Morálka paní Dulské

Film o ne vábných stránkách kapitalismu lze udělat nejen s vkusem, ale i úsměvem a nadhledem. Měšťácké pokrytectví (existuje ovšem i proletářské a zdaleka se neomezuje na komunisty) bylo a je vděčnýn tématem. Zatímco soudobý konzumismus je chápán a nazírán současnou veřejností odlišně, zdaleka ne vyhraněně, ten starý byl za stara skoro vždy kritizován. Zprava, zleva, zespodu - a když to jen trochu šlo - i zeshora. Svým způsobem čítankový příběh ve stylu Olbrachtovy ANNY PROLETÁŘKY "ozvláštňuje" několik "maličkostí": vedle brilantní Krejčíkovy režie k tomu přispívá i scénář Jiřího Frieda a pak přímo přehršel uměleckých výkonů, jimž v titulní roli vévodí stařičká Zdena Baldová, pro niž nesmíme zapomínat na Fabianovou, Tomášovou, Šejbalovou či tehdy zvláště mladou Janu Brejchovou. Zhýralost sluší i standardní suverenitě Vladimíra Ráže. Zapomenout nelze ani na dobře fabulovaný obsah, v němž je protikladem jásotu jedné strany (kolem paní Dulské) i postupný nárůst sebevědomí hlavní hrdinky. Právě toto odmítání schematického chování "výcviku a zase výcviku ..." v duchu obligátního dobového černobílého vnímání problému, je zdrojem síly Krejčíkova přístupu. Ocenění zaslouží i rázné pojetí Šejbalové v její roli rázné, přímočaré dívčiny tety. Nezávisle na datu natočení máme před sebou jeden z mála filmů padesátých let, které svou úrovní i sdílností oprávněně oslovují již několik generací filmových diváků. (16.04.2008)

Je to velice příjemná a téměř k dokonalosti dovedená satira na pokryteckou morálku ctihodných měšťanů. Nezáleží na tom, jaký je skutečný stav věcí. Záleží na tom, jak se věcí jeví širokému okolí. Nezáleží na tom, že se nejedná spravedlivě a se ctí. Záleží na tom, že se udržuje společenská vážnost a významnější veřejné postavení bez poskvrny. Lidé si nikdy nebyli rovni. A tak se rozehrává herecký koncert, kdy se pletichaří, zneužívá se důvěřivosti obyčejného lidu, ostentativně se dává najevo vysoké společenské postavení, lakotí se, udílejí se rozkazy na všechny strany a odmítají se osobní zodpovědnosti za vzniklé situace. Obyčejný člověk byl vždy proti majetnější vrstvě v nevýhodě. A přesto i při takto rozdaných kartách může ze třenic vyjít s malým vítězstvím. Hlavní postavou je ctihodná paní Dulská (skvělá Zdeňka Baldová), nejvyšší vládkyně v domě i ve vlastní rodině, která lpí na společenské vážnosti rodiny. Ve jménu rodinné prestiže je schopná intrikovat s neobyčejným důvtipem, aby s přísným výrazem vyžadovala morálku od všech zúčastněných. Nesnese žádný odpor, komanduje vše a pečlivě hlídá všechny vnější znaky. Mezi další výrazné postavy patří její syn Zbyšek (dobrý Vladimír Ráž), kterému dělá největší radost lamentování matky. Pokouší se o vzpouru proti zavedeným pořádkům, ale pohodlný život se opouští jen velice obtížně. Dále je zde nová služka rodiny Hanka (příjemná Marie Tomášová), která je paní velitelkou vmanévrovaná do nezáviděníhodné pozice. Ta ji sice trvale poznamená, přesto z ní dokáže vyjít s vítězstvím a převahou. Je zde neteř Dulské Juljaševičová (elegantní Vlasta Fabianová), která se ve vlastním zájmu dokáže zapojit do běhu událostí s neobyčejným zápalem, aby se dosáhlo cíleného výsledku. A jsou zde dcery ctihodné paní Dulské: naivní a romanticky čistá duše Mela (sympatická Jana Brejchová) a rozmazlená, panovačná a škodolibá Heša (zajímavá Alena Martinovská). Z dalších rolí: trpící a mlčenlivý pan rada Dulský (Bedřich Vrbský), Hančina ochotná kmotra Tadrachová (Jiřina Šejbalová), či odkopnutý nápadník a voják Jašek (Luděk Munzar). Ano, morálka lidí je věčné téma. Puritáni se jí ohánějí s každým slovem i každým pohybem svého těla. Ale hlasitě jí vyžadují pouze od druhých, pro sebe nemohou mít tak přísná měřítka, když vše vykonávají ve jménu morálky. Pokrytectví stále vládne světu. A toto je rozkošné dílo. (01.06.2016)

