Záhada hlavolamu

Hodnotím plným počtem hvězdiček podle toho, jak na mne film zapůsobil, když jsem ho viděla poprvé jako dítě :-) Tenkrát jsem s našima jezdila často do přírody, později jsem chodila do turistického oddílu, kde knižní příběhy Jaroslava Foglara zaujímaly velkou část mé knihovničky doma, "hltala" jsem jeho knihy a ztotožňovala jsem se s jeho postavami, v tomto případě konkrétně Rychlé šípy byly pro mne prostě jednička :-) (26.08.2011)

Souborné vydání Foglarovy stínadelské trilogie je mojí nejoblíbenější knihou pro děti a mládež vůbec a její uvěřitelné a stejně působivé zfilmování považuju za úkol náročný i pro ostříleného matadora, natož pro snaživého debutanta. Kotkův film, hlavně kvůli typově dobrým, ale dřevěným dětským hercům, kteří se nedokázali porvat s archaickou mluvou postav, nízkému rozpočtu a rozhodnutí vycházet jen z prvního dílu, nepůsobí ani uvěřitelně ani patřičně hutně a epicky. Děj je totiž tím pádem chudý a na celovečerní stopáž násilně roztažený a snaha o epičnost neustálými podhledy, jízdami a jeřáby budí dojem studentského cvičení křečovitě jedoucího na efekt. Nicméně nutno uznat, že ty varhanami podbarvené záběry na polorozpadlé baráky nebo na Rychlé šípy utíkající stínadelskými uličkami popř. černobílé flashbacky jsou úžasně traumatizující. Stejně jako Dlouhé bidlo, s pedofilním úsměvem a hlaholivým "TAK CO, ČERVENÁČKU?" beroucí na dvoře Červenáčka kolem ramen jako vězeňské kápo nováčka. Vlastně ne, to byla spíš strašná sranda :) (15.09.2008)

Niektorí tu recenzenti majú pravdu. Ide o atmosférické dielo, ktoré malo našľapnuté k veľkému úspechu hlavne v rodnej krajine. Zrejme však česká mládež chodila viac na západné filmy ( oproti tej vtedajšej, keď vznikol rovnomenný kultový seriál ) a tí, ktorí vyrastali na Rýchlych šípoch, tí chodili s nimi. Je to však poctivé remeslo, ktoré má drajv. (01.04.2024)

Usedám ke klávesnici a plavím se stále na vlně nostalgie; hodnotit pouhopouhý fenomén zajisté nejen mého jinošství, totiž Rychlé šípy, to jest pro připomenutí Mirka Dušína, vzor všech ctnosti, Jarku Metelku, Jindru Hojera, Rychlonožku a Červenáčka a vše, co s nimi souvisí, vytasil bych se s absolutním, leč mnohdy naneštěstí - a platí to i v tomto případě - kniha není filmem a film není knihou. Foglarův bytostně klukovský svět zasluhuje důstojnější převedení, chlapštější přístup; ku příkladu, mluvme na rovinu, komu z nás utkví v paměti tvář aspoň jednoho z hereckých představitelů pětice, okolo které se celý příběh točí? Mdlejší Mirek D. tu vskutku nebyl, nemluvě o vedlejších úlohách - dvanáctiletý usmrkanec Jan Tleskač, jako vážně... a co teprve M., našel či nenašel elixír mládí(?); chlape proradná, na něm bys trhl víc než na nějakém létajícím kole! 50% (26.10.2014)

Film pro pamětníky, kteří zaslzí nad další zmařenou šancí. 1) 30letému debutujícímu režisérovi Petru Kotkovi se podařil výběr lokací - mix pražského dělnického Žižkova s uličkami Starého Města a Petrské čtvrti spolu s citlivě natočenými reáliemi patří k tomu nejlepšímu, co lze ve filmu vidět. 2) Rovněž případná hudba 29letého Petra Maláska přispívá k příjemné atmosféře filmu. 3) Na druhé straně jazyk dětských hrdinů, který lze brát jako dobovou kuriozitu v sešitovém vydání kreslených příběhů nebo i v knize a který nesnese mikrofon a hlasitou artikulaci, působil v lepším případě směšně, v horším trapně. Rovněž herecké výkony odpovídaly skutečnosti, že pro naprostou většinu dětských herců byla role ve filmu první a poslední v životě. Čestné výjimky tvoří 18letý Matěj Hádek (Losna), Martin Šotola nebo Filip Jančík. 4) Příběh o jedinečném klukovském přátelství Rychlých šípů (vontské dobrodružství je pouhá epizoda) pak po osekání o "nenosné" linky ztratil foglarovské kouzlo a změnil se v tuctový adrenalin pro tu část mládeže, kterou neodradí jazyk archaický už v době vzniku, anebo pro pamětníky, kteří zaslzí lítostí nad další zmařenou šancí. A přitom to mohlo být tak pěkné... (14.09.2011)