The Chintamani Carpet and a Swindler
Réžia:
Jiří KrejčíkScenár:
Jiří KrejčíkKamera:
Eduard LandischHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Vladimír Šmeral, František Filipovský, Olga Scheinpflugová, Jarmila Kronbauerová, Zora Polanová, Lída Roubíková, Josef Hlinomaz, Iva Janžurová (viac)Obsahy(1)
Čintamani a ptáci
Vášnivý sběratel koberců MUDr. Vitásek objeví ve vetešnictví paní Severýnové unikátní kus - perský koberec se vzorem ptáků. Jako znalec ví, že existují pouze tři tyto koberce a všechny jsou ve vlastnictví různých monarchů. Severýnová netuší o jakou vzácnost jde, ale koberec není na prodej. Uložila si ho u ní bohatá vdova Zanelliová, která jezdí po celém světě a Prahu navštěvuje zřídka. Vitásek se svěří svému příteli právníku Bimbalovi a s jeho pomocí se snaží vzácný kousek získat. Vdova jim odmítne koberec prodat, a tak se zoufalý Vitásek pokusí o loupež. Najatý lupič - Bimbalův klient - se však opije a jeho hlučná akce skončí nezdarem. Neúnavný Vitásek se učí sám pilovat mříže.
Příběhy sňatkového podvodníka
Policejní ředitelství je v pohotovosti, protože se množí sňatkové podvody. Poznávacím znamením pachatele je hra na housle a zlaté zuby. Inspektor vlakové služby Holub nakonec zadrží podvodníka Vincenta Plichtu. Seriózní zločinec se nebrání zatčení, pouze vyúčtuje náklady a jde si odsedět trest. Po čase jsou znovu hlášeny sňatkové podvody. Holub už jde najisto, ale protože jede na víkend ke své rodině na letní byt a nelze to zařídit jinak, vezme zatčeného Plichtu s sebou a představí ho jako přítele. Při návratu do města je starý podvodník šokován. V nádražní restauraci se málem sám stane obětí sňatkové podvodnice.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (99)
Čapek je mým nejoblíbenějším českým spisovatelem a jeho adaptace patří k těm vesměs povedeným (až na již zmiňované Temné slunce, viz Krakatit). Povídky jsou kouzelné, sluší jim i ta černobílá. Když navíc si jednu z hlavních rolí střihne manželka Olga Scheinpflugová, ve filmu skoro neviděná, co si přát více? Povídky jsou koncertem takových hereckých es, že by to stačilo na seriál či slušný celovečerní film. Čintamani mám raději, Podvodník tematicky není tak silný. Ale obé právem ve zlatém fondu. U Čintamani se mi v souvislosti se sběratelskými vášněmi mimoděk vybavuje i černý humor Roalda Dahla a uřezané nohy skříně, kdo četl ví, o čem mluvím. ()
Plejáda výtečných českých herců - třebaže často v epizodních roličkách. Výtečná Scheinpflugová (přítelkně K. Čapka) ukazuje, jak výtečná to byla herečka - škoda, že filmový pás nám ji mnohokrát nezachoval. Dále v ženské roli zazářila herečka staré nepříjemné hraběnky Zanelliové. Ani ostatní herci se nadali zahanbit. Neprávem opomíjený film. ()
Příběhy obou povídek jsou takový docela nic moc, jejich zápletky jsou bez nápadu a celkový odvíjení příběhu je otravně roztahaný. Ze sraček k nadprůměrnýmu hodnocení to ale pak tahají herecký výkony Hlinomaze, Sováka, Scheinpflugový a v epizodní roli i Bohdalky. Šmerala ani Bróďu jsem nikdy moc nemusel, ale nijak zvlášť mi v těhle povídkách nevadili. Atmosféra povídek, situovaných do dob první republiky, připomíná povídky Haškovy, ale jsou lepší, řekl bych ostatně, že Haškovo povídky jsou obecně dost přeceňovaný. No a ještě mě napadlo, že když se v první povídce občas mluví německy, anglicky a dokonce i italsky (bez titulků), může to mnohého diváka trochu mást. ()