Ačkoliv člověk tak nějak tuší, jak to asi dopadne, stejně je napnutý, jak to dopadne. Skvělé herecké výkony, zvláště Zdeňky Baldové, která je v té své víře ve vlastní pojetí morálky a Boha velmi uvěřitelná, a zdatně jí sekundují ostatní. Ona ostatně má svým způsobem máslo na hlavě i služka Hanka, takže konečné rozuzlení jde brát jako její smíření se s tím, jak svět skutečně funguje. Vynikající je volba do hry vhodit tu nejnaivnější naivku s romantickým pohledem na život, jejíž pohled může, ale nemusí v někom něco pohnout či dovést k jisté reflexi. Superlativy si zaslouží i kamera, jemné kombinace jednotlivých vztahů, určitá nevyřčenost, náznaky, detaily. Krejčík se zde vyjádřil nejen k pokrytecké morálce 30. let, ale i té současné, ačkoliv již nejsou služky a pánové. Moc peněz, závislost na moci a penězích, a neschopnost přijmout svou vinu, to jsou nadčasová témata. (21.02.2015)

Podobné filmy mám moc ráda, i když se mi u nich chce upřímně zvracet. Rozhodně Morálku paní Dulské nevnímám jako komedii. Když už, tak jako zatraceně hořkou a tak trochu ophülsovskou. Tenhle věk, který páchne petrolejem, zakouřenými šantány a zatuchlinou ohyzdných měšťáckých bytečků, poskytuje pro takový nechutný námět naprosto ideální pozadí. Ten, kdo alespoň trošičku poznal, jak to ve světě chodí, musí uznat, že to není jen kostýmní veselohra ze starého Rakouska, ale ostré nadčasové dílo, kterým mě mistr Krejčík zase jednou pořádně rozsekal. Jasně, příběh je schematický a postavy moc jednoduché, ale ani nevím, jestli se to v tomto případě dá brát jako nedostatek. (14.08.2008)

Podle stejnojmené divadelní hry polské dramatičky Gabriely Zapolské z roku 1906 vzniklo působivé drama, v němž Zdeňka Baldová opakuje svou roli z nastudování Tylova (Stavovského) divadla z roku 1954. Její výkon je obdivuhodný a dokazuje, jakou byla skvělou herečkou, ale zbytek obsazení se nijak nenechá zahanbit. Dojemný precizní výkon podává Marie Tomášová coby utrápená krásná služtička, jejíž příběh film vypráví. Vladimír Ráž mi tu něčím připomínal Laurence Oliviera - jeho samolibý zhýralec se zárodky charakteru je velice uvěřitelný. Famózní je Vlasta Fabianová, někde mezi koketou a matronou v roli zákeřné tety. Jiřina Šejbalová a Jana Brejchová hrají poměrně jednoduše načrtnuté kladné postavy, které jim nedávají mnoho hereckého prostoru, ale jejich výkony jsou rovněž velice povedené. Snad jediný, kdo tak úplně nesedí, je velice přemrštěně exaltovaná Alena Martinovská, která svou rozmazlenou Hešu dost přehrává - v porovnání s relativně civilními výkony zbytku obsazených to působí jakou pěst na oko i ucho. Krejčíkova režie je naprosto precizní, tíživé scény jsou vhodně vyvažovány humornějšími momenty (scény z tanečních, ...) a kameraman Vladimír Novotný vytváří velice zajímavé kompozice. Silný filmový zážitek. (21.02.2009)