Kto seje vietor

Tenhle typ filmů mě moc nebere. Ať už to byl třeba Norimberský proces (tam taky hrál hlavní roli Spencer Tracy a režíroval to Stanley Kramer) nebo Jako zabít ptáčka, dost jsem se rozcházel v hodnocení s ostatníma. Tady mě ale lákalo téma. Jelikož jsem ateista a o pánbíčkářích si myslim svoje, tak jsem si chtěl vychutnat vítězství Darwina nad biblí. Toho jsem se sice dočkal, ale jenom kvůli tomu, že to dobře dopadlo (pro pánbíčkáře to teda moc dobře nedopadlo :-), nedám automaticky 5 hvězdiček... (12.02.2010)

Poslední dobou vyhledávám filmy z prostředí amerických soudních procesů,protože mě na nich zaráží,jak pro jisté lidi je Amerika kolébkou svobody a demokracie,ale přitom se stačí kouknout na pár těchto filmů nebo dokumentů podle skutečných událostí a člověk je pak v šoku,jak to tam funguje.Jak média ovlivňují veřejné mínění.Největší kámen úrazu vidím skoro vždy ve vybrání špatné poroty,protože se tam vždycky najde nějakej trotl s IQ bublajícího bahna,který neporozumí předkládaným důkazům.Dalším problémem je stránka pocitová a jak to ten daný porotce cítí a jak je mu daný obžalovaný sympatický.Další stránkou je jak dobrého,tedy spíše drahého obhájce si daný může dovolit,protože tu porotu dokáže okecat svou výřečností bez jediného argumentu či důkazu,což jsme viděli i v procesu století,který se málem zvrtl v rasistickou válku.V případě O.J.Simpsona nezáleželo na tom,že obžaloba měla desítky přímých i nepřímých důkazů,které jasně ukazovali na vinu této celebrity,to poznal snad každý,kdo vychodil aspoň 5 tříd základní školy,i když v Americe člověk nikdy neví,ale jednalo se tam o tom,jak jsme se dozvěděli v dokumentu v přiznáních některých porotců,že pocitově byli rozhodnuti už před začátkem soudního líčení.Takže,co tím chtěl básník říci je to,že podle mého názoru to v USA není o vině či nevině,ale vrah se klidně může stát volným,protože se špatně vybrala porota,to samé platí i naopak.V tomto snímku je výstižně vyobrazena triviálnost tohoto soudního systému v soudním sporu nazvaném Opičí proces,protože se tam jedná o evoluci,tzn o opičky jako,že jsme z nich a néé z Adama a Evy.Je to příběh podle skutečné události,který se stal ve městě Dayton v americkém statě Tennessee.Zde tvůrci změnili místo a přesunuli děj do fiktivního městečka Hilsboro.Je vidět,jak vidláci z tohoto města poslouchají místní církev jako stádo ovcí a neposlouchají argumenty ani důkazy k vyvrácení tohoto absurdního procesu.Nejraději by obžalovaného zlynčovali a ještě lépe ukamenovali,jak se píše v Bibli a jak jim to naznačuje jejich psychopatický farář.Většina z těch tupých hlav ani nevěděla a nechtěla vědět,co to ta evoluce vlastně je,ale když se ptal obhájce Brady v podání skvělého Spencera Tracyho na otázky z Bible na které silně věřící oponent nedokázal odpovědět,tak měli hubu otevřenou dokořán.Ačkoliv se tento případ stal v roce 1925,tak ho tvůrci převedli na filmové plátno až v roce 1960 jako reakci na hon čarodějnic antikomunistického republikánského senátora Josepha McCarthyho.Při tomto honu,kterému se říkalo Mccarthismus bylo v této svobodné zemi naháněno, zatýkáno,vyslýcháno,mučeno a někdy i popraveno přes 15 milionů občanů této svobodně demokratické země.U snímku jsem se fakt pobavil a proto dávám 90% (24.01.2021)

Většinou se mluví o Tracym a jeho hereckým výkonu, což je jasný, ale myslim, že Fredric March zde podal možná ještě lepší výkon, každopádně si z filmu pamatuju hlavně jeho. Je to velice koukatelný, přesto tak nějak vykonstruovaný, až moc teatrální. Míň je někdy víc, což Kramer zde úplně neaplikoval. Ale za vidění to stojí, taky kvůli výkonu Gene Kellyho, kterej je též vynikající. (03.11.2010)

Soudní dramata mám raději s kriminální zápletkou a téma, které rozehrává tento snímek, mi ze začátku přišlo hodně absurdní. S postupem času jsem však začal obdivovat brilantní dialogy, skvělé herce (v čele s buldokem Tracym) a výbornou gradaci, která mě donutila film sledovat se zaujetím, které bych ze začátku nečekal. Výborný snímek. (23.10.2012)

Mám slabost pro ty černobílé filmy, kde všechny postavy hrají jako z partesu a šaramantně si vyměňují komplikované repliky a bonmoty, v nichž jedna jemně vybroušená pointa střídá druhou dřív, než první dozněla, kde si hlavní hrdinové vzájemně vidí až do žaludku a zároveň se každý z nich pro sebe vědoucně a tajemně usmívá, a přitom nakonec vlastně každý odchází ze scény sám vlastní cestou a hvízdaje, jako by se nic nestalo, vesele i smutně smířený s tím, že na světě se nikdy nic tak docela nevyřeší a žádné vítězství není víc než fouknutí do hrsti peříček. *** Víte, ty filmy, které vás nechtějí přesvědčit, že lidé mohou i doopravdy mluvit jako na divadle a nebo že i naživo je můžeme zastihnout, jak předvádějí základní dilemata morálky a etiky či paradoxy a pasti demokracie v geometricky přesných scénách jako tanečníci světového baletu, a vy v to přesto doufáte a na chvíli šťastně přistoupíte na tu útěšlivou iluzi, že jsou mezi lidmi takové klenoty, znalé umění mluvit, chovat se a včas přicházet i odcházet jako v románech Dostojevského nebo Shakespearových hrách. *** Tenhle snímek je právě jednou z oněch šalebných, mámivých přehlídek z lidské společnosti, z oné velké a ve své podstatě neměnné Lidské komedie předváděné na vybraném případě v celém svém lesku i bídě tak svižně a bravurně, jak toho v reálu lidé právě nejsou nikdy schopni. Soudní případy bývají těmto dílům vděčnou příležitostí. *** Vědomý rozpor takto výsostně nastrojených představení o nátuře různě omezených lidí a z něj plynoucí zálibná ironie, s níž se kochají světem, mě vždycky dokáží nadchnout a rozradostnit. *** Přestože role jsou sehrány mistrovsky, a to nejen role dvou hlavních právníků, ale i přísedících a novinářů, tu a tam jsem pocítila, že některá řeč mohla být sepsána ještě přesvědčivěji a že nebyla tak pádná (byť projev byl úchvatný vždy), jak se nás film pokouší přesvědčit. Ale to je tak minoritní poznámka, že ji ani netřeba brát v potaz - to jen moje srdeční chlopně pocítily jemnou nedomykavost, ale ten šílený spektákl s bouřlivými a strhujícícmi výstupy byl pořádným prubířským kamenem. (24.01.2014)