Velice milý, pozapomenutý překvapení. První povídka (čistejch pět hvězdiček) je prostě dokonalá, geniální po všech stránkách, obsahem počínaje, hereckejma výkonama a filmařinou (obzvlášť povedená kamera) konče. Druhá povídka (slabší čtyři hvězdičky) trochu pokulhává za první, nemá zdaleka ten šmrnc, ale se vstupem sňatkovýho podvodníka Sováka do děje se všechno razantně lepší. Matematika nematematika, dávám za pět, Čintamani si to prostě zaslouží. Tohle si nenechte při první příležitosti ujít! ()
Vynikajúce. Absolutórium si zaslúži predovšetkým príbeh s prevzácnym kobercom, na ktorom sú vtáky. Keď už pre iné nie, tak jeden významný rozdiel medzi oboma poviedkami je. Spočíva v cieli podvodného jednania. Adrenalínové dobýjanie vzácnych a výnimočných zberateľských kúskov, hoci nie vždy úprimné a čestné mi vždy prišlo oveľa zaujímavejšie (v literatúre, výtvarnom umení i vo filme) aj morálnejšie, než uslintano - falošné- nadbiehavé získavanie fyzickej lásky obstarožných dám či slečien, o ktoré by dotyčný za normálnych okolností ani len pohľadom nezavadil, za účelom vydrancovania ich usporených peňazí, starostlivo uložených v bankách, alebo kdesi medzi zatuchnutým, dlho nepoužívaným spodným prádlom. ()
Galéria (27)
Zaujímavosti (5)
- Při natáčení scén z nádraží si režisér Krejčík nechal přinést megafon, aby přeřval vlaky. Megafon byl ale poruchový, proto byly jeho pokyny slyšet jen částečně. Krejčík se rozčílil a praštil megafonem o zem. Rekvizitář, který stál vedle režiséra, po něm skočil a narazil si o jeho hranu ret. Krejčík skončil u lidového soudu, protože byl obžalován z „brutálního napadení“ rekvizitáře. Byl odsouzen k veřejné důtce. (raininface)
- Jako ideálního představitele MUDr. Vitáska navrhla Hugo Haase Jiřímu Krejčíkovi přímo Olga Scheinpflugová. Jiří Krejčík několikrát Hugo Haase ve Vídni navštívil, ale vzhledem k hercově zdravotnímu stavu byl nakonec nucen se svého původního záměru vzdát. Dalším kandidátem byl Jan Pivec, který roli odmítl s tím, že nebude hrát vedlejší roli v něčem, kde hlavní roli hraje čuba. Jiří Krejčík tedy oslovil Karla Högera. Tomu se scénář okamžitě zalíbil a Krejčíkovi na roli kývl. Mezitím však Krejčíkovi volal Pivec. Byl nadšen scénářem a roli chtěl přijmout. Když mu Jiří Krejčík odvětil, že roli už nabídl Högerovi, Pivec opáčil: „Učitelskej? Jak by takovou roli mohl hrát učitelskej" (narážel tím na původní zaměstnání Karla Högera) a pravil, že si to osobně půjde s Högerem vyřídit, ať je Jiří Krejčík bez obav. Jak řízení mezi oběma mistry probíhalo, těžko říct. Jisto je, že roli nakonec získal Vladimír Šmeral. (helianto)
- Povídka Karla Čapka, která má i filmovou podobu – Čintamani a ptáci, vychází ze skutečného příběhu. Karla Čapka k jejímu napsání inspiroval orientální koberec, který někdy kolem roku 1924 objevil v pražském obchodě Heleny Zajíčkové. Přesně o devadesát let později koupila Čapkem obdivovaný koberec pražská Národní galerie a získala tím jeden z vůbec nejstarších orientálních koberců v českých sbírkách. (rakovnik)
Reklama