Záhada hlavolamu

64% (ku Štědrému dni létá páně 2007) se mi zdá jaksi málo pro jeden z nejmilovanjších filmů mého dětsví...Petr Kotek výborně vystihl ducha Foglarových komiksů a očividně neřešil, že si tím zároveň hodil pořádný klacek pod nohy. Jak je vidno i ve zdejších komentářích, málokdo dokáže překousnout obrovsky naivní vyznění tohoto filmu, ve kterém jsou hochům vkládány do úst úsměvně škrobené dialogy (stejně působí i sami herci, většinou stojící v pozoru a jasně hledící vpřed jako čerstvě nastoupená vojenská četa) a celý jejich klukovský svět je ostře separován od toho rodičovského. Jistě, kdyby se Mirek Dušín místo za nějakým blbým ježkem v kleci honil za holkama, bylo by to realističtější. Ovšem pro někoho jako jsem já, pro někoho, kdo ve dvanácti hltal foglarovky jako na běžícím páse a dodnes mu ukápne nostalgická slza, když se náhodou v Olomouci zastaví na místech, kde se natáčel tento film, jde o unikátní a velmi atmosferický výlet do světa, který sice není zrovna reálný, zato je plný vysněného a laskavě odvyprávěného dobrodružství. (24.12.2007)

Souborné vydání Foglarovy stínadelské trilogie je mojí nejoblíbenější knihou pro děti a mládež vůbec a její uvěřitelné a stejně působivé zfilmování považuju za úkol náročný i pro ostříleného matadora, natož pro snaživého debutanta. Kotkův film, hlavně kvůli typově dobrým, ale dřevěným dětským hercům, kteří se nedokázali porvat s archaickou mluvou postav, nízkému rozpočtu a rozhodnutí vycházet jen z prvního dílu, nepůsobí ani uvěřitelně ani patřičně hutně a epicky. Děj je totiž tím pádem chudý a na celovečerní stopáž násilně roztažený a snaha o epičnost neustálými podhledy, jízdami a jeřáby budí dojem studentského cvičení křečovitě jedoucího na efekt. Nicméně nutno uznat, že ty varhanami podbarvené záběry na polorozpadlé baráky nebo na Rychlé šípy utíkající stínadelskými uličkami popř. černobílé flashbacky jsou úžasně traumatizující. Stejně jako Dlouhé bidlo, s pedofilním úsměvem a hlaholivým "TAK CO, ČERVENÁČKU?" beroucí na dvoře Červenáčka kolem ramen jako vězeňské kápo nováčka. Vlastně ne, to byla spíš strašná sranda :) (15.09.2008)

No a co, že tento kult má toporný herecký výkony, no a co, že je to jen plácání se do stehen, no a co, že to předloze a původnímu seriálu, nesahá ani pokotníky. Má to atmosféru takovou, až se z toho chce zabíjet 15 letý maniaky. Každá generace by měla mít svojí verzi téhle totální pubertální demagogie pana Foglara. By se vidělo, na jaké místo, byste pasovali tuto verzi. (08.12.2014)

Stínadla jsou fotogenická - ze všech světových stran ... to je prakticky jediný výrazný a nezpochybnitelný klad "Záhady hlavolamu". Je sice přiměřeně záhadná, ale zároveň TAK archaická, až to bolí. Vyznačuje se skomírající archaickou atmosférou a topornými dětskými herci, kteří jen bezradně papouškují naučené archaické dialogy a s Rychlými šípy Jaroslava Foglara mají (narozdíl od černobílého seriálu "Záhada hlavolamu" z roku 1969) jen pramálo společného. Bohužel. (14.08.2011)

I když doba kouzelných Foglarovek už minula, neodolala jsem a na příběh se s potěšením znovu podívala. A byl to spíše nostalgicky posmutnělý pohled. Pátrala jsem po důvodu, proč mě tento v dětství tak oblíbený příběh už neoslovil. Tvůrci sice dělali co mohli, ale toto klukovské dobrodružství dneska už asi věrohodně natočit nelze. Transplantovat 80 let starou knížku do současnosti se nezdařilo. Klukovský svět, který se od toho prvorepublikového značně změnil, se vystihnout nepovedlo. Chybí tam foglarovský duch s atmosférou tajemna a starých časů, v nichž se příběh odehrává. Herecké výkony to hodně pokazily, byly velmi naivní a archaické, historická atmosféra nebyla vystižena i když výprava, zvolené lokality i hudba docela ušla. Film stojí ve stínu mnohem zdařilejšího černobílého seriálu a faktu, že zasadit Foglarovy knížky do dnešních časů se bez vysokých nákladů do filmové výpravy sotva podaří. Dneska se totiž místo bobříků loví pokémoni. (20.09.2016)