žádá na Kuprovi zaplacení pokaženého pohřbu, včetně hostiny. Starý Bartoš se domáhá na svém zachránci proplácení důchodu, neboť pro úřady je mrtev a penze mu byla zastavena. Má dost času, takže vytrvale a na různých místech Kupra obtěžuje. Pojišťovací agent pana Kupra nyní chápe, ale přišel mu bohužel oznámit, že neměl zaplacenou pojistku na vůz. V tom okamžiku opět přiťuká se svou hůlčičkou Bartoš a Kupra raní mrtvice. Starý pan Bartoš mu chodí zalévat květiny na hrob.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (64)
První povídka pojednává o svítícím kroužku nad hlavou jistého úředníka. Zde je nutno podotknout, že tento úkaz, lidově zvaný svatozář, nemá zhola nic společného s křesťanstvím. V Bibli o ní neexistuje jediná zmínka. Ve skutečnosti se jedná o pohanské uctívání slunce. Přišla s ní až Římskokatolická církev a umísťuje ji nad hlavy katolických „svatých“, kteří rovněž nemají s křesťanstvím nic společného, protože dle Bible (KJV) je svatý každý věřící křesťan. Fundovaný lékař postiženému poradí, že by měl říci něco proti Pánu Bohu. A to přece není pro (nejen) naše umělce vůbec žádný problém. Úředníček ze sebe obratem vysype několik rouhavých vět. Pozitivem této povídky je vedle výborných hereckých výkonů přítomnost půvabné Stanislavy Seimlové v roli stenotypistky, zde v hercích vůbec neuvedené. Druhá veselá povídka vypráví o nevěře. Roli nevěrnice si střihla Irena Kačírková a myslím, že v žádném jiném filmu před tím ani po tom jít to takhle neslušelo. Třetí povídka je hororová a to o obživlém dědovi. Zednářská symbolika: 2 x skrytá ruka: Marvan 1:04:30, Filipovský 1:23:04. ()
Ve všech článcích, knížkách, lexikonech a zkrátka všude, kde se tento film zmiňuje, je odbyt jako určený k zapomnění. Já s tím ale vůbec nesouhlasím, pro mě je to jeden z mála českých filmů padesátých let, na které se vždycky rád znovu podívám. Důvodů je víc: 1.) jedná se o tři dramatizace povídek Karla Čapka, takže se odehrávají jaksi mimo čas, nejsou zakotvené v hrůzostrašné době svého vzniku. 2.) Velmi dobré, přiléhavé obsazení. Ladislav Pešek hraje v první povídce svědomitého úředníčka, na hlavě se mu objeví svatozář a on se může propadnout hanbou, protože to způsobuje nežádoucí pozornost. :-) Miloš Kopecký ve je ve třetí povídce pronásledován stařečkem, který díky němu vstal z mrtvých a protože pro úřady je pod drnem, čeká od Kopeckého, že se o něj postará. Nejradši mám ale druhou povídku o žárlivém starožitníkovi a fintě se záměnou dopisů. Tohle je vlastně jediný film Oldřicha Nového z padesátých let, kde nemám pocit, že ho mučili. A klíčovou roli hraje opět Miloš Kopecký v roli jasnovidce. 3.) Možná se mýlím, ale řekl bych, že je to první český film, který vědomě a úmyslně staví na černém humoru. Skoro jako by předlohy ani nenapsal Karel Čapek (jsou vážně hodně upravené), ale spíš Roald Dahl. 100% ()
Ve své době se určitě jednalo o velice humorný a povedený snímek, mně to ale zase tak moc nebavilo. První povídka byla ze všech nejlepší. Pracovitý a schopný bankovní úředník Knotek je seřván prokuristou za chyby v kontokorentním účtu. Přitom za chybu může jeho kolega Šembera, kterému se zrovna narodila dvojčata. Knotek chce napsat prokuristovi dopis, že za to může Šembera, ale po jeho návštěvě se rozhodne, že to nechá být, a jako důkaz jeho dobromyslnosti se mu nad hlavou objeví svatozář, která způsobí v okolí velké pozdvižení. Policie neví, co s ním dělat, z kostela je vyhozen, lékaři na něm zkoušejí všelijaké testy. Nakonec mu doktor poradí, aby si zahřešil, a on nahlásí Šemberu a svatozář je pryč! Druhá povídka mě moc nebrala, příběh o manželce, která údajně zahýbá manželovi, pak se podle písma ukáže, že nikoliv, ale nakonec se to potvrdí. Ta třetí byla o něco lepší, přece jenom, když za Vámi chodí nebožtík, který vstal z mrtvých poté, co jste narazili do průvodu s jeho rakví, to se jen tak nevidí. Hlavně, pokud chce, abyste mu zařídili vyplácení důchodu, o který přišel. Celkově tomuto počinu dávám 3*, a to za herecké výkony Ladislava Peška a Jaroslava Marvana. ()
„Vlastně je to všechno kolosální pitomost…“ :D Tři různorodé Čapkovy povídky, tři různorodé vypravěčské styly, (laskavá veselohra klasického takřka prvorepublikového střihu, mírně zašmodrchané manželské melodrama se zápletkou s milostným trojúhelníkem, horor jak z Hitchcocka), tři různí režiséři (Krejčík, Mach, Makovec). Všechno to spojuje čapkovský duch 1. republiky a příhodné herecké obsazení (přelaskavý Pešek v první povídce, věčný milovník Oldřich Novy na druhé straně barikády v povídce druhé či komisní pojišťovací úředníček Františka Filipovského v povídce třetí). A samozřejmě téma různých nadpřirozených záhad ("pitomostí") a problémů z toho plynoucí (svatozář nad hlavou laskavého úředníka, působení vědmy a senzibila v případu milostného trojúhelníku, "zmrtvýchvstání" dědy Bartoše). ()
Tři překvapivě dobré povídky, kdy ta první je dobrá ze začátku, pak je trochu otravná, druhá je díky pánům Marvanovi a Novému vtipná, i když překvapivě nekončí tak pozitivně, jak by si jeden myslel, no a poslední, třetí, je díky dědovi docela děsivá a ke konci až hororová, a to i díky Kopeckého teatrálnímu výkonu. Nečekal jsem, že to bude až tak zajímavé. ()
Galéria (3)
Zaujímavosti (2)
- Povídka Glorie získala na XII. MFF v Locarnu druhou cenu, z MFF v Mar del Plata si v témže roce odnesla Zvláštní cenu poroty. (Karlos80)
- Povídku „Tajemství písma“ doprovází hudební motiv ze skladby „Ve sluji Krále hor“ hudebního skladatele Edvarda Griega. Zmíněná skladba je součástí scénické hudby k divadelní hře „Peer Gynt“ (1867) Henrika Ibsena. (Haller)
Reklama